Podzemní úložiště pro nebezpečné odpady

Podzemní ukládání odpadů patří bezesporu mezi nejdiskutovanější způsob nakládání s odpady. Oproti povrchovým skládkám má podzemní úložiště velkou výhodu, odpad lze po letech skladování vyndat a přepracovat.

Při vzniku odpadu totiž nemusí existovat recyklační metoda, která se dá využít na jeho přepracování. Asi nejvíce trápí lidstvo otázka radioaktivních odpadů, těmi se ale tento příspěvek nezabývá. Odpady, které jsou náplní tohoto příspěvku, jsou jinak nebezpečné pro životní prostředí.

Jde o odpady vzniklé při výrobě či o odpady, které vznikly již dávno a byly uloženy na povrchu, aniž by se někdo zajímal, co s nimi bude dále.


Pro takové odpady se hledalo řešení, které vyústilo v nápad na využití již prázdných, vytěžených prostor z těžby nerostných surovin.

Německé zkušenosti s podzemním ukládáním a výběrem vhodných prostor posloužily jako podklad pro otvírání podzemních úložišť v Evropě i mimo ni (Izrael) a při tvoření evropské legislativy. Odpady uložené na povrchu mohou časem zatěžovat více a více životní prostředí. Díky podzemním úložištím se eliminuje zatěžování životního prostředí a pro budoucí generace se zachová více možností jak případně získat cenné prvky.

Asi nejdůležitější byla otázka přítomnosti podzemní vody a stability horniny. V důsledku přísných norem je většina podzemních úložišť pro nebezpečné odpady umístěna v solných dolech, které mohou být vodo- i vzduchotěsné. Sůl těžili naši předci již od 11. století a způsob těžby se během let moc nezměnil. Vytěžené části solných dolů se dají využít jako podzemní úložiště.

PŘÍPRAVA PODZEMNÍCH PROSTOR

Než se podzemní úložiště otevře, musí se podrobit různým zkouškám, výpočtům, simulacím apod. V již vytěžených částech se šedesát let nesmí nic těžit, povolené jsou jen drobné úpravy terénu. Dále zde musí být zavedeno odvětrávání a zajištěna stabilní teplota.

V solných dolech, kde se těží systémem room and pilar, vznikají vhodné prostory pro ukládání odpadů. Piloty o 25 x 25 m zajišťují stabilitu vytěžených prostor, která se ještě posiluje mechanicky pomocí kotev. V návaznosti na zajištění stropů se poté v používaných místech ukládání budují cesty ze zhutnělé kamenné soli.

Jednou z nejdůležitějších otázek je geologické podloží. V Evropě existuje velký počet solných dolů, ne všechny jsou ale z geologického hlediska vhodné pro podzemní úložiště. Podzemní úložiště musí být pod hladinou podzemní vody, geologické vrstvy musí být rovné a pevné. V místech, kde hornina není pevná, musí být kaverna či cesta vyztužena a odpad se zde nesmí uložit.

UKLÁDÁNÍ ODPADŮ DO PODZEMÍ

Odpad, který je přijímán do podzemního úložiště, musí splňovat předem stanovené podmínky – nesmí být kapalný, infekční, výbušný, hořlavý, reagovat s okolím (včetně obalu), radioaktivní. Pro radioaktivní odpady platí jiná pravidla, která by nemohla být dodržena v podzemních úložištích pro nebezpečné odpady.

Odpady, které jsou uloženy v podzemí, obsahují rtuť, těžké kovy, PCB, dioxiny. Dále jsou zde zastoupeny solné strusky s různým obsahem příměsí, např. hořčík, hliník atd.

Podzemní ukládání má dvě varianty: solidifikaci a trvalé uložení.

Postup solidifikce může být stejný jako na povrchu, jen s tím rozdílem, že takto uložený odpad slouží k vyplnění vytěžených kaveren. Nelze jej případně dále využít, jak je tomu u odpadu uloženého trvale. Odpad může být uložen v big bagách či po úpravě volně. Záleží na dispozici dolu a na použité technologii. Nejčastěji je ale uložen v big bagách a zasypán solí. Využívá se tak fyzikálních vlastností nebezpečného odpadu.

Při trvalém uložení musí být odpad uložen v obalu. Výhodou tohoto typu je možnost znovu vyzvednutí uloženého odpadu, a to v nezměněném stavu. Proto se také tomuto typu říká deponování. Jde o odpad, který je více znečištěn nebezpečnými látkami a nelze jej použít pro solidifikaci.

V současné době se stává, že je vyzvedáván odpad, který byl uložen na počátku provozu podzemního úložiště. V době vzniku odpadu nebyl vyvinut postup na jeho využití, postupem času ale byla vyvinuta metoda na jeho recyklaci, a tak nic nebránilo provozovateli odpad vyndat a předat k recyklaci. Díky tomu se v podzemí nehromadí odpady, které lze využít. Ale hromadí se odpady, které čekají, až bude vyvinuta recyklační metoda, díky které budou pro lidstvo cennější než jako odpad.

PODMÍNKY ULOŽENÍ

Odpady skladované v podzemním úložišti musejí splňovat stanovená kritéria pro přijímání odpadu do podzemního úložiště podle rozhodnutí Rady EU ze dne 19. prosince 2002 (2003/33/ES).

Pro každý odpad se v závislosti na jeho vlastnostech stanoví druh balení. To musí odolat mechanickému zatížení a být korozivzdorné vůči odpadu. Koroze zevně neprobíhá, důlní ovzduší je suché, vlhkost je mezi 15-40 % a teplota mezi 20-25 °C, vše závisí na ročním období.

Každý odpad je před uložením podroben analýze, na jejímž základě je určeno místo jeho uložení. V podzemním úložišti je systém, který zajišťuje, že nedojde ke špatnému uložení odpadu. Ke každému odpadu je vedena rozsáhlá dokumentace, díky které lze odpad velmi přesně dohledat.

 

Ing. Jitka Třísková, PhD

1 Úprava podzemních prostor

2 Trvalé ukládání odpadů

3 Solidifikace odpadu

4 Schéma ukládání v podzemí

Ukládání odpadů do úložiště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *