Vážení čtenáři,

nevím, nakolik má smysl psát editorial, když má být konec světa. Ale snad si to přečtete ještě předtím (je tam zhruba deset dní, to by se snad dalo stihnout). Je krásné, jak se rojí nejrůznější zvěstovatelé konce světa a dumají, jestli to bude úplný konec, nebo jenom trochu, kolik lidí vymře a kdo...

nevím, nakolik má smysl psát editorial, když má být konec světa. Ale snad si to přečtete ještě předtím (je tam zhruba deset dní, to by se snad dalo stihnout). Je krásné, jak se rojí nejrůznější zvěstovatelé konce světa a dumají, jestli to bude úplný konec, nebo jenom trochu, kolik lidí vymře a kdo má šanci se zachránit (…no přece jen ti, co patří k nám…). Nejhezčí je, jak někteří spasitelé předpokládají, že lidstvo se po té hraniční zkušenosti změní – jak budeme hodní, přátelští a budeme se věnovat pouze duchovním věcem. No, kdyby se to dalo zařídit, tak by takový menší konec světa stál za to. Jenže bohužel to tak asi nebude.


Scénář – jak ho vidím já – bude následující: večer 20. 12. budou hospody plné radostných opilců, kteří budou mít naprosto báječný důvod do sebe hodit o pár panáků víc než jindy. Skvělá příležitost, navíc v době, kdy by měli doma chystat Vánoce.

Ráno 21. 12. bude takové ztichlé – valná část část populace bude mít kocovinu. Většina ale bude číhavě vyhlížet z domu, jestli se ten konec světa přece nerozvíjí. Kdo bude moct, vezme si dovolenou (když nebude ta katastrofa, aspoň se umejou okna), ostatní se budou opatrně šourat do práce. Když se objeví zvláštní mrak nebo foukne víc vítr, budou si říkat, jestli je to ono. Postupně během dne všem otrne a večer už bude zase plný shonu, jezdících aut a nakupování dárků. V hospodách se sejdou ti, kteří budou chtít oslavit, že konec světa nenastal – opět naprosto báječný důvod do sebe hodit o pár panáků víc než jindy. Další den bude facebook plný vtípků. Vtipkovat předem se nemusí vyplatit, co kdyby přece jenom… Dva dny poté už ale můžeme ukázat, že jsme pašáci a nikdy jsme té blbosti nevěřili. Jen je mi líto, že na vlastní oči neuvidím, jak budou tu dobu prožívat zvěstovatelé konce. A taky, že to nenastane, a lidstvo bude pořád stejně hlučné, rozpínavé, poživačné a chamtivé jako dosud. Ale taky láskyplné, obětavé, vstřícné a nezištné – na to bychom neměli zapomínat nejen v době konce světa.

Přeji všem krásné prožití Vánoc a úspěšný Nový rok.

 

Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *