Vážení čtenáři,

vítám vás po letní přestávce při zářijovém čísle časopisu. Doufám, že jste si užili prázdniny se všemi těmi horkými dny - hodně horkými dny - šíleně horkými dny a taky s bouřkami - velkými bouřkami - šílenými bouřkami, případně s chladnými dny - hodně chladnými dny - šíleně chladnými dny. Chci tím...

vítám vás po letní přestávce při zářijovém čísle časopisu. Doufám, že jste si užili prázdniny se všemi těmi horkými dny – hodně horkými dny – šíleně horkými dny a taky s bouřkami – velkými bouřkami – šílenými bouřkami, případně s chladnými dny – hodně chladnými dny – šíleně chladnými dny.

Chci tím naznačit, že se toto léto vyznačovalo poměrně dramatickým vývojem počasí, aspoň jak to vypadalo podle předpovědí v TV, kde jedna výstraha stíhala druhou. Můžeme si díky tomu užívat hezké pocity viny, že se mění klima a určitě za to může lidstvo. Tedy my všichni: já a vy a soused a naše teta a její vnouček a prezidentští kandidáti a zelení, oranžoví, modří, červení a kdoví jací ostatní (možná i puntíčkovaní, čtverečkovaní a křížkovaní – jednou už se taková partaj musí přece objevit).


Až si užijeme ty pocity viny, zase bude většina lidí žít dál stejně jako předtím. Jezdit autem, i když to jde tramvají – kupovat si biopotraviny, dovezené přes půl světa, místo pěstování mrkve na zahrádce – snažit se žít tzv. „ekologicky“ a pak letět na dovolenou letadlem přes druhou půlku světa – přispívat na vzdělání dětí v Indii a zapomínat na ty v českých sirotčincích – běhat ve fitness centru na pásu místo běhání po lese – říkat: „Nejsem rasista, ale cikány nemám rád“ – neuklízet po svém psovi, když se nikdo nedívá – kupovat si nové věci, i když ty staré ještě slouží – říkat: „..ale ne u nás za barákem!…“ – nepít vodu z vodovodu, protože je určitě špatná – mrsknout ty plasty do papíru, když je žlutý kontejner plný – a tak dále.

Tím nechci říkat, že jsme všichni ničemové a je to v háji. Naopak: jsme lidé se svými klady i zápory a nemůžeme se vymknout ze své epochy, jak říkal Bohumil Hrabal. Nelze vychytat všechno a chovat se naprosto vzorně, protože by to nebylo lidské. Robot by to možná zvládl, ale jelikož nejsme roboti, nejsme dokonalí a děláme chyby i při nejlepších úmyslech. Zaplať pánbů. Jen doufám, že jsem těch chyb neudělala tento měsíc v časopise příliš.

Přeji krásné zářijové babí léto.

 

Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *