Studie proveditelnosti rozvoje skládky Chotíkov

Město Plzeň směřuje k radikálnímu rozhodnutí ohledně budoucího nakládání s komunálními odpady. Vyčíslené varianty řešení přinášejí zajímavé srovnání jednotlivých možných technologií.

Odpad z města Plzně a okolí směřují hlavně na skládku v Chotíkově, která by mohla sloužit ještě několik let. Generální ředitel Plzeňské teplárenské, a. s., Tomáš Drápela říká: „Na skládce Chotíkov máme připravenou stavbu další kazety, aby město mělo možnost někam dávat své odpady. Nová kazeta bude hotová do dvou let a naplní se zhruba za 5-6 let. Rozhodně je však už teď nejvyšší čas na řešení budoucího nakládání se směsnými a velkoobjemovými odpady. Prosté zachování stávajícího stavu, tedy skládkování, je nejhorší variantou ze všech.“

Množství odpadů v Plzni a okolí ukládaného na skládky dosáhlo roce 2005 zhruba 102 tis. tun, v roce 2007 vzrostlo na 115 tisíc tun. I když bude třídění veškerých využitelných složek maximální, stále je nutné počítat, že jen město a jeho okolí bude v budoucnu ročně produkovat 60-100 tis. tun směsných a objemných odpadů s výhřevností od 6 do 12 MJ/kg.

Plzeňská teplárenská již dříve zveřejnila svůj záměr řešit otázku odpadů ve spolupráci se skládkou v Chotíkově, a to nejen v rámci budování dalších kazet. Technologií, které přicházejí v úvahu, je více. Plzeňská teplárenská proto nechala zpracovat variantní studii proveditelnosti, která zhodnotila možnosti výstavby jednotlivých technologií přímo na skládce Chotíkov.

Výběr nejvhodnější varianty pak bude na jediném akcionáři Plzeňské teplárenské – městu Plzni a na Sdružení obcí Chotíkov, které zahrnuje Plzeň, Chotíkov a Město Touškov.

Financování se předpokládá z komerčních úvěrů, případně (pokud se tato možnost otevře) i z evropských fondů.

Představení oponentního posudku veřejnosti proběhlo v polovině května. Již v červnu by pak měla být uzavřena smlouva o smlouvě budoucí s dotčenými obcemi. „Ještě však nemusí dojít k definitivnímu rozhodnutí o technologii,“ říká Tomáš Drápela. „Uzavření těchto smluv umožní zahájit proces investiční přípravy, zadat analýzu dopadu stavby na životní prostředí atd. Proces EIA může být zahájen bez ohledu na výběr konkrétní technologie, a tudíž získáme čas pro opakované posouzení aktuální situace u všech technologií termického zpracování.“

VARIANTY ŘEŠENÍ

Studie proveditelnosti předpokládala průměrnou výhřevnost odpadu 10,5 MJ/kg. Posuzováno bylo celkem pět technologií. Tři z oblasti termického využití odpadů – konvenční roštové spalování, pyrolýza a plazmová technologie. Další dvě technologie byly mechanicko-biologické úpravy v jedné variantě s anaerobní, v druhé s aerobní koncovkou.

Konvenční technologie s roštovým ohništěm je nejčastěji používanou technologií ve spalovnách komunálních odpadů. U klasické spalovny se návratnost odhaduje na 13-15 let podle technologie, ale životnost je mnohem delší (obr. 1).

Technologie plazmového vysokoteplotního zplyňování je jedním z nejefektivnějších způsobů jak docílit úplného rozložení všech složek odpadu. Pracuje s vysokými teplotami, což vede k rozkladu toxických směsí. V procesu nevznikají pevné produkty vykazující nebezpečné vlastnosti. Hlavní součást je plazmový reaktor, kde se v plazmovém oblouku vytvoří extrémně vysoká teplota, v řádech 5000-10 000 #175#C, která rozkládá odpadní materiály. Tato technologie se ve světě používá pro velmi speciální účely (například odstraňování nebezpečných bojových látek), dosud však nebyla provozně odzkoušena pro běžné zpracování směsného komunálního odpadu (obr. 2).

Třetí uvažovaná technologie termického zpracování, pyrolýza, byla vyvinuta společností Siemens. Komunální odpad při ní je dávkován do rotační pyrolyzní pece, kde dochází k pyrolyznímu rozkladu odpadu za nepřítomnosti vzduchu. Nepotřebuje stabilizační palivo a podpůrná média, nevznikají í pevné produkty vykazující nebezpečné vlastnosti, je však investičně nákladnější. V Evropě byla tato technologie zastavena, nyní ji provozují v Japonsku (obr. 3)

Dvě netermické metody – mechanicko-biologická úprava s aerobní nebo anaerobní koncovkou jsou sice investičně mnohem méně náročné než termické metody, nezaručují však definitivní likvidaci odpadu. Vždy jsou zde výstupy, které je nutno dále zpracovat nebo odstranit (obr. 4) .

Nižší náklady jsou tedy vyváženy problematickým uplatněním výstupů ze zařízení. Pro spalování alternativního paliva (RDF) je třeba vystavět speciální „monozdroj“, produkty biologické části jsou z důvodu obsahu nebezpečných látek kvalifikovány v českých podmínkách jako nebezpečný odpad.

CO BUDE TEĎ?

Studie proveditelnosti uzavírá, že po analýze a na základě možností rozvoje lokality skládky odpadů Chotíkov je doporučeno realizovat termické zpracování odpadů.

Pokud obce řeknou projektu „ne“, bude nutné hledat jiná řešení. Drápela k tomu říká: „Skládka Chotíkov se postupně naplní a pak se bude rekultivovat. My budeme muset hledat někde jinde. Pro případ zamítavého postoje Chotíkova a dalších obcí svazku máme vytipováno deset záložních areálů, kde by bylo možno nové zařízení vybudovat. Tento je však nejlépe připravený. MBÚ by zde bylo možno vybudovat do roku 2014, spalovnu do roku 2015.

Podle starostky Města Touškov Vilmy Kunešové se nepředpokládá, že by zastupitelé byli proti záměru výstavby zařízení. O tom, co se bude stavět, se však ještě musí rozhodnout všechna zúčastněná města.

Jarmila Šťastná

Kompletní studii proveditelnosti včetně oponentního posudku naleznete na www.plzenskateplarenska.cz/skladka

 

 

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *