Slovinsko: třídění obalových odpadů tvrdě platí občan

Máte pocit, že u nás není v oblasti separovaného sběru všechno v pořádku? Zajeďte si do Slovinska. Po seznámení s jejich systémem vás stížnosti přejdou.

Slovinsko je nám v mnohém podobné – jak kulturou, tak nedávnou minulostí východního bloku. Proti České republice je výrazně menší – žijí v něm zhruba dva miliony obyvatel (a proto se prý všichni tak trochu znají). Možná i to je důvod, proč je nakládání s obalovými odpady dnes ve Slovinsku takové, jaké je: někde někdo využil známostí, domluvil se, zatlačil, zalobboval a nastavil si systém tak, aby mu maximálně vyhovoval. Kdo ostrouhal, jsou obce. Zůstaly jim jen povinnosti, ale žádné peníze.

Slovinské zákony vycházejí z evropských směrnic, a proto je i obalový zákon našemu hodně podobný. Na počátku sběru obalového odpadu zde fungovala jedna obalová společnost – Slopak. „Tehdy všechno fungovalo,“ říká Ivan Molan, starosta slovinského města Brežice, „potom se však začalo třídění rychle rozvíjet a množství vytříděného odpadu přesáhlo požadavky obalové legislativy. Tehdy na trh vstoupily další společnosti a původně funkční spolupráce obcí se Slopakem byla postupně utlumena. Ve Slovinsku dnes máme pět, respektive šest obalových společností, které odebírají obalový odpad od obcí, ale systém nefunguje a je to drahé pro občany,“ konstatuje. Za příčinu potíží označil příliš liberální postup vlády při udělování autorizací k zajišťování sběru a využití obalového odpadu.

V ČEM JE PROBLÉM

Ve Slovinsku funguje pět společností s autorizací k nakládání s obalovými odpady (mezi nimi jsou Slopak, Gorenje Surovina, Interseroh a další. Šestá společnost se chystá). Ministerstvo zemědělství a životního prostředí určuje podíl obalového odpadu, pro který by každá společnost, která nakládá s odpady, měla každý rok zajistit recyklaci. Problémy paradoxně vznikají, protože lidé moc třídí: nashromáždí o 30 až 40 % více odpadu než předepisuje legislativa a ministerstvo. Obalové společnosti tvrdí, že neexistuje žádný funkční systém kontroly nad množstvím obalových odpadů shromážděných obecními podniky.

Podle zákona jsou obce ve Slovinsku povinny zajistit tříděný sběr komunálních odpadů tak jako u nás, přičemž samy nesou veškeré související náklady. Svůj odpad, do jehož sběru musely nemálo investovat, předávají autorizovaným obalovým společnostem zdarma, ale nedostávají od nich žádné finanční úhrady, jako je to u nás.

Úřady ve Slovinsku umožnily obalovým společnostem, aby odebíraly jen takové množství vytříděného odpadu, které nezbytně potřebují ke splnění svých minimálních povinností – tedy zajištění procenta využití obalů pro své zákazníky. Pokud obce produkují víc, mají smůlu. Dostávají se opakovaně do situace převisu nabídky nad poptávkou.

Autorizovaná společnost odebere od obce zdarma jen tolik tříděného odpadu, kolik potřebuje. Poté zajistí jeho dotřídění, přičemž náklady pokrývá příjmy z prodeje vytříděných surovin.

Obce, jejichž sklady se plní vytříděným odpadem, který jejich AOS nechce, musí hledat řešení. Někdy se podaří vyhledat jinou AOS, která ještě odpad odebírá. Mohou také odevzdat své vytříděné odpady přímo na dotřiďovací linku, v tom případě však za odebrání odpadu zaplatí. Nejčastěji skladují odpady ve svých prostorech a čekají na začátek nového kalendářního roku, kdy obalové společnosti opět začnou odpad odebírat. Snaha se odpadu zbavit tak logicky vede k tomu, že obce vytříděný odpad odevzdávají zdarma.

ŽÁDNÁ PRÁCE S VEŘEJNOSTÍ

Autorizované obalové společnosti se ve Slovinsku nepodílejí na financování třídění či rozvoji sběrné sítě, ani na výchově obyvatel a propagaci třídění. „Obalové společnosti vidí v odpadech jen byznys a fungují v zájmu povinných osob, ne občanů,“ stěžuje si Ivan Molan. „Fakticky nemáme způsob, jak občany motivovat k lepšímu třídění.“

Kdo třídí nedostatečně, vystavuje se naopak nebezpečí postihu od kontrolorů odpadářských firem. Nepomohlo by obcím, kdyby ministerstvo nastavilo vyšší recyklační kvóty, a tím donutilo AOS odebírat více obalů? „Kvóty jsou určeny tím, co firmy uvedou na trh. Jenže vždycky něco zbývá z minulého roku, nějaké obaly připutují mimo systém, takže nám ve skladech vždycky něco zůstane. Problém se přenáší z roku na rok a situace se postupně zhoršuje,“ říká Ivan Molan.

DOPLÁCÍ OBČAN

Situace ilustruje, jak jsou obce vůči dominantním obalovým společnostem ve Slovinsku bezbranné a bezprávné. Obec je povinna třídit, musí proto zaplatit zřízení „ekologických ostrovů“, kde mohou občané své odpady třídit. Firma koupí kontejnery, amortizaci však platí občané. Za vytříděný obalový odpad obce nedostávají vůbec žádné peníze. U nás je situace přesně opačná: příspěvky obcím za zpětný odběr obalového odpadu pokrývají zhruba 80 % celkových nákladů na separovaný sběr odpadu. „Když u nás vznikal zákon, dívaly se úřady na odpad jen jako na výdaj – takže my ho firmám zadarmo poskytneme a oni nám ho zadarmo odvezou. Navíc je to nastaveno tak, že pokud firmě prodej surovin nepokryje náklady, které s odpady měla, musí je doplatit obec (!). V poslední době jsme museli doplácet 800 tis. eur (kolem 20 mil. Kč), což je pro nás velmi drahé.“

Tento výdaj, dosti značný na město s 25 tisíci obyvateli, však jde nakonec z kapsy obyvatel. „Nejsou to výdaje města,“ potvrzuje Ivan Molan. „Jednou za rok veškeré náklady rozúčtujeme občanům. Čtyřčlenná domácnost v našem městě platí měsíčně zhruba 50 euro. V platbě jsou zahrnuty odpady a vodné za 20 m3 vody.“ Pokud by jen polovina této částky padla na svoz odpadů, roční poplatek za odpady na jednu osobu by dosáhl zhruba 2000 korun za rok, tedy čtyřnásobku běžné platby u nás.

Důvodem této pro obce neutěšené situace podle starosty Molana je, že ve Slovinsku neexistuje smluvní vztah mezi AOS a obcí. „Firmy se domlouvají s výrobci, místo aby se domlouvaly s obcemi. Nemáme vůbec na nic vliv a musíme jen splnit smlouvu,“ říká poněkud trpce starosta.

A musí obec podepsat takhle nevýhodnou smlouvu? „Smlouvu musíme podepsat. Jinak bychom vůbec neměli šanci nějak naložit s vytříděnými odpady. A pak je prosíme, aby vůbec přijeli.“

Obce ve Slovinsku se pokoušely zorganizovat samy jiný systém, v němž by měly větší váhu. Zatím však nedostaly povolení státních úřadů a do té doby se toho nedá moc dělat. „Už při tvorbě zákona byl tvrdý lobbing velkých povinných osob,“ spekuluje Ivan Molan. „Tento systém jim vyhovuje: sice zaplatí za uvedení obalů na trh, ale přes AOS je zase vytahají zpět. A na obce, na nichž třídění leží, nezůstane nic.“

NAKLÁDÁNÍ S ODPADY V MĚSTĚ BREŽICE (SL)

Veřejná obchodní společnost Komunala Brežice, d. o. o., jejímž 100% vlastníkem je město Brežice, shromažďuje obalové odpady (plasty, nápojové kartony, plechovky, sklo, papír) z domácností prostřednictvím systému tzv. ekologických ostrovů (kontejnerů na tříděný odpad). V nich jsou k dispozici kontejnery pro sběr papíru, skla, plastu a plechovek (ve Slovinsku se daleko více než u nás konzumují nápoje v plechu).

Ekologických ostrovů je v pětadvacetitisícovém městě přibližně 180 (stejně kvalitní sběrná síť jako v ČR) a svozová společnost je vyprázdní jednou či dvakrát za týden.

Občané Brežice také mohou ukládat odpad do speciálního žlutého pytle. Každá domácnost jich dostane zdarma dvacet a může je využít na všechny druhy recyklovatelných obalů, tyto pytle se vyvážejí jednou za tři týdny. Městská společnost shromažďuje veškeré obalové odpady a odešle je zdarma do jedné z pěti společností, které mají povolení ke správě obalových odpadů ve Slovinsku. Náklady na sběr obalových odpadů v obci jsou zahrnuty v ceně za svoz komunálního odpadu, kterou lidé platí každý měsíc. Městská svozová společnost má servisní smlouvy s autorizovanými obalovými společnostmi, které zajišťují využití obalových odpadů z domácností.

„Nemáme vůbec na nic vliv a musíme jen splnit smlouvu,“ říká Ivan Molan, starosta slovinského města Brežice.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *