Rizika využívání zbytků po spalování uhlí

Energetické společnosti produkují více než 13 milionů tun zbytků po spalování uhlí (ZPSU) ročně. Ukazuje se, že stavební výrobky ze zbytků po spalování uhlí, prodávané jako bezpečné, mohou kontaminovat životní prostředí více než odpady používané pro stejný účel.

Za poslední roky poklesla produkce odpadů ze spalování uhlí v ČR o téměř 90 %. Pouze zlomek zbytků po spalování uhlí je uloženo na skládky v režimu odpadů. S naprostou většinou z nich se nakládá jako s druhotnou surovinou a využívá se na výrobky pro stavebnictví.

ZPSU představují důležitý zdroj nepřírodních surovin, které mohou po více, či méně komplikovaném procesu zpracování vstoupit jako plnohodnotné stavební materiály na trh. Pokud však nebudou stanovena bezpečná ekologická a zdravotní kritéria pro jejich používání, mohou ZPSU představovat rizika pro znečištění životního prostředí. Mohou tak vznikat nové ekologické zátěže, které budou zdrojem rizika pro zdraví obyvatel, protože mohou způsobit znečištění podzemních a povrchových vod, kontaminanty z nich mohou prostřednictvím půdy vstupovat do potravních řetězců, do ovzduší a v některých případech mohou také bránit dalšímu využití dotčených lokalit.

SLOŽENÍ ZBYTKŮ

Zbytky pro spalování obsahují pestrou směs stopových prvků, nacházíme například zinek, arsen, beryllium, kobalt, nikl, rtuť, chrom, kadmium a thallium. Po spalování se většina z nich nachází ve formě oxidů, které při ochlazování spalin (130 až 140 °C) kondenzují na částicích popílku. Obsah prvků závisí jak na kvalitě spalovaného uhlí, tak na způsobu spalování. Koncentrace stopových prvků v popílku se pohybují od méně než 1 mg/kg až do 3500 mg/kg.

Na základě informací o množství ZPSU uvedených na trh v podobě výrobků a obsahu As ve ZPSU je možné vypočítat, že ve výrobcích se do prostředí dostane 100 až 4000 tun arsenu za rok. Proto je u výrobků s obsahem ZPSU nutná stabilizace toxických látek, aby nedocházelo k výluhům do životního prostředí.

HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍCH RIZIK

V rámci řešení projektu „Resortního programu výzkumu v působnosti Ministerstva životního prostředí“ (č. SP2f3/118/08) byl posuzován vliv prvků obsažených v popílku na lidské zdraví (metoda hodnocení zdravotních rizik dle US EPA), zejména s ohledem na zdravotní rizika vyplývající z kontaktu s kontaminantem u obyvatel, kteří mohou být ovlivněni ukládáním popílků do prostředí. Důležitá expoziční cesta pro obyvatele je prosakování výluhu z popílků do podzemní a povrchové vody.

Vedle modelového hodnocení zdravotních rizik bylo hodnoceno ekologické riziko na základě obecně používaných ekotoxických testů. Ukázalo se, že více než 50 % testovaných odebraných vzorků zbytků po spalování uhlí nevyhovovalo limitům pro ekotoxicitu, které jsou určeny pro ukládání odpadů na povrch terénu.

Z výpočtů a hodnocení míry rizika bylo prokázáno, že zbytky po spalování uhlí jsou, vzhledem k obsahu a mobilitě řady prvků v nich obsažených, možnými nositeli rizik pro zdraví lidí a životní prostředí. Negativnímu vlivu jsou vystaveni především pracovníci nakládající s odpadním materiálem ze spalování uhlí.

Obdobné výsledky udává studie EPA, která hodnotí ekologická a zdravotní rizika při ukládání zbytků po spalování uhlí do životního prostředí. Výsledky obou studií prokázaly možné riziko vzniku nádorových onemocnění a nekarcinogenní riziko při nezajištěném ukládání zbytků po spalování uhlí do životního prostředí. Vypočtená rizika, která mohou vznikat v důsledku ukládání zbytků po spalování uhlí do životního prostředí v ČR, jsou v některých případech až o řád vyšší. Skutečnost je dána vyššími koncentracemi rizikových prvků, které jsou obsaženy ve ZPSU pocházejících z ČR.

Výsledky projektu by měly přispět k rozhodování o možnostech bezpečného způsobu užitečného nakládání se ZPSU v souladu s požadavky platných právních předpisů a na základě vyhodnocení reálného či potenciálního vlivu zjištěných prioritních kontaminantů na lidské zdraví a životní prostředí.

Základním cílem při využívání ZPSU je stanovení bezpečných postupů tak, aby mohly být ZPSU hmotnostně významným zdrojem možné náhrady primárních přírodních zdrojů. Současně musí být stanovena taková opatření, aby se minimalizovaly negativní vlivy na zdraví lidí a životní prostředí. Tento princip musí být vždy zachován při jejich uplatnění ve stavebnictví, při zahlazování důsledků hornické činnosti a jinou lidskou činností postižených pozemků i při výrobě stavebních výrobků.

MUDr. Magdaléna Zimová, CSc.

Ing. Anna Cidlinová

MUDr. Jan Melicherčík, CSc.

prof. Ing. Zdeňka Wittlingerová, CSc.

Státní zdravotní ústav

Článek vznikl s podporou Resortního programu výzkumu v působnosti Ministerstva životního prostředí v rámci projektu SP2f3/118/08 VaV MŽP ČR s názvem „Výzkum skutečných vlastností odpadů považovaných za vhodný zdroj nestandardních surovin (zejména vedlejších energetických produktů) ve smyslu současných právních požadavků na ochranu zdraví lidí, životního prostředí a vyhodnocení získaných informací pro stanovení bezpečných postupů a požadavků pro jejich používání.“

TYPY ODPADŮ Z ENERGETICKÉHO PRŮMYSLU

popílek z elektrostatických odlučovačů,

škvára a struska ze spalování uhlí, které spolu s popílkem tvoří popel,

energosádrovec (produkt mokré vápencové vypírky kouřových plynů),

produkt spalování uhlí ve fluidních kotlích s odsířením,

produkt polosuché metody odsíření kouřových plynů,

produkt suché aditivní metody odsíření.

Odpady z energetického průmyslu se podle Katalogu odpadů zařazují do skupiny 10 (Odpady z tepelných procesů).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *