Urban Mining: změní se skládky v doly?

"V Německu leží pod zemí více mědi, než kolik je jí obsaženo ve všech dnes známých ložiskách měděné rudy na světě." Tuto větu pronesl profesor Rainer Lucas z Ústavu klimatu, životního prostředí a energie ve Wuppertalu na základě výsledků průzkumu, jak se zachází v SRN s druhotnými surovinami.

Termín „druhotná surovina“ v posledních letech postupně nahrazuje víceméně pejorativně chápaný termín „odpady“. Nejde přitom jen o změnu v terminologii, i když i v ní se odráží stále více se šířící celospolečenské poznání, že předměty, které již nemohou poskytovat užitnou hodnotu, mohou posloužit jako materiálový základ pro výrobu předmětů nových, buď se stejnou anebo s jinou užitnou hodnotou a funkcí.

Zmíněný ústav zjistil, že přísun šrotu, který zužitkovaly německé ocelářské společnosti Thyssen Krupp a Aurubis, jim umožnil v roce 2005 snížit dovoz železné rudy o 3,7 miliardy eur. Na postupu je i zužitkovávání zemědělských a komunálních odpadů, které se využívají k energetickým účelům – z biomasy se vyrábí bioplyn a teplo.


OD DOCENĚNÍ DRUHOTNÝCH SUROVIN K URBAN MININGU

Ložisek rud a jiných surovin ve světě nepřibývá, resp. nepřibývá jich tak rychle, jak rychle roste jejich potřeba. Suroviny jsou proto obecně stále dražší a dávno se již staly strategickým artiklem, pomocí kterého ti, kdo surovinami disponují, vykonávají hospodářský a politický tlak na ty, kdo suroviny nemají a přitom je pro svůj rozvinutý průmysl naléhavě potřebují. To je situace, která otevírá „druhou etapu“ využívání druhotných surovin, která s sebou přináší jejich usilovnější shromažďování, vyhledávání a recyklaci.

Podle propočtů Technické vysoké školy v Münsteru připadá na každého Evropana (přesněji občana některé ze zemí EU) v průměru za rok 600 kg takových odpadů, které je možno dále, resp. znovu využít. To vcelku znamená obrovské množství 1,5 miliardy tun.

K tomu je ale nutno připočíst obrovské bohatství představované odpady, resp. druhotnými surovinami, ukládané do deponie v nedávné i dávnější minulosti, kdy ještě převládalo jiné mínění o druhotných surovinách. Tyto se buď spalovaly anebo vyvážely na skládky a jediný problém, kterým se instituce zabývaly, byl ten, aby se řádně zahrnuly a nehyzdily životní prostředí. Výsledkem je, že i poměrně hluboko pod povrchem skládek se dnes nalézají rozsáhlé z materiálového hlediska doslova poklady v podobě mnoha tun ocelových předmětů, ale také výrobků anebo součástek vyrobených ze vzácných kovů, plastů atd.

Jelikož primárních surovin, hlavně kovů, resp. jejich rud, je málo a jsou stále dražší, nastupuje doba, kdy se budou dobývat druhotné suroviny, aby je nahradily, a to dolováním ze skládek. Vede k tomu i trvale neuspokojivá situace při sběru, resp. vůbec shromažďování druhotných surovin z firem a od obyvatelstva. Tato činnost je sice stále dokonaleji organizována a je faktem, že sběr druhotných surovin v průmyslových zemích je stále úspěšnější, nicméně na krytí surovinového a materiálového deficitu v makroekonomickém měřítku to nestačí, a – je nutno si to otevřeně přiznat – nikdy stačit nemůže.

Proto v USA a v západní Evropě již vznikl obor nazývaný „Urban Mining“ (městské dolování) a mnohá velká města či aglomerace uvažují o výstavbě a zprovoznění nových těžebních kapacit během příštích deseti až patnácti let. Podle toho, po jakou dobu byla ta která deponie používána, jakou má rozlohu a tloušťku vrstvy, resp. hloubku, se mají vybudovat těžební kapacity pro hlubinnou anebo povrchovou těžbu.

POKUSNÉ VRTY ODKRYLY VELKÉ BOHATSTVÍ

Pokusný vrt na skládkách v Hechingenu poblíž Stuttgartu ukázal, že bude případně nutno vyhrabat skládky až do poměrně velké hloubky, ale že se to zřejmě vyplatí: v hloubce 50 metrů totiž byly nalezeny první počítače, pračky, plastové lahve a noviny z doby před několika desítkami let.

Tam, kde do těchto vyřazených věcí nevnikla voda, byly prý vytažené exempláře novin stále dobře čitelné. Dá se to vyložit tak, že v deponiích se předměty poměrně dobře konzervují.

V roce 2008 zorganizovalo Ministerstvo životního prostředí spolkové země Hessensko průzkum jedenáct skládek. Při něm se zjistilo, že obsahují asi 2 miliony tun různých kovů v hodnotě cca 240 milionů eur.

Univerzita v Giessenu provedla pokusný vrt v lokalitě Reiskirchen a zjistila v ní velké množství kovového odpadu, jehož hodnota byla odhadnuta v dnešních cenách na 65 milionů eur.

Zastánci koncepce Urban Mining tvrdí, že ve všech skládkách na území SRN je uloženo více železa, než kolik se jej v zemi spotřebuje za jeden rok. A pokud jde o měď, je jí údajně tolik, že by pokryla současnou spotřebu mědi v zemi po dobu jeden a půl roku. V tomto kontextu lze chápat i výrok odborníka citovaný zde v úvodu.

Je skutečností, že některé městské či územní správní orgány, do jejichž pravomoci deponie spadají, se nestaví vůči koncepcím Urban Miningu nadšeně. Argumentují tím, že odkrývání deponií si vyžádá hodně prostředků, že vedle těžebních kapacit bude nutno zřídit i objekty pro třídění vytěženého materiálu, že z otevřených skládek bude unikat metan anebo jiné škodlivé plyny atd.

Nicméně se dá předpokládat, že celková hospodářská situace a nedostatek primárních surovin stejně povedou k tomu, že se dolování druhotných surovin ze skládek prosadí, a že potřebné prostředky pro rozjezd těžby a třídění vytěženého substrátu ze skládek se na úrovni obcí anebo státu najdou.

NEJVĚTŠÍ PROBLÉM JE SEPARACE KOVŮ

Třídění odpadu ze skládek není levná ani technicky jednoduchá záležitost. Nejsložitější je v případě předmětů, které obsahují současně železo (ocel), hliník, měď a plasty. V první fázi jsou tyto předměty mechanicky drceny na menší kousky. Z těch se pak železo vytahuje pomocí magnetů a plasty prostřednictvím vířivých třídičů. Pokud předměty (hlavně z oboru elektroniky) obsahují zlato a stříbro, získávají se spolu s mědí. Vzácné kovy, které se vyskytují na vodivých destičkách, se musejí separovat ručně.

Vcelku se takto dá zachránit z destiček více než 90 % vzácných kovů. S určitou ztrátou je tedy i při zpracování elektronického odpadu nutno počítat, ale i tak se znovuvyužití vyplatí, protože např. zatímco z jedné tuny vodivých destiček lze takto získat 250 až 450 gramů zlata, lze z jedné tuny vytěžené rudy zlata čistého kovu získat jen 5 gramů. Stejně vzácný nebo ještě vzácnější než zlato je kovy, jako je například molybden, který je obsažen v tranzistorech, a je nedostatkovou a strategickou surovinou.

Ing. Stanislav Kahuda

Dá se předpokládat, že hospodářská situace a nedostatek primárních surovin povedou k dolování druhotných surovin ze skládek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *