Technické požadavky na rekultivační vrstvu

Ukládáním odpadu na skládku vytváříme těleso, které po ukončení skládkování je třeba oddělit a začlenit do krajinného prostředí, v kterém se nachází. Začlenění skládky se vykonává uzavřením skládky a rekultivací jejího povrchu. Směrnice rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadu v příloze...

Ukládáním odpadu na skládku vytváříme těleso, které po ukončení skládkování je třeba oddělit a začlenit do krajinného prostředí, v kterém se nachází.

Začlenění skládky se vykonává uzavřením skládky a rekultivací jejího povrchu. Směrnice rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách odpadu v příloze I -Všeobecné požadavky pro všechny třídy skládek v rámci bodu „Kontrola vod a řízení průsakových kapalin“ požaduje, aby se na skládkách vykonávala prevence zabránění vnikání vod do tělesa skládky. Pro uzavření povrchu skládky doporučuje technické řešení, uvedené v tabulce.

Kromě těchto základních požadavků musí uzavření skládky splňovat také požadavky:

být odolné vůči extrémním klimatickým podmínkám (teplo -chlad, sucho -vlhko, mráz -obleva),

odolávat větrné a vodní erozi,

mít zabezpečenou stabilitu vůči poklesu, tvorbě puklin a sesuvu,

být odolné vůči nerovnoměrnému sedání skládky, způsobenému degradací uloženého odpadu a kompresí,

vytvořit vhodný povrch pro výsadbu vegetace,

odolávat narušení kořeny rostlin, tvorbě brlohů a chodeb zvířat,

zabezpečit podmínky pro ošetřování vegetace a údržbu.

Správným návrhem poslední vrstvy uzavření skládky – rekultivační – je možné do značné míry ovlivnit dlouhodobou funkci uzavření skládky, hlavně co se týká minimalizace infiltrace dešťových vod. Rekultivační vrstva má tvořit základnu pro kořenový systém rostlin, optimalizovat vodní hospodářství a bránit přímému kontaktu okolí se škodlivinami.

Detailní požadavky

Vypracováním doporučení pro návrh rekultivační vrstvy se v SRN věnuje Deutschen Gesellschaft für Geotechnik e.V. (DGGT). Také ve Velké Británii jsou zpracovány detailní standardy pro požadavky na zeminu a její manipulaci. DGGT doporučuje nebudovat rekultivační vrstvu jako jedinou v celé výšce, ale budovat ji aspoň z dvou vrstev (30 cm ornice a 70 cm zeminy bez obsahu organických látek). Lepší je vybudovat nad drenáží ještě jednu přechodnou vrstvu z hrubšího materiálu. Vodní hospodářství rekultivační vrstvy, tj. zabezpečení dostatku vody pro rostliny, její zadržení a transport v zeminách,závisí na pórovitosti materiálu.

Pro návrh rekultivační vrstvy je třeba kromě volby zeminy zvolit též správnou tloušťku a navrhnout zhutnění. Volba tloušťky zeminy je ovlivňovaná hloubkou kořenového systému rostlin, který může u některých rostlin dosahovat až 4 m. Z hlediska ochrany minerálního těsnění před kořenovým systémem je používaná hloubka vrstvy 1 m nedostačující, doporučuje se 1,5 – 3,0 m. Pro tloušťku zeminy je však určující ochrana minerálního těsnění před mrazem.

Na vrchní část se obecně doporučuje použít ornici nebo kompost. Požadavky na vrchní vrstvu zeminy jsou ve Velké Británii velmi vysoké, přičemž podkladové vrstvy mohou být i z jiných materiálů. Britská norma BS 3883/1965 uvádí typickou specifikaci horní vrstvy zeminy:

originální povrch trávníku nebo jiné kultivované plochy a nic jiného,

obsah kameniva (štěrku) nižší jako 10 % (2 -50 mm) z celkové suché hmotnosti,

organické látky nejméně 2 % z celkové suché hmotnosti,

pH 5 -8,

hlinitý písek nebo písková hlína, pískové kaly, bahno nebo jílovitá hlína.

Mezi hlavní sanační faktory patří správný čas navážení (roční období), navážení správným způsobem, jednotný profil zeminy (to znamená homogennost), použité meliorace a údržba sanované půdy.

Navážení zeminy během typické sezóny od května do září může způsobit nenapravitelné škody ve struktuře půdy, podobně jako navážení zeminy s použitím nesprávné technologie realizované ve správném čase.

Dalším důležitým prvkem postupu uzavření skládky je doprava a vrstvení zeminy. Základní požadavky, které je potřebné dodržovat:

přepravu zeminy vykonávat jen tehdy, když má správnou vlhkost,

přes upravované plochy by neměly jezdit motorová vozidla, přejezdy způsobují ubíjení půdy,

v místech, kde došlo k ubití, je třeba zkypřit půdu,

zkypření půdy je třeba vykonat tak, aby se smíchala vrchní a podložní vrstva půdy.

Navážení nadměrně mokré zeminy ničí strukturu. Nadměrný pohyb motorových vozidel po upravované ploše zbytečně zhutňuje půdu, což vede k problémům se vsakováním vody. Nadměrně zhutněná půda též způsobuje problémy při tvorbě kořenové soustavy a růstu zeleně.

Ochrana vegetací

Vegetace, která se nachází na rekultivační vrstvě, má zabezpečit ochranu rekultivační vrstvy před větrnou a vodní erozí a optimalizovat vodní bilanci rekultivační vrstvy.

Vegetace by měla být volena z hlediska okolní krajiny a vhodného kořenového systému. Navržená vegetace má mít odolnost vůči stresům.

První požadavek je zaměřený na urychlené vytvoření porostu pro protierozní ochranu povrchu skládky. Tomu nejlépe vyhovují traviny.

Optimalizaci vodní bilance rekultivační vrstvy můžeme zabezpečit výsadbou vegetace s vhodnou průměrnou roční evapotranspirací. Průměrná roční evapotranspirace dosahuje např. při jehličnatém porostu kolem 600 až 700 mm/rok, v listnatých lesích 500 až 600 mm/rok, u trávy 450 -550 mm/rok atd. Tyto hodnoty platí pro oblasti s průměrnými srážkami v rozmezí 700 -800 mm za rok, což vyhovuje pro rovinaté časti střední Evropy.

Uvedené hodnoty evapotranspirace však nedosáhneme hned po výsadbě, ale např. jehličnaté lesy ji dosahují až za 10 -20 let, listnaté lesy po 30 -50 letech.

Volba vegetace z hlediska kořenového systému má být taková, aby kořeny rostlin nedosahovaly drenážní, případně až minerální vrstvy. Výzkum vykonaný na skládkách ukázal, že většina dosud používaných rostlin měla kořenový systém až do hloubky 1,5 m ( šťavel, bodlák, smetanka, křen). Hloubkovému zarůstání je možné zabránit vhodnou zeminou s dobrou strukturou a vodní kapacitou.

Vegetace na tělese skládky nemá vyžadovat náročnou následnou péči a má umožňovat kontrolu těsnění. Péče je potřebná tehdy, když chceme udržet určitý typ vegetace nebo ji chceme účelně rozšiřovat.

Nemalou pozornost je třeba věnovat vegetaci z hlediska odolnosti vůči stresům, které jsou hlavně způsobované suchem, větrem a biologickými škůdci. Všeobecně možno konstatovat, že většina používané vegetace tomuto požadavku vyhovuje.

Doc. Ing. Oskár Čermák, PhD.

Doc. Ing. Marta Čermáková, PhD.

Stavební fakulta STU,

Bratislava

  obr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *