Třídění odpadu pohledem práva

V dnešním příspěvku, který je prvním z rozsáhlejší série právních rozborů odpadové legislativy, se pokusíme shrnout základní právní úpravu, vztahující se k nakládání s komunálním odpadem a jeho třídění.

Základní právní předpis upravující problematiku třídění odpadů v České republice je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (zákon o odpadech). Legislativní úprava nakládání s odpady je také řešena na úrovni Evropské unie, nejčastěji formou směrnic, které mají státy povinnost v rámci stanovené lhůty implementovat do svých vnitrostátních právních řádů. Klíčovou směrnicí pro oblast odpadů je Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, která sjednotila dříve roztříštěnou úpravu nakládání s nebezpečným odpadem, s odpadními oleji a odpady obecně do jednoho dokumentu. Ze směrnic, které se dotýkají námi zkoumané oblasti, můžeme dále uvést Směrnici Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů. Specifických druhů odpadů se pak týkají zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. Zcela samostatnou kapitolu tvoří obaly a jejich odpadová legislativa.

ÚPRAVA ODPADŮ

Nejprve je vhodné definovat si, co zákon považuje za odpad. Dle § 3 je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Ke zbavování odpadu dochází vždy, když osoba předá movitou věc k využití nebo odstranění, nebo věc předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů, a to bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Zákon zde zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že úmysl zbavit se movité věci se předpokládá, pokud její původní účelové určení zaniklo. Na druhé straně osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu (např. případy, kdy Česká obchodní inspekce odhalí nebezpečný výrobek a nařídí jeho stažení z prodeje).

Třídění odpadů spadá pod pojem úprava odpadů, kterou se dle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech myslí každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností, včetně jejich třídění, za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností. Úprava odpadů je pak pojmově podřazena pod nakládání s odpady, pro které má zákonem o odpadech ve svém ustanovení § 9 a jasně stanovenou hierarchii (viz schéma).

Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné. Z výše uvedeného je zřejmé, že třídění odpadů je nezbytným krokem pro nakládání s tímto odpadem v souladu s výše uvedenou hierarchií. Jinými slovy má význam zejména pro možnost jeho opětovného materiálového využití, a tedy snížení objemu odpadu, který je posléze určen k odstranění, nejčastěji formou spálení.

KATALOG ODPADŮ

Pro správné zařazení odpadu do příslušné kategorie stanoví Ministerstvo životního prostředí ve vyhlášce č. 381/2001 Sb. tzv. Katalog odpadů, podle kterého jsou původce a oprávněná osoba povinni odpad zařadit pro účely nakládání s ním. Jednou z kategorií je také tzv. nebezpečný odpad, kterým je odpad vykazující alespoň jednu z nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona o odpadech, nebo je uveden v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad, nebo je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu odpadů jako nebezpečný. Směsný komunální odpad se nezařazuje do kategorie nebezpečný, i když splňuje některou z výše uvedených podmínek.

Správně zařadit odpad dle Katalogu má povinnost zejména původce tohoto odpadu, kterým je právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů. Původcem odpadů je také obec, a to od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odloží odpad na místě k tomu určeném. Obec se současně tímto okamžikem stane vlastníkem odpadu. Přestože tedy tato fyzická osoba odpad sama produkuje, není zákonem o odpadech považována za jeho původce. Z toho tedy vyplývá, že obec může osobám produkujícím odpad na jejím území ukládat povinnosti, aby mohla dostát požadavkům, které na ni odpadová legislativa klade.

OBCE A TŘÍDĚNÍ ODPADU

V souladu s § 17 odst. 2 zákona o odpadech může obec ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území včetně jejich biologicky rozložitelné složky a systému nakládání se stavebním odpadem. Obec má v této souvislosti možnost vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování odpadů od fyzických osob na základě písemné smlouvy. Mnohem častějším případem však je, že obec stanoví obecně závaznou vyhláškou poplatek za komunální odpad nebo místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Systém zavedený obcí pro nakládání s komunálním odpadem mohou využívat i právnické osoby a fyzické podnikající osoby, které produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu, a to na základě smlouvy s obcí. Takový odpad typicky vzniká v kancelářích.

NA ZÁVĚR

Obecné pravidlo tedy zní, že každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními prováděcími předpisy vydanými na ochranu životního prostředí, tedy i třídit jej v souladu s tímto zákonem a předpisy přijatými k jeho provedení. Z povinnosti třídit odpad mohou kraje nebo obecní úřady obcí s rozšířenou působností udělit výjimku formou souhlasu k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů, zejména pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné.

I na úseku odpadové legislativy najdeme sankce za neplnění povinností zde stanovených. Pokuty za nesprávné nakládání s odpadem, tedy i jeho netřídění, se pohybují v řádech 20 000 Kč až 1 000 000 Kč u fyzických osob a 300 tisíc korun až 50 milionů korun v případě osob právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.

Mgr. Iva Pikalová

právnička, Ambruz & Dark Deloitte Legal

Odpad jsme ze zákona povinni třídit, za neplnění této povinnosti hrozí vysoké pokuty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *