Vážení čtenáři,

po všech těch pohromách, kterými nás zásobují média, mne postihla i jedna osobní: stěhovali jsme se. Stěhování, to je šílenství balení, přenášení věcí a rozhodování, co vzít a co ne. Pak se teprve ukáže, jak to máte doopravdy s tříděním odpadů. Dokážete uprostřed balíků s nejasným obsahem říct:...

po všech těch pohromách, kterými nás zásobují média, mne postihla i jedna osobní: stěhovali jsme se. Stěhování, to je šílenství balení, přenášení věcí a rozhodování, co vzít a co ne. Pak se teprve ukáže, jak to máte doopravdy s tříděním odpadů. Dokážete uprostřed balíků s nejasným obsahem říct: „Ne, tyhle papíry odneseme do modrého kontejneru,“ – místo toho, abyste je prostě narvali do pytle se směsným odpadem? Nebo staré šatstvo: narvat do plastů (většinou jsou to stejně staré flísky), narvat do normálního kontejneru, nebo sbalit do tašky a odvézt pro charitu?


Chci tím říci, že za normálních okolností se člověk ani nemusí rozhodovat, protože je to samozřejmé. Ale pod tlakem stěhovacích hrůz se někdy zdá, že zajít před ulici ke kontejnerovému hnízdu už je na lidské síly.

Ze všeho nejhorší jsou knihy. Člověk s láskou desítky let buduje knihovnu (znak vzdělance, že ano) a pak zjistí, že do menšího bytu se vejde knih méně. Musí začít vybírat a rozdělovat a hledat, co s nimi. Antikvariáty je nechtějí, jsou přeplněné a lidé nekupují. Kamarádi je nechtějí („To by mě doma hnali!“, „Už žádné knížky!“, Když přinesu novou, musím vyhodit jednu starou!“, „Tyhle doma mám,“ celá naše generace má doma stejné knihy v důsledku knižních čtvrtků). Na sběrný dvůr? No ano, to jde. Ale na tom našem nám řekli, že pokud je chceme dát do papíru, musíme listy vtrhnout z pevné vazby. Nevím, jak vy, já to nedokázala (navíc bylo těch knih asi tak deset banánových beden).

Nakonec jsme knihy v nedělním odpoledni dali v bednách vedle kontejnerů u domu. Za chvíli tam byl chumel lidí a vybírali. Dost bylo bezdomovců, kteří asi mají víc trpělivosti při hledání antikvariátů, ale taky jen tak lidi na procházce.

To ale ještě nebylo všechno: nejhorší jsou odborné knihy. Kompendium o organických syntézách v deseti svazcích. Pětikilový osmijazyčný zemědělský slovník. Což o to: specializovaný antikvariát by je vzal. Ale jak je dopravit do centra města, kde se nesmí parkovat, když jsou knihy tak těžké, že je ani neuzvednu? V době, kdy píši tento editorial, je mám nashromážděné v báglech v kufru u auta a doufám, že mě něco napadne. Možná že ty čtečky nejsou tak špatný nápad. Aspoň tu a tam.

Přeji vám krásný únor.

 

Jarmila Šťastná,
šéfredaktorka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *