Průzkum výskytu azbestových materiálů

Při bouracích a demoličních pracích by se měl zpracovávat stavebně technický průzkum na výskyt azbestu. Bohužel již není právně ošetřeno, jak by měl takový průzkum vypadat.

Provádění stavebně technických průzkumů s ohledem na výskyt azbestu je u nás ve srovnání s ostatními členskými zeměmi EU v plenkách. Země jako Španělsko, Velká Británie a Německo mají každá svoji vlastní právní úpravu a metodiku průzkumů. Cíl je však ve všech případech shodný, a proto se postupy liší pouze v maličkostech. U nás platí od roku 2007 vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která průzkum přímo nařizuje, v praxi však vše vypadá jinak.

PROČ PROVÁDĚT PRŮZKUMY?

Pokud nejsou v rekonstruovaných či bouraných objektech azbestové materiály identifikovány, dochází k častému přimíšení tohoto nebezpečného odpadu mezi ostatní odpady. Největším rizikem je však poškození zdraví těch, kteří se nacházejí v bezprostřední blízkosti prací s azbestovými materiály, ať je to přímo na stavbě, v recyklačních linkách či na skládce odpadu. Není ani ojedinělé, že se azbestové materiály vrací do staveb v podobě recyklátů, které by jej rozhodně obsahovat neměly.

V minulosti byly materiály s obsahem azbes-tu u nás hojně používány. Azbestová vlákna byla drahá, a tak se ve starších materiálech mohou vyskytovat různé náhrady s velmi malým procentuálním zastoupením azbestu. Dokonce lze vysledovat určitou technologickou nekázeň při výrobě, kdy v jedné šarži stejného druhu materiálu mohl být azbest a ve druhé šarži být nemusel.

Mezi nejčastěji se vyskytující materiály s obsahem azbestu bezesporu patří střešní krytiny, ať už se jedná o eternitové šablony nebo tabule vlnitého eternitu. Ve škále nejčastěji se vyskytujících materiálů s obsahem azbestu nesmíme zapomenout na azbestocementové potrubí, u nás známé i pod názvem osinkocementové. Stejně tak lze dodnes velice často najít dočasné stavby, takzvané TESKO baráky, které velice často obsahují ve svých konstrukcích deskové materiály s obsahem azbestu. Dosud je velice rozšířená fasáda staveb z tzv. boletického panelu. Azbest nalezneme také v různých těsněních, těsnících šňůrách, protipožárních obkladech a nástřicích, ale například i v protipožárních klapkách ve vzduchotechnickém potrubí. Velice často nacházíme azbestové podložky pod elektroinstalaci jak v domácnostech, tak ve velkých podnicích v kabelových kanálech a lávkách.

Z toho plyne, že přítomnost azbestu musíme předpokládat v každé stavbě, kde neproběhl stavebně technický průzkum, který by vyvrátil jeho přítomnost.

JAK POSTUPOVAT

V České republice sice legislativa nařizuje průzkum provádět, neexistuje však žádná legislativní úprava jak provádět průzkum, jak provádět odběr vzorků materiálů, ani kolik vzorků materiálů je nutné v té či oné situaci odebrat.

Jak tedy postupovat? Zkušenosti ze zemí západní Evropy nám říkají, že je v prvé řadě nutné prostudovat dostupnou dokumentaci staveb, samozřejmě je-li k dispozici. V případě, že v dokumentaci narazíme na zmínku o materiálech, které obsahují azbest, je to sice dobré vodítko, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že je nutné si tuto skutečnost ověřit odběrem vzorku. Pokud naopak dokumentace výskyt azbestových materiálů neuvádí, nemůžeme tomuto sdělení věřit.

Nezbývá než provést velice důkladnou prohlídku celého objektu, všech stavebních konstrukcí. Některé části stavby mohou být nepřístupné, respektive by jejich kontrola odporovala předpisům o bezpečnosti práce. Pak je možné tato místa vyjmout z prohlídky, tuto skutečnost zmínit v závěrečné zprávě a průzkum doplnit, až bude vstup možný. Prostory, kde nelze provést průzkum výskytu azbestu, představují zhruba dvě procenta míst v každé jednotlivé stavbě. Mohlo by se jednat například o nepřístupnou, degradvanou střešní krytinu, případně objekt, ve kterém je narušena statika.

Ve většině případů se průzkum azbestu provádí nedestruktivně, nedochází tedy k bourání konstrukcí. Výjimkou bývají montované příčky, zavěšené podhledy nebo například již zmiňované boletické panely, ve kterých je nutné provést kontrolu a odběr vzorků ze skrytých částí konstrukce. Jedná se však o postupné rozebírání jedné části modulu, kdy pracovník provádějící průzkum dbá, aby nezasáhnul do podezřelého materiálu a uvolnil tak azbestová vlákna.

ODBĚR VZORKŮ PODEZŘELÝCH MATERIÁLŮ

Samostatnou kapitolou je odběr vzorků podezřelých materiálů. Není stanovena jednoznačná metodika, ani reprezentativní počet vzorků. Vzhledem k ceně analýzy v akreditované laboratoři je jasné, že investoři nechtějí příliš velké množství odběrů.

Má to však dvě strany mince. Je pro zařazení materiálu, kterého je na stavbě například 2000 m2, dostatečný pouze jeden odebraný a vyhodnocený vzorek materiálu?

Riskujeme přitom mnoho. Primárně jde o zdraví lidí, kteří se na pracích budou podílet. Nezanedbatelné jsou však také zbytečné vícenáklady na odstranění materiálu, v němž ve skutečnosti azbest není.

V praxi se mi již stalo, že v jednom objektu byl na vnitřní opláštění obvodového pláště použit v každém podlaží jiný materiál. Ba dokonce jsem v několika desítkách desek, které se v objektu nacházely, našel jedinou s obsahem azbestu.

Odebrané vzorky musí být předány akreditované laboratoři k analýze. V České republice je nejrozšířenější metodou optická mikroskopie, elektronová mikroskopie a metoda FTIR. Jednotlivé metody se liší zejména cenou a dobou potřebnou pro určení výsledku.

Výsledkem provedeného průzkumu azbestu by měla být závěrečná zpráva, která popíše daný objekt, jeho konstrukční řešení, metodu vlastního průzkumu, případně odběru vzorků. Je dobré mít ve zprávě fotodokumentaci, zejména případných míst odběru. Součástí této zprávy by měl být i protokol o zkoušce akreditované laboratoře, kde bude jednoznačně popsáno, které materiály obsahují, respektive neobsahují materiály s obsahem azbestu.

Ing. Petr Balvín
Skanska Foster Bohemia

Zpracováno na základě přednášky, prezentované v rámci konference Odpady na veletrhu For Waste, Praha

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *