Autor
Kategorie:
Praxe

Praní (odpadních) peněz se u nás nechystá

Čím déle jsou bankovky v oběhu, tím více na nich ulpívají různé nečistoty. Od určitého znečištění se papírové peníze stahují z oběhu, skartují a místo nich se vydají nové. Proces je to velmi nákladný a vzniká při něm velké množství odpadu.

Ročně prý na světě vzniká kolem 150 tisíc tun odpadu v podobě vyřazených bankovek. Běžná bankovka je v oběhu tři až patnáct let. Nejvíce je znečištěna mazem, který vylučuje lidská kůže pro svou ochranu. Kožní maz reaguje s kyslíkem a mění se v nažloutlou hmotu. Po celém světě se ročně vytiskne 150 miliard nových bankovek a náklady na jejich výrobu dosahují 10 miliard amerických dolarů.

Podle informací Americké chemické společnosti by se celosvětově daly ušetřit miliardy za skartaci starých a tisk nových peněz, kdyby se místo likvidace správně vypraly.

Možnost snížit produkci odpadů o nezanedbatelný podíl starých bankovek je zajímavá. Proto jsme položili několik otázek Kateřině Bartůškové z České národní banky.

Existuje i u nás praxe, o níž se zmiňují v článku: tj. že se starší, znečištěné bankovky rovnou vyřazují. Jak velký „tok odpadů“ vlastně starší bankovky představují?

Z oběhu se vyřazují a ničí bankovky, které jsou nevhodné pro další oběh. Toto vyřazování se děje dnes již téměř výlučně při strojovém zpracování v centrální bance, obchodních bankách a u zpracovatelů peněz disponujících příslušnými licencemi a certifikovaným zařízením a/nebo kvalifikovanou standardizovaně proškolenou obsluhou. Množství vyřazovaných bankovek se může lišit podle řady okolností, v poslední době se ročně jedná průměrně o 80 milionů kusů bankovek o hmotnosti kolem 80 tisíc kilogramů bankovkového odpadu. Bankovky se obvykle ničí rozdrcením na malé, nesložitelné kousky, které jsou po slisování následně (ekologicky) páleny. Jen v některých případech je možné přepracovat je v papírenském procesu a použít jako druhotnou surovinu, pro různé příměsi ji však nelze použít pro výrobu nového bankovkového papíru a jiné využití je značně omezené (bankovkový papír tvoří vlákna čisté bavlny, případně směsi bavlny a lnu).

Jak se starší bankovky rozpoznávají?

Pojem starší bankovky lze v bankovní praxi vykládat různě. Zejména se může jednat o bankovky neplatné, které je třeba z oběhu stáhnout a bankovky starších vzorů (starší typy s jinými roky vydání, méně účinnými ochrannými prvky apod.), které mohou být ještě platné, avšak z různých důvodů je třeba je z oběhu vytřídit. V tomto dotazu se však zřejmě rozumějí bankovky déle obíhající, na nichž se již projevuje znečištění, mechanické, chemické či jiné poškození. Právě míra jejich opotřebení je předmětem nastavení příslušných senzorů ve strojích na zpracování bankovek tak, aby bankovky pro oběh nevhodné z něj byly vytříděny a nahrazeny novými.

Myslíte, že by „praní“ peněz bylo možné (z hlediska ochranných prvků, kvality papíru atd.)?

Jak již bylo zmíněno v úvodu, tento aspekt by byl zřejmě rozhodující i v případě, pokud by se prokázala ekonomičnost čištění.

Je popsaný problém pro banku vůbec relevantní? Nebo je to v celkovém provozu zanedbatelná věc?

V současném systému správy zásob, distribuce a oběhu platidel si čištění platidel v oběhu nedokážeme vůbec představit. Zda jde, či nejde o věc zanedbatelnou, by byla zejména otázka zmíněné ekonomičnosti čištění. Nicméně Česká národní banka je připravena vyslechnout jakékoliv smysluplné úvahy.

Tiskem prošly úvahy o použití plastů pro výrobu bankovek. Je to u nás reálné, v jaké časové rovině? (Na zavedení plastových bankovek by se odpadové hospodářství zřejmě muselo dopředu připravit. Byl by větší problém s likvidací, než u papírových peněz).

Tzv. plastové bankovky, tedy tištěné na polymerových substrátech, byly po dlouholetém vývoji vydány poprvé v roce 1988 v Austrálii (kde také sídlí hlavní výrobce polymerového substrátu). V současně době je ve světě mnoho států, které vydaly tzv. pamětní plastové bankovky, tedy jednorázově k různým příležitostem (česká legislativa jejich vydávání zatím neumožňuje). Pamětní bankovky se ve většině případů v peněžním oběhu vůbec neuplatňují. Jen málo států však přistoupilo k úplné výměně oběživa a vydání všech bankovek z plastu namísto konvenčního papíru (v poslední době Kanada a ohlášená emise Velké Británie, nepočítající s přijetím jednotné evropské měny v horizontu desetiletí). Důvodem je také skutečnost, že papírny reagovaly na tyto změny vývojem tzv. „long life“ papírů s prodlouženou životností. Jedná se vlastně o různá lakování, laminování a napouštění, zajišťující srovnatelnou životnost s plastem při částečném zachování vlastností papíru. Plastové bankovky mají určité výhody (větší životnost) i nevýhody (obtížnější zpracovatelnost a likvidace) oproti papírovému substrátu. Poměr výhod a nevýhod většinou určuje situace v dané zemi (množství oběživa, výrobní náklady, systém zpracování). V České republice byly zkoušky tisku bankovek na polymerový substrát provedeny v roce 1999 s tiskově pozitivním výsledkem, avšak architektura současné emise bankovek je svým grafickým provedením a ochrannými prvky pro polymer nevhodná. Případné rozhodnutí o přípravě úplně nových bankovek je již od konce 90. let značně limitováno úvahami o přijetí jednotné evropské měny. Domníváme se, že ochranná hodnota našich bankovek po jejich inovaci v letech 2007-2009 by polymerovými bankovkami nebyla překonána. Uvažujeme-li, byť jen v dlouhodobém horizontu, o možném budoucím přijetí jednotné evropské měny, pak i Evropská centrální banka vydávající od roku 2013 novou emisi eurobankovek, setrvává u papírového substrátu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *