Postindustriální prostory jako příležitost

Narušených či devastovaných ekosystémů nalezneme na našem území hodně - zejména v bývalých průmyslových areálech, které nyní zůstaly opuštěné.

Co lze s těmito prostory udělat? Sanovat a využít jako brownfield pro budování další průmyslových objektů, anebo je vnímat jako alternativní prostory pro ochranu přírody.

Na tento „jiný pohled na věc“ se zaměřuje Institut aplikované ekologie Daphne ČR. S příklady toho, jak řešit postindustriální prostory, se můžeme seznámit třeba v jižních Čechách – je to pohled skutečně nevšední.

PÍSKOVNA

Na pískovně Cep II, nedaleko Suchdolu nad Lužnicí může návštěvník porovnat klasický přístup technické rekultivace území po těžbě písku (osázení ploch borovicí až k břehové čáře) s přístupem alternativním – ponechání části břehů neosázených, doplněných tvorbou umělých zátočin a vybudováním tůněk. V současnosti se mimochodem jedná o největší plochu v České republice, alespoň z hlediska pískoven, kde se takto pracuje s principy ekologické obnovy. První pokusy na šestihektarovém území tu započali v roce 1998, a dnes tu díky tomuto kroku nacházíme na 550 druhů hmyzu, z nichž nejméně 40 se řadí do Červeného seznamu ohrožených druhů. Když technický proces rekultivace nahradil přírodní model, našlo zde domov i 186 druhů vyšších rostlin.

KLADRUBSKÁ HORA

Jak se z industriálního prostoru stala přírodní rezervace? Příběh Kladrubské hory, místa, kde se těžil vápenec od roku 1789, převyprávěl František Krejča, vedoucí Správy chýnovských jeskyní. Původní malé selské vápencové lomy se tu v období průmyslové revoluce slily v jednu velkou těžební oblast, kde naráz pracovalo až jedenáct šachtových pecí. Vápenka ukončila svou činnost fakticky až kolem roku 1964, a od té doby byla oblast ponechána svému přirozenému vývoji. Byl to šťastný krok. Původní amfibolitové nadloží bylo v průběhu let odtěženo, a lomové stěny odhalily jádro krystalického vápence. Vznikla tu lokalita, která dnes díky těmto mimořádným geologickým podmínkám hostí vzácné druhy orchidejí.

„Někomu by se mohlo zdát, že působíme jako agenti těžební lobby,“ říká s úsměvem Jiří Řehounek (Calla). „Ale pořád trvám na tom, že těžba by měla být přípustná jen tam, kde nakonec vytvoří něco cennějšího, než zničí. Technická rekultivace zcela zničených a degradovaných ekosystémů vytváří stanoviště úživná a běžná, zatímco obnova krajiny po těžbě přírodní cestou podporuje biodiverzitu.“

Mgr. Radomír Dohnal

Vytvoření tůněk na pískovně Cep I je součástí dlouhodobého vědeckého experimentu Přírodovědecké fakulty.

Přírodní rezervace Kladrubská hora. Po desetiletích intenzivní těžby vápence dnes na lokalitě ponechané přírodnímu vývoji narazíme na vzácné druhy kapradin a orchidejí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *