Selhává evropský model recyklační společnosti?

Pro regulaci nakládání s odpady přijala Evropská unie řadu směrnic. Ve většině z nich jsou nastaveny vysoké cíle pro separovaný sběr odpadů a jejich následné zpracování na úroveň druhotné suroviny, výrobku či energie.

Aby mohly být tyto směrnice splněny, rozvíjejí evropské země systémy pro nakládání s odpady, založené na maximální podpoře tříděného sběru a produkci druhotných surovin vyrobených z odpadů, přesně v duchu hierarchie nakládání s odpady obsažené v novelizované rámcové směrnici o odpadech. Na prvním místě je to třídění odpadů, zejména komunálních, které jsou neoddělitelně propojeny zejména se zpětným odběrem obalů. Další sledovanou a tříděnou komoditou je biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO), který by měl být odkloněn ze skládek k jinému využití. Ze dvou nejčastěji používaných cest – mechanicko-biologické úpravy a termického zpracování – se Evropa stále častěji kloní k přímému energetickému využití BRKO. Také rozvíjející se systémy zpětného odběru použitých výrobků (zejména elektrozařízení a baterií) produkují nezanedbatelné množství vytříděných odpadů. Díky rozvoji separace odpadů a zpětného odběru výrobků roste v Evropě trvale nabídka druhotných surovin, či výrobků vyrobených z odpadů.

BUDOUCNOST SE ZKOMPLIKOVALA

Dokud fungoval trh s těmito druhotnými surovinami a existovala víceméně trvalá poptávka, zdála se být budoucnost odpadových systémů bezproblémová. Jak ale řešit situaci, kdy v prostředí globální recese došlo k poklesu poptávky po druhotných surovinách, a tím také k výraznému propadu cen a pochopitelně prudkému nárůstu nákladů na udržení náročných sběrových systémů?

Trh druhotných surovin má jednu vlastnost, která z něj činí zcela specifický fenomén: produkci vytříděných odpadů a z nich vyrobených druhotných surovin nelze v praxi regulovat v závislosti na okamžité poptávce. Zatímco v každé jiné oblasti lze nějakým způsobem produkci omezit, komunální systém sběru je kontinuální, stejně jako je kontinuální produkce odpadů občany, obcemi a dalšími původci. Zpomalit produkci vytříděných odpadů by bylo možné jen za cenu ohrožení důvěry veřejnosti v pracně budované systémy třídění odpadů, a tedy de facto ohrožením samotné existence systému.

Vzhledem k nastaveným cílům recyklace v rámci legislativy EU se dá do budoucna očekávat, že produkce tříděných odpadů a tedy i druhotných surovin neustále poroste. Je tedy nutno zajistit také zpracování těchto vytříděných surovin. Tento problém a řadu dalších otázek sledoval průzkum provedený ve spolupráci EKO-KOM, a. s., a MŽP ČR u hlavních evropských systémů „Zeleného bodu“, které jsou členy mezinárodní organizace PRO EUROPE a representují většinu tříděného sběru komunálních a obalových odpadů v Evropě. Průzkumu se účastnilo 24 států EU. Na základě průzkumu lze konstatovat, že většina evropských zemí disponuje kapacitami pro zpracování upravených vytříděných odpadů/ druhotných surovin. Dostatek zpracovatelských kapacit však neznamená, že jsou tyto kapacity v praxi využívány. Zpracování odpadů, druhotných surovin a spotřeba výrobků z nich vyrobených závisí především na ekonomické poptávce. Příkladem produkované, ale nepoptávané a tudíž „nechtěné“ komodity jsou zejména směsné plasty.

ZÁVISLOST NA GLOBÁLNÍ TRHU

Podle uvedeného výzkumu v členských státech EU i mimo ni má nedostatek instalovaných kapacit pro zpracování odpadů jen třetina dotazovaných států (reprezentují pouze 20 procent evropské populace), a to zejména u směsných plastů, PET a některých dalších druhů plastů

V polovině EU však není komerční poptávka po některých plastech, zejména směsných. Prodej druhotných surovin (DS) se samozřejmě řídí také jejich cenou. V rámci globálního trhu většina evropských států svoje vytříděné odpady či DS vyváží mimo EU a více než polovina států se orientuje zejména na asijské trhy. Vývoz je významný především u papíru a plastů. Naopk jen malá část členských států druhotné suroviny dováží. Z toho plyne, že polovina vyprodukovaných druhotných surovin z Unie pro recyklaci je závislá na globálním trhu.

Evropa tedy sice produkuje stále větší množství vytříděného odpadu, tento odpad se však více než z poloviny nezpracovává a nespotřebovává na svém území, ale závisí za exportu mimo Evropu.

Tento stav jistě není žádoucí a vyvolává otázky, zda je za těchto okolností doktrína evropské recyklační společnosti reálná. Aby ji bylo možné realizovat i v budoucích letech, navrhli účastníci průzkumu na společném semináři provést v rámci EU detailní analýzu nabídkové a poptávkové strany recyklačního trhu s výhledem do roku 2020, do té doby zakonzervovat stávající recyklační cíle v legislativě EU a členských států. Detailní analýza by měla poskytnout reálná data o množství a druzích tříděných odpadů a druhotných surovin, zpracovatelských kapacitách, možnostech využití druhotných surovin a velikosti poptávky a možností spotřeby na území EU. Na jejím základě, tj. na základě reálných možností, by pak měly být případně zhodnoceny a upraveny cíle využití a recyklace odpadů.

Za neméně důležité považují účastníci průzkumu zajištění volného trhu s druhotnou surovinou v rámci EU. Tento krok by odstranil regionální nerovnováhu mezi sbíraným množstvím a dostupnými recyklačními kapacitami.

PODPOŘIT ZÁJEM O VÝROBKY

Fungujících nástrojů na podporu a stabilizaci trhu s druhotnými surovinami není mnoho. Netechnickým, ale nutným opatřením může být kampaň pro veřejnost na zvýšení důvěry v recyklaci a podporu zájmu o materiály a výrobky z recyklátů. Z dlouhodobého hlediska by měla Evropa hledat způsoby, jak podpořit využití druhotných surovin a výrobků z nich.

Jednou z možností je také zlepšení stávajících systémů sběru a úpravy využitelných odpadů, takže budou produkovat kvalitnější suroviny. Splní-li druhotné suroviny kvalitativní požadavky zpracovatelů, je větší naděje na jejich uplatnění na trhu.

Bariérou využití těchto materiálů je odpadová legislativa, která zatím nedokázala jasně definovat, kdy recyklovaný odpad přestává být odpadem a stává se druhotnou surovinou – volně obchodovatelným výrobkem s vloženou energií. Nalezení této definice na evropské úrovni by také pomohlo rozvoji trhu. K podpoře recyklace se nabízejí také různé ekonomické a jiné nástroje, jako je například snížení DPH na výrobky z recyklovaných materiálů, prodej emisních povolenek CO2 nebo snížení administrativní zátěže recyklačního průmyslu (REACH). Praktické užití těchto nástrojů a jejich sjednocení v rámci EU je však diskutabilní.

Krize druhotných surovin z minulého roku se zatím výrazně nezhoršila. Nezbývá než doufat, že evropští úředníci dají evropským odborníkům možnost, aby zhodnotili možnosti a budoucnost využívání odpadů, a přijali odpovídající opatření ke stabilizaci a rozvoji dříve, než se dostaví další krize a s ní bude otřesena víra lidí ve správnost myšlenky recyklace odpadů v trvale udržitelné společnosti.

RNDr. Martina Vrbová, PhD
EKO-KOM, a. s.

 

 

Směrnice EU pro regulaci nakládání s odpady

Rámcová směrnice o odpadech – požaduje 50% využití některých odpadů z domácnosti do roku 2020

Směrnice o obalech – v letech 2008-2012 požaduje dosažení 55 % recyklace a 60 % využití celkového množství nevratných obalů

Směrnice o skládkách – požaduje 65% využití biologicky rozložitelných odpadů do roku 2020

Specializované směrnice o bateriích, elektrozařízení, nebezpečných odpadech atd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *