Vážení čtenáři,

definice odpadu je myslím většině z nás jasná. Přechod od odpadu k ne-odpadu řeší Evropská komise a spousta dalších organizací, a taky v tom bude za čas jasno. Ale jak vypadá takový přechod v obyčejném životě? Jak moc máme tuto hranici vymezenou? Když dítěti upadne na zem kus rohlíku, řekne máma...

definice odpadu je myslím většině z nás jasná. Přechod od odpadu k ne-odpadu řeší Evropská komise a spousta dalších organizací, a taky v tom bude za čas jasno. Ale jak vypadá takový přechod v obyčejném životě? Jak moc máme tuto hranici vymezenou?

Když dítěti upadne na zem kus rohlíku, řekne máma „Fuj, to se už nepapá.“ Jakmile se dotyčná věc ocitne na zemi a může být kontaminovaná, stává se z ní pro člověka odpad. Zkušení cestovatelé po méně rozvinutých zemích vědí, že tam je hranice posunuta jinam – její polohu hodně ovlivňuje, jak velký hlad panuje. Pokud vím, v těchto oblastech používají cestovatelé obecné pravidlo „Pokud to leží na zemi míň než 10 vteřin a pak to ofoukáš, tak se to dá sníst.“ A čím větší hlad panuje, tím delší interval se toleruje.


To v našich hygienických a čistočistých oblastech nezažijete. Tady se hranice posunuje zase na druhou stranu. Vše, co by se jen vzdáleně MOHLO stát odpadem, už je skoro nedotknutelné. A nemluvím jen o (potenciálně) kontaminovaných zbytcích. Ve chvíli, kdy je předmět jen zařazen mezi odpady, stává se pro mnohé lidi dále nevyužitelným, i kdyby byl stokrát v perfektním stavu. K tomu, aby byli ochotni použít něco, co už někdo jiný vyhodil, musí překonat jistou psychologickou hranici. Aby lidi chtěli něco používat, musí to být nové. Musí to být čisté a zářivé. Když není, nastává problém.

Je to myslím historicky zakotvený pocit z dob, kdy se vyhazovalo jen to, co už opravdu nebylo k použití, případně už to mohlo být nebezpečné. Co však s takovým přístupem v době, kdy lidi vyhazují do odpadu funkční a relativně kvalitní věci jen proto, že se jim přestala líbit barva?

Stejně, jako jsou nedotknutelné odpady, jsou podobně nedotknutelní i lidé, kteří s nimi zacházejí. Samozřejmě nediskutuji o tom, že nakládání s odpady je někdy pěkně špinavá záležitost. Je však velký rozdíl mezi haridžany, kteří se přehrabují někde ve skládce, a moderním odpadovým hospodářstvím.

Přeji vám krásný listopad.

 

Jarmila Šťastná
šéfredaktorka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *