Sběrné dvory kontra výkupny kovů

Problém zařazování kovů a kovových odpadů a odpovídajícího nakládání s nimi řeší kolektivní systémy pro zpětný odběr elektrozařízení i výkupny surovin.

Na některých sběrných dvorech jako by se ztrácely vysloužilé spotřebiče, hlavně pračky nebo sporáky. Tereza Ulverová, výkonná ředitelka ELEKTROWIN, a. s., k tomu poznamenává: „Na těchto sběrných dvorech se vysloužilé spotřebiče sbírají, to je u nich na ploše zřejmé. Nejsou však dále v rámci našeho systému předávány ke zpětnému odběru a k dalšímu využití. Jako by se ty spotřebiče ztrácely.“

Samozřejmě se neztrácejí. Některé úbytky mají na svědomí zloději, kteří po sběrných dvorech pátrají po dobře zpeněžitelných barevných kovech. Právě ve sporácích a podobných spotřebičích je však takových materiálů minimum. Ve skutečnosti je nejspíš obsluha na vlastní pěst převeze do výkupny surovin, která je vykoupí jako kovy. Drobný, ale milý přivýdělek pro obsluhu, problém pro odpadové hospodářství.

DŮSLEDKY PRO KVÓTY

„Pokud se tak děje, má to několik negativních důsledků,“ pokračuje Tereza Ulverová. „V případě vymontování materiálově zajímavých součástí z elektrospotřebiče se můžeme dostat do problémů s dosažením zákonem stanovené kvóty pro materiálové využití. Ale zařazování elektrospotřebičů mezi kovy a jejich prodej přes výkupny poškozuje především zpracovatele elektrošrotu, kteří si vybudovali provozy a zařízení. Sehnali si veškerá povolení a teď nemají co rozebírat, protože spotřebiče odcházejí jinou cestou.“ Z výkupen směřují spotřebiče nezpracované, pouze slisované, do hutí, kde se celý elektrospotřebič roztaví. Získá se tak méně kvalitní surovina, protože ve spotřebičích zůstávají „vnitřnosti“ (plasty, kabely atd.). „V některých zařízeních z pračky nejdřív vyjmou dále využitelné součásti. Ale zpravidla se tak děje bez řádných povolení pro nakládání s elektroodpady, práci vykonávají nevyškolení pracovníci na nezabezpečených plochách,“ upozorňuje Tereza Ulverová. „Z toho je vidět, jak často se kovové odpady považují za kovy a předávají se ke zpracování osobě neoprávněné. To, co je ve výkupnách surovin, jsou často ve skutečnosti elektroodpady, ale deklarují se jako kovy.“

VÝKUPNA A ZPĚTNÝ ODBĚR

Ing. Aleš Šrámek ze sdružení AREO (Asociace recyklátorů elektronického odpadu) poukazuje na ještě jeden aspekt výkupu: „Podle novely zákona o odpadech se nesmí vykupovat elektronický odpad. Když do výkupny někdo přiveze pračku, ve které samozřejmě jsou elektronické součástky, měli by ji odmítnout vykoupit a poslat lidi na sběrný dvůr nebo jiné místo zpětného odběru.“

Rozhodně se to však neděje. Na plochách „kovošrotů“ je vidět pračky i sporáky. Zda jde o spotřebiče vykoupené od občanů nebo dovezené potajmu ze sběrného dvora – to by musel rozhodnout někdo jiný. „Možná, že teď to výkupny budou dělat, protože železa je hodně a na trhu o něj není zájem. Až zase bude železo potřeba, určitě na to nebudou dbát,“ dodává Ing. Aleš Šrámek.

– lce –

Novela zákona o odpadech č. 383/2008, §18

Nově vložený odstavec (4) říká:

„Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nesmí vykupovat odpady stanovené prováděcím právním předpisem podle odstavce 11, s výjimkou autovraků, od fyzických osob“.

V odstavci 11 je zmocnění pro vytvoření vyhlášky. Nová vyhláška 478/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, říká, že se nesmějí vykupovat části vybraného výrobku, vybraného odpadu a vybraného zařízení podle § 25 odst. 1, písm. c) a h) zákona, tedy:

baterie a akumulátory,

elektrická a elektronická zařízení.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *