Pro město je důležitá stabilita systému

Starosta Mělníka Ctirad Mikeš se v oblasti odpadového hospodářství pohybuje dlouhá léta. Nyní ke svým zkušenostem přidává další: je starostou patnáctitisícového města na dohled od Prahy.

Jeho pohled rozhodně není skeptický. „Za ta léta, co se věnuji odpadovému hospodářství, je posun obrovský. Od roku 1990, kdy byl první právní předpis týkající se odpadů, je republika úplně jinde z hlediska kulturnosti i funkčnosti systému. Problém je jen v tom, že stát pokulhává za potřebami praxe, a zejména obcí,“ říká na úvod našeho rozhovoru.

CO POTŘEBUJE OBEC

Proč si to myslíte?

Stát musí udělat strategické rozhodnutí, kam bude odpadové hospodářství směřovat v příštích minimálně deseti letech. Tento základní koncept je třeba jasně sdělit občanům. Na úrovni Ministerstva životního prostředí, které by mělo strategii připravit, je však obrovské množství zájmů, které jsou proti sobě, a obcím to neusnadňuje pozici.

Starosta nemůže neřešit strategicky, co s odpady v rámci regionu. Řeknu-li to úplně hloupě: jako starostovi je mi úplně jedno, kde odpad skončí (v případě, že je to lege artis), mě akorát zajímá, aby byl systém funkční a stál město co nejméně.

Kolik u vás platí občané za odpady?

Už osm let máme poplatek do 500 Kč na osobu a rok. Občan zaplatí náklady na zbytkový komunální odpad, obec nese náklady na tříděný sběr – na ten doplácíme zhruba 250 korun na občana a rok. Ročně to je kolem pěti milionů korun, což je pro obec únosné.

Obec tyto náklady zvládá, nechystáte zvýšení poplatku?

Myslím, že třídění za to stojí a je to také otázka čistoty města. Zvyšování nechystáme. Systém musí být ekonomicky průchodný proto, aby byl sociálně průchodný. Pět set korun ročně je pro mnoho lidí hraniční – u čtyřčlenné rodiny to je 2000 korun za rok, a na to už chudší lidé nemusí mít. Zaplatí vodu, elektriku, plyn, protože když to neudělají, tak je odstřihnou. To u odpadu neplatí: jakmile ho občan odloží na místo k tomu určené, je obec povinna ho odvézt. Lidé nejsou motivováni za odpad platit a já jim nemůžu vyhrožovat, nemám čím.

To musíte hodně vyjednávat se svozovou firmou.

Dlouhodobě držíme náklady jak vůči občanům, tak výdaje na svozovou firmu – ty se nezměnily zhruba pět let, platíme v podstatě paušál. Firma má predikované zisky a město se pohybuje v predikovaných nákladech. Díky tomu město vůbec nemusí řešit výkyvy na trhu nebo změny cen druhotných surovin, ani nás nezajímá zvýšení nákladů. S tím se prostě ta firma musí vyrovnat. Já chci, aby město i občan věděl dlouhodobě, za co a kolik bude platit. A jestli firma vydělá za prodej plastů víc, nebo budou prodeje ztrátové, to mě nezajímá.

Celou tu dobu máte stejnou svozovou firmu?

Ano, máme stále stejnou firmu od roku 1998. Systém odpadového hospodářství není pouze systém města, ale i systém firmy. Město potřebuje partnera, který s ním „cítí“ a hledá způsob, jak systém zlevnit a zlepšit, ne jen si udržet zakázku. Některé posádky sběrných vozů jezdí u nás deset let a znají své klienty. Máme okamžitou zpětnou vazbu jak od občanů, tak od firmy. Ta má dlouhodobě standardní prostředí a může dlouhodobě plánovat. Je to záležitost spolupráce.

Město prý taky kupuje pro občany kompostéry.

Odmítli jsme svozy bioodpadů od rodinných domků, protože je to ekonomická hloupost: obec zaplatí odvoz na kompostárnu, tam se to s vynaložením dalších nákladů zpracuje a občan si kompost kupuje zpět – ekonomická stopa takového procesu je obrovská. Ten, kdo vymyslel svozy bioodpadů od rodinných domků, nepochopil, že to není jen o odpadu, ale o snížení energetické náročnosti systému. Proto jsme šli cestou kompostérů. Pořídili jsme jich 2000, takže každý domek ho dostane zadarmo. Snížíme náklady na svoz a zpracování značného množství materiálu a měl by se snížit objem směsného odpadu.

SPALOVNA JE LOGICKÉ ŘEŠENÍ

Podle zpráv v tisku se uvažuje o výstavbě spalovny komunálního odpadu v areálu Elektrárny Mělník v Horních Počáplech.

Majitel elektrárny, ČEZ, stojí před strategickým rozhodnutím: během zhruba čtyř let musí provést rekonstrukci současných kotlů, které dosluhují. Buď bude dál spalovat energetické uhlí, kterého už je málo, nebo se vydá cestou spalování odpadů a postaví zařízení na jejich energetické využití. Při spalování odpadů je největší problém, co s teplem – bez jeho využití nemá smysl spalovnu budovat. V případě Mělníka vlastní potenciální investor spalovny i teplárenskou část včetně rozvodů, které zásobují teplem značnou část Prahy. Jsem přesvědčen, že jde o jedno z nejlepších míst na energetické využití odpadů v České republice.

Uvažuje se o centrální spalovně s kapacitou 150-400 tisíc tun odpadu za rok, což představuje zhruba 1,2 milionu obyvatel a investici minimálně 2-4 mld. korun.

Veřejnost s tím nejspíš nebude souhlasit.

Na Mělníku teď máme energetické zařízení, které emituje nemalé množství polutantů a vybudování nového zařízení současný stav reálně zlepší, protože se vybudují zařízení na čištění spalin, požadované u spaloven.

Jediným zásadnějším technickým problémem je způsob, jak do místa dopravit dostatečný objem odpadu. Po vodě je to nesmysl, také železnice je poměrně drahá kvůli nutnosti odpad překládat z aut na vagony. Efektivní by bylo vozit odpady po silnici v soupravách na 40 tun odpadu. Jenže silnice kolem Mělníka jsou dimenzovány zhruba na 25 tun a obce se logicky obávají rozbití komunikací, zvýšení prašnosti a hluku. Hlavní otázkou je proto zlepšení dopravní infrastruktury.

Pokud spalovna vznikne, bude mít obrovskou svozovou oblast. Plánuje se, že by měl vzniknout nějaký svazek obcí?

Myslím, že obce nenajdou dohodu, která by vyhovovala všem. V takové dohodě se zavážete, že svůj odpad budete dávat do jednoho konkrétního zařízení, a tím se systém monopolizuje.

Rozumné zastupitelstvo do takového systému nevstoupí, protože nebude schopno ovlivňovat konečnou cenu za odpad. Nelze připustit, aby občan na uměle vzniklý monopol doplácel a dotoval tak soukromou podnikatelskou aktivitu.

Takže by výstavba spaloven měla být ponechána rozhodnutí investora a volnému trhu.

Jak jsem říkal na začátku, musí vzniknout strategický záměr státu, který nadefinuje další směřování odpadového hospodářství, například zákaz skládkování neupraveného odpadu. Pak už je to jen na investorovi, aby si sám určil, kterou cestou se vydá. Půjde o hledání efektivnosti, energetické, ekonomické i sociální průchodnosti. Cíle je třeba stanovit minimálně na patnáct let dopředu a v součinnosti s kraji. Když to stát neudělá, partikulární zájmy neumožní, aby vznikly nějaké celky, a vzniklou-li, nemusí být ekonomicky nejvýhodnější.

V západní Evropě říkají, že pro energetické využití odpadů potřebujete „tři pětky“: spálení stojí zhruba 50 euro, potřebujete vozit ze vzdálenosti kolem 50 km a potřebujete aspoň půl milionu obyvatel. To odpovídá kapacitě spalovny asi 150 kilotun, aby byl komplex ekonomicky výhodný.

V současnosti máme v České republice tři energetická zařízení na využití odpadů (Praha, Brno, Liberec). Potřebujeme ještě pět šest dalších velkých spaloven, abychom efektivně pokryli území celého státu. Neudělá-li stát rozumné rozhodnutí, budou se stavět malé spalovny v rámci dílčích regionů, což je hloupost, protože to nebude ekonomicky vycházet.

„Cíle je třeba stanovit minimálně na patnáct let dopředu a v součinnosti s kraji,“ říká starosta Mělníka Ctirad Mikeš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *