Skládka? Ne v mém sousedství!

Prostředí, ve kterém fungují společnosti zabývající se odpadovým hospodářstvím v USA, je v mnoha ohledech odlišné, než to evropské. Přesto jejich vedení čelí podobným výzvám, spojených s lokální opozicí vůči připravovaným projektům, jako u nás. Je jedno, jestli jde o rozšiřování skládek, nebo budování nových recyklačních zařízení.

Manažeři odpadových a recyklačních společností ve Spojených státech užívají pro pojmenování této názorové opozice z řad veřejnosti akronym NIMBY, („not in my back yard“), vyjadřující tendenční snahu obyvatel „když už to teda chcete postavit, tak hlavně ne za mým barákem“. Jak se zodpovědně vyrovnat s těmito často silně negativními a emotivními připomínkami? Doporučení amerických špičkových manažerů v oblasti odpadového hospodářství mohou sloužit jako užitečný návod i pro naše středoevropské klima. Mentalita, spojená s NIMBY, je totiž vlastní celému světu.


VIRTUÁLNÍ INFORMACE HRAJÍ PRIM

„Pravda je taková, že odpadové a recyklační hospodářství je obtížný byznys,“ říká Paul Burns, CEO společnosti WasteManagement Inc. „Všichni sice generují odpad, ale je skutečně velmi málo komunit, kde by stáli o skládku.“ Odpor vůči skládkám nebo recyklačním zařízením je prý pořád stejný jako před lety, ale mění se prostředky, se kterými NIMBY operují. Amanda Pratt, ředitelka odporu komunikace s veřejností cincinnatské Rumpke CC Inc., podotýká, že: „Sociální média umožňují nyní rychlejší šíření fotek a videa ve větší míře, než tomu bylo dříve. Stejně snadno se však šíří i desinformace a účelové polopravdy.“

Princip „obrany odpadářů“ je podle Prattové a Burnse pořád stejný. „Základem je transparentní, otevřený přístup, upřímnost vůči veřejnosti a neutuchající snaha informovat o tom, co se děje, dělo a bude dít.“ Namísto vývěsek a čtvrtletníků ve schránkách je ale nutné sáhnout k moderním prostředkům hromadné komunikace, kvalitnímu webu, FB a Twitteru. Tiskoví mluvčí a oddělení styků s veřejností jsou vlastně ve stavu neustálé pohotovosti. S tím souhlasí i Karl Robe, ředitel wisconsinské Karl James&Co., LLC. „Je jedno, co konkrétně právě děláte, vždycky narazíte na nějakou opozici. Proto musíte být přizpůsobiví a proaktivní.“ Za nešťastný považuje dřívější trend „velkého ticha“. „Jistě, nemusíte s veřejností o svých plánech vůbec komunikovat, ale v ten moment, kdy je opozice zveřejní, vy už jen reagujete a odpovídáte na negativní zprávy, takže startujete z oslabené pozice. Komunikovat s veřejností by se mělo neustále, ne jen tehdy, když se na něco ptá.“

POZNEJ SVÉHO NEPŘÍTELE

Situace, kterou dále zmiňuje Robe, je sice umožněná díky specifitě americké legislativy, [Internal Revenue Code, 501 (c) 4], ale ani v českých podmínkách nebude zřídkavá. „Americká legislativa umožňuje anonymní financování nevládních a neziskových organizací,“ podotýká Robe. „A tak je často zapotřebí odlišit, jestli stojíte proti rozhořčeným občanům typu NIMBY, nebo organizovanému sdružení, které je financováno jinou zájmovou skupinou, například konkurencí.“ Určení těch pravých kořenů, ze kterých roste opozice, je nezbytné. Darden Copeland, ředitel konzultační firmy pro styk s veřejností, kterého si najímají odpadové společnosti, tvrdí, že se to ve Státech děje stále častěji. „Jednoduše se jedna společnost snaží vystrnadit druhou, anebo si prostě drží území pro vlastní expanzi.“ Organizované odpůrce, které nelze řadit k NIMBY, prý ale není až tak těžké rozeznat. „Příkladem budiž neziskovka, která si ve své komunitě vydělává prodejem párků v rohlíku, a rázem disponuje rozpočtem na protikampaň za statisíce dolarů a má nejlepší právníky ve městě. To už pak víte, odkud asi vítr fouká.“

I když proti záměrům na rozšiřování či výstavbu stojí především emoce, stále častěji a ve větší míře se proti odpadovým společnostem staví i věci znalí odborníci, zákony, regulace, statistika a čísla. Ne vždy lze tedy považovat odpůrce za neinformované. Naopak, pracují se zákonnými prostředky, stěžují si na zhoršenou kvalitu ovzduší, vody a ohrožení životního prostředí, hlukové normy a prašnost ovzduší. „I proto je nezbytné mít všechny vlastní prezentované údaje v pořádku,“ říká Copeland. „Musíte si být skutečně jistí, že to, co tvrdíte směrem k veřejnosti, se bezezbytku zakládá na pravdě.

V současné době se na stranu odpůrců záměrů odpadových společností stále častěji staví regionální politici. „Už to ale není jako dříve, když politici vyjadřovali a zastávali názor většinové společnosti,“ podotýká Copeland. „Namísto toho tu máme co dočinění s politiky, kteří se na kampaních snaží mediálně přiživit.“

To, že lidé mají tendenci zastávat názory „svého“ politika, aniž by o nich nějak hlouběji přemýšleli, je jen špička ledovce. „Mnohem častěji tu narážíme na formální nedorozumění s obyvateli, kteří neví, o co přesně se jedná,“ říká Prattová. „Překladiště, skladovací prostor, třídící linka – a lidé si stejně představují haldy odpadků na skládce a barely, ze kterých unikají fosforeskující chemikálie. V případě NIMBY nečelíme často faktům, ale dojmům.“ K zažitému akronymu NIMBY se přidává ještě jeden termín pro označení nekonstruktivních odpůrců. Skupina označovaná BANANA („Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything“ – nestavte vůbec nic blízko ničeho) je problém, protože odporovat vůči záměru bude za každou cenu. „Zatímco u odpůrců NIMBY máte šanci na nějaký konsenzus a existuje nějaký prostor pro kompromisní řešení – obecně jim nevadí skládka jako taková, ale třeba její umístění – s BANANA nic neuděláte, a budou proti už jen z principu.

CO SKLÁDKA PŘINESE UŽITEČNÉHO?

Zdaleka ne všechny segmenty rozvoje odpadových společností zažívají stejný tlak ze strany veřejnosti. Rozšiřování skládek je obecně mnohem komplikovanější, než výstavba recyklační linky. Pořád tu ale platí, že roli budou vždycky hrát lokální faktory, jako náležitosti projektu a jeho umístění, ale i to, jak je v daném regionu daná společnost známá.

Jak se tedy „bránit“ proti NIMBYismu? Je dobré si uvědomit, že jednáte s názorovým oponentem, ne s nepřítelem. Vaším společným zájmem je oboustranně výhodná domluva, vytvoření společenství, shodují si manažeři odpadových společností. „Základem je proaktivní komunikace,“ tvrdí Burns. „Skutečně se chceme lidem představit, říci jim, kdo jsme a co děláme. My jsme ti, kteří stojí v první linii ochrany přírody a životního prostředí. Bez nás by se odpadky povalovaly všude okolo.“ Do diskuze musí být zapojeny všechny, i ty nepatrné zájmové skupiny, a všichni klíčoví hráči. Jinak není domluva možná, protože pořád bude existovat opoziční hnutí. Při jednání doporučuje model „dobrého souseda“. „Přicházíme na jednání s lidmi, a snažíme se je přesvědčit, že skutečně chceme být dobrými sousedy. A slyšíme – vy jste skládka odpadů, jak můžete být dobrými sousedy?“ Burns ale zná odpověď. „Ti lidé hájí své zájmy, a mají v mnoha ohledech pravdu. Hluk, zápach, rackové, narušení reliéfu krajiny – to všechno nejsou vymyšlené, ale regulérní dopady skládky na krajinu. Jenže tohle všechno můžeme změnit. Můžeme a dokážeme tyhle dopady na krajinu minimalizovat na největší možnou míru.“

DOBRÝ SOUSED Z MCMINNEVILLE

Model „dobrého souseda“ dotažený do konce prezentuje práce Jackie Langové, manažerky komunikačního oddělení oregonské skládky v McMinneville. „Do diskuze jsme zapojili skutečně všechny. Lidé potřebují vědět, že jejich stížnostem někdo naslouchá.“ Právě na těchto otevřených jednáních vyplynulo, že největší problémy spojené s provozem skládky obyvatelé spatřují v hlučnosti nočního provozu a obtěžujícím ptactvu. Společnost tedy přesunula svoz na méně exponovaný čas dne, a stížnosti téměř ustaly. V dalším kroku pak společnost Waste Management Riverside, která skládku provozuje, zahájila program se sokolníky. Ti se postarali o utlumení ptactva, a navíc tím vytvořili atraktivní pobídku ochrany přírody – pomáhají dravým ptákům. Představit veřejnosti, co vlastně skládka dělá, to řeší informační /recyklační centrum za 1,2 milionu dolarů. Díky kampani PedalPower tu mimo jiné ze zbytků starých kol montují nové bicykly, které se dostaly zdarma ke všem dětem ze sousedství. Zdaleka největším krokem „dobrého souseda“ byl veřejnosti otevřený návrh, co učinit se 450 akry půdy v „nárazníkové zóně“ podél skládky. Lidé se rozhodli pro vytvoření zahrádkářského a farmářského centra. Na přítomnost skládky v McMinneville si teď nikdo nestěžuje.

NIMBY JE VĚČNÁ. ZVYKEJTE SI.

„Negativní přístup plodí jen negativní výsledky,“ soudí Burns. „Komunikace musí být vedena v pozitivním duchu. Krok za krokem, ke kompromisu.“ Prattová zmiňuje, že se celkové klima trochu lepší: „Právě díky efektivní komunikaci s veřejností vidíme, že stále více lidí chápe, že udržitelnost a recyklace nejsou jen prázdné termíny, které mají ospravedlnit skládku za jejich domem.“ Robe tuto změnu také pozoruje, přesto si myslí, že odpůrci NIMBY tu prostě vždycky budou. „Lidé mají nevyčerpatelnou tendenci bojovat proti všemu, co je nové.“ Společně se pak manažeři velkých odpadových společností shodují na tom, že to, jak velký ten odpor NIMBY bude, záleží na důvěře, kterou v lidech svou prací budují.

 

Mgr. Radomír Dohnal

Skládka v našem sousedství? NIMBY, nebo spíš BANANA!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *