Rozpouštědla, chladiva a hnací média

Skupina 14 podle Katalogu odpadů zahrnuje odpadní organická rozpouštědla, chladicí a hnací média (kromě odpadů uvedených ve skupinách 07 a 08).

Chladicí a klimatizační zařízení spotřebovávají kolem 15 % vyrobené elektrické energie. Výzkum nových chladiv je kromě ekologických a bezpečnostních hledisek zaměřen také na termodynamické vlastnosti chladiva, které významně předurčují účinnost kompresorového chladicího cyklu, a tím spotřebu elektrické energie.

Pro zacházení látkami CFC (tzv. tvrdé freony), HCFC (částečně chlorované uhlovodíky) a chladiva skupiny HFC (fluorované uhlovodíky) platí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 o F-plynech (čl. 3, odst. 6) a zákon ČR č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (č. 483/2008 Sb.).

Podle tohoto nařízení je provozovatel chladicího zařízení povinen vést záznamy obsahující množství a typ naplněného chladiva při instalaci, výsledek preventivních kontrol zvláště se zřetelem na výsledek zkoušky těsnosti a množství doplněného nebo odebraného chladiva během servisních zásahů nebo při vyřazení z provozu. Četnost kontrol těsnosti je stanovena podle velikosti náplně chladiva. Do 30 kg je to jednou ročně, do náplně 300 kg pak dvakrát ročně. Na okruhy s náplní chladiva do 3 kg a okruhy s náplní do 6 kg deklarované a označené výrobcem jako hermeticky uzavřené se tato povinnost nevztahuje.

Chlorované uhlovodíky (CFC, HCFC) vykazují díky chloru přítomnému v molekule v atmosféře vlastnosti skleníkových plynů i látek poškozujících ozónovou vrstvu Země. Jejich životnost v atmosféře je sice podstatně kratší než u chlorofluorouhlovodíků (CFC), avšak i tak je počítána na nižší desítky let, což je doba dostatečně dlouhá na to, aby dospěly až do stratosféry, kde potom chlor rozkládá ozon v ozonové vrstvě Země. Potenciál hydrochlorofluorouhlovodíků přispívat k intenzifikaci skleníkového efektu (tedy schopnost molekul absorbovat unikající infračervené záření zemského povrchu) je ve srovnání s nejvíce diskutovaným oxidem uhličitým zhruba 700-1900krát vyšší.

Přestože je HCFC v České republice již zakázáno vyrábět a používat do nových zařízení, stále se nacházejí zdroje jejich úniků. Podle Nařízení č. 2037/2000 Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. 6. 2000 o látkách, které způsobují ztenčování ozonové vrstvy Země, se nesmí HCFC od 1. 1. 2004 používat ve veškerých nových zařízeních, od 1. 1. 2010 platí zákaz používání HCFC pro servis a údržbu a od 1. 1. 2015 úplný zákaz používání zařízení obsahující HCFC. První zákon na ochranu ozonové vrstvy přijala ČR už v roce 1993. Od roku 2002 je ochrana ozonové vrstvy začleněna do zákona o ochraně ovzduší.

Zdroj: Veskom, JDK, Praktik

 

PRODUKCE ODPADŮ SKUPINY 14 KATALOGU ODPADŮ V ROCE 2009 (V TUNÁCH)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *