Vážení čtenáři,

červnové číslo dokončujeme - jak bývá u měsíčníků obvyklé - v květnu. Člověku by se zdálo, že se blíží prázdniny, děti radostněji hopsají do školy, všechno kvete a na stromech růžoví třešně. A přitom je venku něco jako listopad. Až to budete číst, už si možná ani nevzpomenete na ten hrozný víkend...

červnové číslo dokončujeme – jak bývá u měsíčníků obvyklé – v květnu. Člověku by se zdálo, že se blíží prázdniny, děti radostněji hopsají do školy, všechno kvete a na stromech růžoví třešně. A přitom je venku něco jako listopad. Až to budete číst, už si možná ani nevzpomenete na ten hrozný víkend koncem května, kdy jen lilo a lilo a byla zima. Co toho měli lidi na víkend naplánováno! Od sekání trávy a sázení kytiček, přes Prague Food festival, až po oslavy Cyrila a Metoděje v Mikulčicích. Místo toho jen lilo, řeky stoupaly a člověk koukal z okna a propadal zádumčivosti.


Podle nějaké studie je naše starost o globální oteplování hodně závislá na aktuálním počasí. Nejvíc se o oteplování mluví, když je vedro. Čím je chladněji, tím více debat ubývá (logicky se o globálním oteplování nejmíň mluví v zimě, leda že by byla mimořádně teplá). S celkem velkou jistotou lze tvrdit, že o uplynulém víkendu o globálním oteplování nemluvil skoro nikdo. Místo toho se do chalupy tahalo dříví, respektive se otáčely knoflíky regulátorů (za tichého modlení, aby teplárna fungovala).

O globálním oteplování se začne mluvit až po zlepšení počasí, zejména jakmile teploty dosáhnou nad běžný průměr. Je ovšem otázka, co je vlastně ten průměr. Mohou nám pomoci vzpomínky na jara a léta našeho dětství? Taky si pamatuju, jak byla rána jasná, slunečná a plná vůně, padaly teplé deště a večery byly vlahé. Je otázka, jestli to byl obecný jev. Jestli si náhodou nepamatuju jeden mimořádný den, či večer v nekonečném sledu nanicovatých šedivých dní. Obecně totiž moc nevěřím naříkání, že dřív to bývalo lepší. Naše paměť je výběrová, navíc máme jakousi pozitivní amnézii, že se ty negativní věci mažou. Podle literatury se takhle naříká, co lidstvo existuje. Z toho nutně plyne, že dnešní děti si budou na dnešek pamatovat jako na nejkrásnější dobu s vlahými podvečery, teplými dešti a krajinou zalitou sluncem. Nevadí, že je venku čtrnáct stupňů a leje.

Přesto vám přeji krásný, voňavý a zelený červen.

 

Jarmila Šťastná
šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *