Strategie pro životní prostředí v Česku do roku 2020

Vláda schválila aktualizovanou Státní politiku životního prostředí na období 2012 - 2020, která vymezuje rámec pro ochranu životního prostředí v České republice do roku 2020.

Za stěžejní oblasti označuje dokument omezení znečišťování ovzduší, zejména na Ostravsku, snižování rizikových látek z dopravy, ochranu vod a zlepšování jejich stavu, prevenci a omezování vzniku odpadů, podporu jejich využívání jako náhrady přírodních surovin nebo energetické úspory. Aktualizovaný materiál je v souladu se Strategií udržitelného rozvoje EU (SUR EU) z roku 2006 nebo Strategií Evropa 2020 z roku 2010. Státní politika postupně vyjmenovává jednotlivé oblasti životního prostředí a vytyčuje jejich hlavní problémy i principy řešení.


ODPADY

V bodě, který se týká předcházení vzniku odpadů a podpory využívání odpadů jako náhrady přírodních zdrojů, je uvedeno, že přetrvávajícím problémem ČR je skládkování jako nejčastější způsob odstraňování odpadů, i když se toto množství mírně snižuje. V roce 2010 bylo uloženo na skládky 59,5 % veškerého komunálního odpadu (D1, D5, D12).

Mezi nástroji pro předcházení vzniku odpadů je jmenováno environmentální uvědomění obyvatel ve smyslu předcházení uměle vyvolané spotřebě výrobků. V průmyslu je to pak využívání nejnovějších dostupných technik, užití odpadů jako náhrady vstupních surovin a podpora bezodpadových technologií. Je třeba také podporovat konstrukci výrobků, která je materiálově co nejúspornější.

Při prevenci a omezování vzniku odpadů je jako cíl uvedeno snížit do roku 2013 množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky na 50 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995, a do roku 2020 na 35 % v souladu se směrnicí 1999/31/ES. Minimalizace finanční zátěže obyvatel z řádného nakládání s odpady má termín 2015.

Do roku 2020 by se měla nejméně na 50 % hmotnosti zvýšit „celková úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklaci“ (pozn. red.: zde není jasné, co mají autoři politiky na mysli) alespoň u odpadů z materiálů, jako jsou papír, kov, plast a sklo, pocházejících z domácností a jim podobných. „Příprava k opětovnému použití a recyklaci odpadů“ a jejich materiálovému využití se má týkat až 70 % stavebních a demoličních odpadů (zásypy).

U odpadů z obalů se má zvyšovat do roku 2020 míra jejich materiálového využití až na úroveň 70 %, cílová míra celkového využití obalů v roce 2020 je 80 %. U odpadních elektrických a elektronických zařízení je cílem dosáhnout úroveň sběru, využití a opětovného použití v souladu s revizí směrnice 2002/96/ES, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Autovraky bude nutno opětovně použít a využít nejméně v míře 95 % průměrné hmotnosti za rok. Materiálové využití je nastaveno na 85 %.

Politika také požaduje zpracovat pravidla pro energetické využívání odpadů a zvýšit podíl energetického využívání odpadů, zejména komunálního.

V oblasti legislativní patří mezi úkoly připravit nový zákon o odpadech (termín 2014) nebo nový Plán odpadového hospodářství (termín: 1. 7. 2013).

DALŠÍ OBLASTI

Roční úbytky zemědělské půdy podle údajů ČÚZK činí zhruba 5000 ha/rok, 14 ha denně. Alarmující je kontaminace půdy a horninového prostředí škodlivými látkami, způsobená především lidskou činností. Z toho plyne úkol sanovat kontaminovaná místa, včetně starých ekologických zátěží a lokalit zatížených municí, náprava ekologických škod. Do roku 2015 by měla být dokončena národní inventarizace kontaminovaných míst v ČR. Na nezdařený „ekotendr“ navazuje úkol urychlit proces odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací a vzniklých činností Sovětské armády v ČR (do roku 2015).

Problémem České republiky a dalších nových členských států EU zůstávají relativně vysoké měrné emise skleníkových plynů na obyvatele. Emise na obyvatele by se měly do roku 2020 snížit přinejmenším na průměrnou hodnotu EU-27 v roce 2005, která činila 10,5 t CO2ekv, což odpovídá redukci měrných emisí na obyvatele přibližně o 17 % do roku 2020.

Jako nejvíce problematické se z pohledu negativních dopadů na lidské zdraví jeví překračování imisních limitů pro suspendované částice PM10 a dále cílových imisních limitů pro benzo(a)pyren. Problémem bude i splnění imisního limitu pro suspendované částice PM2,5 (stanoven k roku 2015).

PŘEDCHÁZENÍ RIZIK

V oblasti prevence vzniku kontaminovaných míst a předcházení ekologické újmě je klíčová průběžná evidence, příp. odstraňování kontaminovaných míst, která vede k snadnějšímu využití brownfields. Zároveň je zapotřebí dodržovat mnohostranné environmentální smlouvy (např. Stockholmskou úmluvu o perzistentních organických polutantech).

Negativní vliv nebezpečných odpadů mají omezit pravidla pro bezpečné nakládání s nimi. ČR bude plnit Basilejskou úmluvu o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států, chce posílit i vnitrostátní kontrolu.Jako zvláště naléhavé je v této oblasti uvedeno sledování znečištění půdy a zemědělských plodin zvláště nebezpečnými látkami – PCB, dioxiny, těžkými kovy, polyaromatickými uhlovodíky apod. v oblastech s možnými riziky (staré ekologické zátěže, havarijní znečištění) nebo sledování expozice a dopady polutantů ze sanovaných ekologických zátěží na zdraví lidí.

Co se týče poškozování ozonové vrstvy, cílem je snižovat emise metanu ze zemědělství a z produkce odpadů, zejména omezením skládkování odpadu, snížením podílu jeho biologicky rozložitelné složky a vyšším využitím odpadů ze zemědělství (v gesci MŽP a MZE do roku 2020).

JAK SE BUDE REALIZOVAT?

Mezi nástroji, které by měly zabezpečit realizaci cílů, uvádí dokument normativní (administrativně-právní) nástroje ve formě různých zákazů, příkazů a omezení. Tyto povinnosti jsou stanoveny buď přímo zákonem, nebo mohou být uloženy na jeho základě.

Mezi ekonomické a tržní nástroje patří nástroje negativní stimulace – poplatky, sankce, popř. daně – a nástroje pozitivní stimulace, tj. různé formy podpory. V této oblasti chce státní politika podporovat u výrobků internalizaci externalit spojených s nakládáním s odpady (systémy zpětného odběru, rozšířená odpovědnost výrobců, informační kampaně, hodnocení životního cyklu výrobků, atd.). Do roku 2014 mají být nastaveny nově poplatky za ukládání odpadů na skládky tak, aby došlo minimálně k vyrovnání nákladů tohoto, z pohledu ochrany životního prostředí nejméně vhodného, způsobu nakládání s odpady s náklady vhodnějšího způsobu (tzn. energetického využití).

Mezi úkoly najdeme také podporu dobrovolných nástrojů, jako je uzavírání dobrovolných dohod s významnými znečišťovateli a dalšími zájmovými skupinami za účelem snižování dopadů na životní prostředí nad rámec legislativních požadavků.

Zdroj: Státní politika životního prostředí, www.mzp.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *