Vážení čtenáři,

toto číslo časopisu vyjde na začátku prázdnin, a pak budeme mít letní přestávku. Další číslo dostanete až v září - ideální čas si trochu odpočinout od odpadů. Proto jsou i témata některých článků trochu odlehčená. Hlavně chci upozornit na přílohu našeho spolupracovníka Radomíra Dohnala, která...

toto číslo časopisu vyjde na začátku prázdnin, a pak budeme mít letní přestávku. Další číslo dostanete až v září – ideální čas si trochu odpočinout od odpadů. Proto jsou i témata některých článků trochu odlehčená. Hlavně chci upozornit na přílohu našeho spolupracovníka Radomíra Dohnala, která přináší svěží pohled na otázky odpadového hospodářství v Nizozemí.

Ale k obraťme se k jiným věcem: je tady přece období prázdnin a dovolených, kdy všichni cestují. Přitom týrají své navigace a jejich navigace zase týrají je. My jsme chtěli novou navigaci vyzkoušet na stokrát projeté cestě do Jiřetína pod Jedlovou. Samozřejmě jsme ji špatně nastavili a ona nás v Kokořínském údolí opakovaně a vytrvale posílala na každou odbočku vpravo, i když to byla jen pěšinka k chatě. A kromě toho neustále říkala, že překračujeme rychlost. Po deseti kilometrech jsem byla hotova ji vyhodit z okna do studené noci.


Pak jsme se poučili. Vypnuli jsme ten protivný hlas (i když je to Pavel Liška, stejně je po čase k nesnesení). Půjčili jsme ji známým, kteří jsou na rozdíl od nás schopni přečíst si návod, a posbírali od nich zkušenosti.

Pak jsme vyrazili do Francie. Osm set kilometrů svištění po dálnici D50 z Rozvadova až do Remeše zodpovědně ukazovala, upozorňovala, že po dvou stech kilometrech bude třeba přejet z pruhu do pruhu, a vůbec se o nás starala. Když jsme sjeli z dálnice na centrum Remeše, vypnula se. Prý potřebuje dobít (uvolnil se konektor). A zase jsem ji třímala a hotovila se vyhodit ji z okna. Zabránil mi v tom jen příliš hustý provoz – člověk nechce vyvolat mezinárodní konflikt tím, že po někom mrskne navigaci. Ale zase jsme jí domluvili a dovezla nás až do Paříže, kde bych bez její pomoci zřejmě po bulvárech kroužila dodnes.

Jak je vidět, k navigaci mám velmi ambivalentní vztah. Když funguje, miluju ji. Ale když si vymyslí nějaké nesmysly… nezbude než vzpomenout na nedávnou urban legend, podle níž jakási paní jela v Bruselu na letiště, blbě to zadala, dojela až do Záhřebu a vůbec jí to nebylo divné. Tomu říkám správný uživatel navigace! Neremcá a jede.

Přeji vám krásné léto bez bloudění.

 

Jarmila Šťastná
šéfredaktorka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *