Švédsko: když spalování odpadů funguje až moc dobře

Pokud jde o nakládání s odpady, představují Švédové evropskou špičku. Z celkového množství odpadů končí jen 4 % na skládkách, zbylých 96 % je buď úspěšně recyklováno, anebo přeměněno na tepelnou energii ve spalovnách.

Prakticky celá pětina rezidenčních a komerčních staveb ve městech je vytápěna z tohoto zdroje a spalovaný odpad vyhřívá i rozvody teplé vody. K tomu musíme připočíst ještě přibližně čtvrt milionu domů, pro které spalování odpadů generuje dostatek elektřiny. Někdy je ale problém být příliš dobrý. Švédové už nemají v současné době dostatek materiálu ke spalování.

SPALOVACÍ KAPACITA JE PŘÍLIŠ VELKÁ


Účinnost celého systému je jednoduše příliš vysoká, píše se v brožuře Swedish Waste Management, a prakticky totéž tvrdí i Catarina Ostlundová ze Švédské agentury ochrany životního prostředí (SEPA): „Máme momentálně větší spalovací kapacitu, než kolik skutečně dokážeme vyprodukovat spalitelných odpadů.“ Každý problém má ale své řešení. Švédsko tak začíná svážet stovky tun odpadů ze zemí, kde systém spaloven ještě nemá tak pokročilý charakter. Největší podíl na dovozu má přitom Norsko: této zemi vyjde levněji vlastní odpadky exportovat k vděčným sousedům, než podporovat vlastní třídicí a spalovací jednotky.

Dovozní podmínky jsou dány vzájemnou dohodou: Norové se zbavují „lacino“ odpadků, a Švédi si mohou ponechat vzniklé teplo a energii. Celá věc však není tak jednoduchá. Švédští partneři si totiž spolu s příjemným ziskem paliva pro spalovny a vzniklé elektřiny „ponechávají“ také emise, nebo dioxiny v ovzduší. Další výsledné produkty spalování, například těžké kovy obsažené v popílku, posílají Norům zpátky k vlastní depozici. Tento systém není bez vady, ale švédští partneři dokážou využít energii z odpadů s vysokou účinnost.

VÁLKA O ODPAD

Nelze ovšem říct, že by celé Norsko tento výměnný obchod vítalo nadšeně. Zejména lokální zpracovatelé odpadů, neboť i v této severské zemi pár spaloven najdeme, tvrdí, že jsou pod silným konkurenčním tlakem. Daň 11,5 euro z každé tuny odpadu totiž činí spalování v Norsku velmi nákladným.

Není proto divu, že jen tento rok zamířilo okolo 20 000 nákladních vozů s nákladem 600 000 tun odpadů do Švédska. Håkon Jentoft ze společnosti Waste Norway vyvíjel spolu s kolegy na norskou vládu nemalý tlak, a podařilo se mu v říjnu 2012 dosáhnout zrušení tohoto poplatku. Ve stejný čas však budou poplatek za spalování rušit i ve Švédsku, a tak možná stojíme na pokraji ekonomické války o odpad.

„I když takto dosahujeme maximální efektivity při nakládání s odpady, v budoucnu musí nutně dojít k systémovým změnám,“ soudí Ostlundová. „Velká část evropských zemí si totiž začíná uvědomovat vlastní hodnoty odpadů kvůli jejich materiálovému složení. A navíc, raději než dovážet odpadky z Itálie, Rumunska nebo pobaltských zemí, kde je stále velké množství skládek, bude rozhodně lepší, když si tyto země vybudují vlastní systém spaloven. Uvedené země stále recyklují odpady jen v minimální míře, a podobné je to tam i s tříděním. Tyto státy nejprve musí nalézt vlastní cestu k nakládání s odpady.“ I když je systém švédských spaloven vynikající, nepovažuje ho sama Ostlundová za dlouhodobé řešení. Podle ní je zapotřebí přijít s lepším modelem znovuyužívání a recyklace materiálů.

 

Mgr. Radomír Dohnal

Zdá se, že Švédsko bude se svými sousedy vést boje nejen na ledě, ale i kolem odpadů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *