V Brně se daří naplňovat očekávání

Rekonstrukce a modernizace brněnské spalovny SAKO Brno, a. s., součást projektu ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ BRNO, dospěla k cíli. Projekt zahrnoval vybudování dvou zcela nových spalovenských kotlů, turbosoustrojí pro zajištění výroby energií v systému kogenerace a také soubor zařízení pro materiálové využívání odpadů.

„Zahájení provozu zařízení k energetickému využívání odpadu probíhalo postupně od března 2010 v rámci tzv. teplých zkoušek při předzkušebním provozu. V září 2010 byl pak zahájen zkušební provoz,“ vysvětluje Ing. Václav Hnaníček, vedoucí projektu OHB. „Od té doby zpracováváme zhruba 14 tun odpadu hodinově na každém kotli, tedy asi 20 tis. tun za měsíc. Do trvalého užívání přešla spalovna v červenci 2011 po úspěšném provedení garančního měření a vydání kolaudačního souhlasu.“


Záruční provoz by měl trvat z hlediska technologie dva roky, během této doby probíhá odstraňování vad a nedodělků, řešení reklamací, a provádí se ještě tzv. zkoušky po převzetí díla včetně druhého garančního testu. Podle Ing. Hnaníčka však nejde o nic mimořádného: „Zatím nenastal vážnější technický či organizační problém. Máme uzavřeny servisní kontrakty pro hlavní provozní soubory buď se zhotovitelem díla nebo servisními organizacemi. Činnost zhotovitele tedy převzetím díla do trvalého užívání neskončila. Zhotovitelem byly vystaveny bankovní záruky za činnosti související s odstraňováním vad na díle. Díky tomu je pozice investora i v rámci trvalého provozu velmi silná. Zcela zásadní je to, že se nám postupně podařilo zajistit dostatečné množství paliva (odpadu) pro provoz spalovny. Jediná věc, která ještě není dořešena, je obdržení závěrečné platby z Fondu soudržnosti, tedy posledních 20 % z dotace, kterou se podílela EU na financování. Tady si je třeba uvědomit, že proces schvalování závěrečné zprávy projektu je velmi zdlouhavý a trvá v lepším případě minimálně 1 rok. Poslední vyjádření k připomínkám EK jsme odeslali v lednu tohoto roku, tak snad i toto dopadne dobře,“ konstatuje Ing. Hnaníček.

DOBRÁ VÝCHOZÍ POZICE

Na rekonstrukci spalovny a budování dalších zařízení se pracovalo téměř deset let, což je na první pohled velmi dlouhá doba. „Projekt byl ze strany EK schválen za tři roky a stavba pak byla hotová za dalšího 2,5 roku, zkoušky na díle včetně zkušebního provozu trvaly 1,5 roku,“ říká environmentální specialista RNDr. Jana Suzová. „Nejdelší čas zabralo výběrové řízení na zhotovitele díla. Byli jsme nuceni zrušit tři výběrová řízení, jednak kvůli nekvalitním projektům, jednak protože se změnila legislativa v oblasti veřejných zakázek.“

Pozice společnosti byla před začátkem celého projektu velmi dobrá: město Brno i Jihomoravský kraj projekt rekonstrukce a modernizace provozu podporovaly. V Brně již byla spalovna v provozu dlouhou dobu, občané s ní měli dobré zkušenosti a modernizace pro ně nepředstavovala novou hrozbu. Během celé přípravy projektu díky tomu neproběhl ani jeden veřejný protest, což se nedá srovnat s reakcí veřejnosti na jiné obdobné projekty.

„Při zpětném pohledu musím říct, že jsme šli do projektu z hlediska vnějšího prostředí (všeobecná ekonomická a politická situace, oborové příležitosti) v nejlepším možném okamžiku. Grant EK (48 mil. eur) dosáhne více než 50 % hodnoty investice, což je v dnešní době zřejmě nedosažitelné. Navíc je třeba podotknout, že i jediný akcionář společnosti (Statutární město Brno) poskytl společnosti investiční dotaci (kolem 23 mil. eur), která by dnes pravděpodobně nereálná,“ říká s trochou nadsázky Ing. Hnaníček.

Za těch deset let bylo podle něho nejtěžší zajistit řádný způsob řízení projektu, neboť nikdo z týmu objednatele neměl praktickou zkušenost s uplatňováním principů projektového řízení. „Kladli jsme až přespřílišný důraz na to, čemu jsme částečně rozuměli, a to technické část projektu. Výstavba zařízení pro energetické využívání odpadu je však standardní dodávkou, a odborně způsobilý zhotovitel realizoval řadu obdobných projektů. To, co je jedinečné pro každý projekt, jsou místní podmínky, časový prostor a stanovené zdroje. Řízení takovéhoto projektu je tedy spíše věcí aplikace nástrojů z oblasti time managementu a souvisejícího řízení časových rizik. Zásadní jsou činnosti investora v oblasti řízení kvality (definice klíčových měřitelných ukazatelů), řízení nákladů a v našem případě speciálně řízení lidských zdrojů (projekt probíhal za provozu spalovny),“ vysvětluje Ing. Hnaníček

CO PŘEKVAPILO

Během téměř celé rekonstrukce byl ve spalovně v provozu jeden kotel, zatímco na místě vybouraných dvou starých kotlů se budovaly nové. Spalovna před zahájením projektu zpracovávala pouze kolem 100 tisíc tun odpadu za rok. Šlo výhradně o odpady z města Brna s výhřevností dosahující dlouhodobě hodnoty 11 MJ/kg. „Předpokládali jsme, že životní úroveň je všude na území ČR podobná a všichni se chovají přibližně stejně,“ vysvětluje RNDr. Suzová. „Projekt jsme proto koncipovali na odpady o výhřevnosti 11 MJ/kg.“

Nyní se více než polovina odpadů sváží z oblastí mimo města Brno, a to z Jihomoravského či Olomouckého kraje. Na počátku zkušebního provozu se ukázalo, že kotle neprodukují předpokládané množství energie (vysokotlaké páry). Důvodem byla výhřevnost odpadu, která se pohybovala jen v rozmezí mezi 8-9 MJ/kg. „Hlavně z malých obcí přicházejí skoro samé popeloviny,“ vysvětluje příčinu RNDr. Suzová. „V zimním období je to až 80 %. Přitom podle starých záznamů bylo za první republiky v odpadu kolem 85 % popelovin. Obraz vesnice je vlastně dost podobný jako před těmi sto lety. “ Popeloviny v odpadu (je to hlavně jemný křemičitý písek) nejen snižují výhřevnost odpadu, ale obrušují také vnitřní části technologického zařízení a ničí jeřáby.

Vnucuje se otázka, zda za potíže s výhřevností odpadů nemůže také rozšiřující se recyklace papíru a plastů? „Už když jsme projekt připravovali, ptali se odborníci z Bruselu, kde se bude za 10-15 let pohybovat výhřevnost odpadu,“ říká RNDr. Suzová. „Já jsem argumentovala, že ani po rozšíření separace využitelných složek se zbytek pro spalování zásadně nezmění, budou-li se třídit jak výhřevné, tak nevýhřevné složky, tj. sklo a bioodpad.“

Problém tkví podle Jany Suzové ve slově „využitelné“. Obce u nás třídí velmi dobře a stále více. Zejména ve směsném plastovém odpadu je však reálně prodejných složek poměrně málo (50-60 %). Na dotřiďovacích linkách se vyberou PET lahve a další dobře prodejné složky. Zůstane směsný plast a nechtěné příměsi, které často končí na skládce. „Přesně tento směsný, vcelku nevyužitelný plast nám chybí ve zbytkovém komunálním odpadu jako výhřevná složka,“ zdůrazňuje RNDr. Suzová. „V Brně jsme se již před více než dvanácti lety rozhodli jen pro třídění dobře prodejných složek (PET lahve, polyethylen a polystyren). Zbytek je efektivnější využívat energeticky. Proto je také výhodné, když máme dotřiďovací linku přímo v areálu spalovny a nežádoucí příměsi energeticky využijeme.“

Pro ekonomiku spalovny a dlouhodobou udržitelnost je zásadní věcí odbyt vyrobené páry a elektřiny. „Jsme schopni pokrýt spotřebu tepla v Brně až z třiceti procent. Původně jsme očekávali jiný sezónní průběh dodávek tepla do sítě CZT. Současný stav je takový, že maximální dodávky páry realizujeme paradoxně během letního období, kdy jsme jediným provozovaným tepelných zdrojem ve městě. Během zimního období je situace taky dobrá, nicméně nedosahuje plného odběrového režimu jako v letním období. Problémovými obdobími jsou pro nás tzv. přechodová období, tedy březen až květen a září až listopad, kdy je zařízení provozováno spíše v kondenzačním režimu, kdy převládá výroba a prodej elektřiny na úkor prodeje páry, což je méně energeticky efektivní,“ vysvětluje RNDr. Suzová

BUDOUCÍ ROZVOJ

„Předpokládáme, že zařízení bude mít sice životnost min. 20 let. Nicméně realizace projektu trvala 10 let a po dalších 10 letech provozu nového zařízení bude jeho provozní fond pravděpodobně snížen. Proto již dnes začínáme uvažovat, jakým způsobem přistoupit k řešení dnes nefunkčního kotle, který byl provozován od roku 1989. Bude záležet i na tom, jaké koncepční řešení v oblasti využívání odpadů bude přijato v sousedních krajích.“ dodává Ing. Hnaníček.

 

OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY REKONSTRUKCE SPALOVNY SAKO BRNO, A. S.

Energetické využití směsných komunálních odpadů v množství 240 000 tun ročně.

Výroba tepelné energie ve formě páry s dalším využitím:

– výroba elektrické energie pro vlastní spotřebu společnosti SAKO Brno, a. s., a pro dodávku do rozvodné sítě,

– topné účely pro vlastní spotřebu a pro dodávku do sítě centrálního zásobování teplem (CZT) města Brna,

Splnění platných emisních limitů sledovaných znečišťujících látek instalací nového efektivního systému čištění spalin

Využití zhruba 50 000 tun škváry pro stavební a rekultivační účely.

Materiálové dotřídění separovaných složek komunálního odpadu v množství cca 5 000 tun/rok.

 

RNDr. Jana Suzová a Ing. Václav Hnaníček.

Díky kogenerační jednotce je spalovna základním kamenem základních zdrojů energetického hospodaření města Brna.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *