Stejné vzorky – různé výsledky

Při testování různých postupů odběru stavebního materiálu z demolic se překvapivě ukázalo, že daleko větší problém představuje laboratorní zpracování vzorku a jeho analýza.

Testování odpadů na základě zkoušek představuje velice důležitý krok a na jeho základě jsou odvozovány náklady pro následné nakládání s odpady. Stavební odpad patří k jedné z nejběžnějších komodit, u nichž se provádí odběr vzorků a analytické zkoušky pro jeho zařazení.

Ověřování různých postupů vzorkování a hodnocení jejich robustnosti při analytickém zpracování vzorků si dala za cíl skupina tvořená kolegy z firem Forsapi, s. r. o., UNIVERZA-SoP, s. r. o. a Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Testování těchto postupů provádí ve spolupráci se vzorkaři ze širokého spektra společností zabývajících se nakládáním s odpady, vzorkováním odpadů apod.


Výsledky našeho testování odhalily vážné disproporce mezi závěry získanými ze zkoušek zúčastněných laboratoří, které považujeme za nutné v zájmu ochrany klientů řešit na širší úrovni. Ať již se jedná o změny v přípravě vzorků v laboratořích, o pokyny pro vzorkaře nebo o změny v legislativě při posuzování odpadů na základě stanovení v sušině.

PŘÍPRAVA LABORATORNÍCH VZORKŮ

Při vzorkování demoličního odpadu ze stavby historického průmyslového objektu je otázkou, zda je možno takto problematický a heterogenní materiál navzorkovat s přijatelnou spolehlivostí a získat srovnatelné výsledky. V rámci testování bylo odebráno osm vzorků. Na místě byly upraveny v ručním zařízení na úpravu pevného vzorku a poté z nich byly připraveny laboratorní vzorky. Specifikace jednotlivých vzorků je uvedena v tab. 1.

Úpravě terénního vzorku byla věnována zvláštní pozornost. Veškerý materiál terénního vzorku byl podrcen na velikost pod 10 mm. Kvalita podrcení byla následně otestována u každého laboratorního vzorku rozsítováním. Kusovitý materiál stavebního odpadu, tvořený cihlami, kusy betonu, omítkami apod. byl upraven tak, že zastoupení frakce nad 10 mm nepřekračovala 10 % hmotnostních (podle autorů příspěvku lepší vzorek z uvedeného materiálu v terénu připravit nelze).

PŘEKVAPIVÉ VÝSLEDKY ZKOUŠEK

Laboratorní vzorky byly doručeny do zkušební laboratoře č. l. Po provedení analýzy byly laboratorní vzorky vyžádány zpět, každý vzorek byl zvážen (k orientačnímu ověření použité velikosti navážky k analýze danou laboratoří) a předán do zkušební laboratoře č. 2. Opět byl vzorek z laboratoře č. 2 vyžádán, zvážen a předán do zkušební laboratoře č. 3 a celý postup se znovu opakoval. Jakým způsobem jednotlivé laboratoře zkušební a zkoušené vzorky z laboratorních vzorků připravily, nebylo zjišťováno. Výsledky laboratorních vzorků jsou uvedeny v tab. 2

Přestože vzorkaři věnovali zcela nadstandardní péči úpravě terénního vzorku a přípravě laboratorního vzorku, u identických vzorků se výsledky analýz diametrálně liší.

Z předchozích testování realizovaných skupinou tvořenou kolegy z firem Forsapi, s. r. o., UNIVERZA-SoP, s. r. o., a Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem víme, že na jemnou frakci pevného materiálu (<10 mm) jsou vázány organické polutanty (ropné uhlovodíky C10- C40, polycyklické aromatické uhlovodíky – PAU) a koncentrace těchto polutantů jsou v této frakci až řádově vyšší než ve frakci >10 mm. Toto zjištění potvrdily analýzy vzorků „Jemná frakce“ a „Hrubá frakce“. Zásadním požadavkem by proto mělo být, aby laboratoř při analýze plně respektovala zrnitostní složení vzorku.

MŮŽE ZA TO ZRNITOST VZORKU?

Abychom zjistili, zda je příčinou vzájemně odlišných výsledků mezi zkušebními laboratořemi nerespektování zrnitostního složení laboratorního vzorku, nechali jsme vzorky, ve kterých byly zjištěny největší rozdíly koncentrací PAU (tj. vzorky A2 a C3) podrtit v laboratoři (veškerý vzorek) na velikost menší než 1 mm a laboratoří jsme nechali připravit dělené vzorky. Každá ze zkušebních laboratoří obdržela dvě dvojice vzorků k analýze. Výsledky takto upravených vzorků jsou uvedeny v porovnání s původními výsledky v tab. 3.

Jak je z tabulky patrné, žádná z laboratoří nedosáhla v obou vzorcích shodu s původním výsledkem. Analýzy dvojic vzorků připravených podrcením celého laboratorního vzorku vyhovují deklarovaným nejistotám metod (20 %, resp. 30 %), přesto shoda mezi laboratořemi není ve všech výsledcích optimální.

LZE ODPAD POUŽÍT?

Cílem vzorkování a analýz bývá často rozhodnutí, zda je možné odpad využít na povrch terénu, nebo musí skončit na skládce (podle vyhlášky č. 294/2005 Sb.). Jedním z kritérií pro dané rozhodnutí je mimo jiné stanovení polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) v sušině (dle tabulky 10.1 přílohy č. 10 k vyhlášce č. 294/2005 Sb.). Nejvýše přípustnou koncentrací PAU v sušině v odpadech využívaných na povrchu terénu je 6 mg/kg suš.

Limit tabulky 10.1 je stanoven absolutně. Není standardní praxí hodnotit výsledky s uvážením nejistoty analýz. Není ani běžnou praxí hodnotit odpady na základě většího počtu vzorků. Pak ale je nutné konstatovat, že na základě výsledků poskytovaných třemi laboratořemi nelze spolehlivě rozhodnout o dalším nakládání s odpadem, aniž by nehrozilo riziko ekonomického poškození vlastníka odpadu.

 

Petr Kohout
Forsapi, s. r. o.

Zdeněk Veverka
UNIVERZA-SoP, s. r. o.

Pavel Bernáth
Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem

 

 

Testování různých postupů se provádí ve spolupráci se širokým spektrem vzorkařů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *