Papírny: s růstem produkce neroste množství odpadů

Papírenský průmysl je odvětvím, které má v Čechách dlouholetou tradici. Z environmentálního hlediska je pro něj charakteristická velká spotřeba vody, energetická náročnost procesů, aplikace chemických látek s rizikem negativního dopadu na životní prostředí, a také vysoká hladina hluku.

Procesy výroby papíru generují množství odpadu a znečištění ve formě emisí do ovzduší, odpadních vod a pevných odpadů.

V přípravně dřeva vzniká mnoho využitelných odpadů: kůry, dřevěných zbytků apod. Ve velkých jednotkách se dnes téměř výlučně využívají jako palivo ve speciálním kůrovém kotli nebo klasickém teplárenském kotli na pevná paliva. Může se také prodávat zákazníkům pro jiná využití (mulčování, kompostování, výrobu kůrových briket apod.). Z přípravy dřeva odchází dále poměrně malý tok odpadů nezužitkovatelných (kovy, minerální látky), který je většinou ukládán na skládku.

Výskyt tohoto odpadu, dnes je lépe mluvit o biomase, je přímo úměrný kapacitě výroby primárních vláken (ztráta hmoty odkorněním činí od 8 % výše). Vzhledem k bezprostřednímu energetickému využití se tedy vlastně nejedná o odpad a je dobře, že se ani v ČR jako odpad nevykazuje.

SBĚROVÝ PAPÍR

Druhým nejvýznamnějším vstupem hlavních surovin do papírenského podniku je zpracování sběrového papíru. Sběrový papír obsahuje nejen kontaminanty, získané v procesu jeho užití. Značná část odpadů ze zpracování sběrového papíru však pochází z výroby papíru původního ve formě jeho obsahu minerálů. Pro některé produkty (druhy papíru) jsou tyto minerály neutrální, většinou je však nutná jejich separace od vlákniny a následné zpracování. Spolu s organickým podílem tzv. nulových vláken (kaly) jsou materiálově využitelné (zemědělství, průmysl stavebních hmot apod.). Z hlediska nebezpečných vlastností je tento materiálový tok poměrně indiferentní. Při vyšším obsahu organické složky jej lze spalovat po vhodném zahuštění a razantním odvodnění.

Důležitým tokem jsou kaly ze zesvětlování. Proces zesvětlování (deinkingu) je použit všude tam, ke je nutno pro daný účel (daný druh papíru, vyráběný z recyklovaného papíru) vlákninu zbavit tiskových barev. Kal patří k problematičtějším druhům odpadů z papírenského průmyslu, přestože se v ČR neužívají tiskové barvy s obsahem těžkých kovů. Poněvadž zesvětlování je převážně fyzikálně chemický proces, je tento kal mnohdy kontaminován značným obsahem použitých chemikálií. Většinou se kal spaluje. Výskyt odpadů ze zpracování sběrového papíru je velmi proměnlivý a pohybuje se od 5 % do 50 % hmotnosti vstupující suroviny.

ODPADY Z PROVOZŮ

Třetí velkou skupinou odpadů z papírenského průmyslu jsou odpady z energetiky. I když jejich výskyt silně poklesl s přechodem některých papíren na ušlechtilejší druhy paliv, některé papírny zůstávají na bázi uhlí a podle jeho kvality se odvíjí množství vznikajícího odpadu. Vedle strusky a popelovin se vyskytuje prach v kouřových plynech, který je však na velkých zdrojích eliminován podle principů nejlepších dostupných technik. Až na výjimky mají papírny vlastní teplárenský provoz, který je řízen podle potřeby tepla ve výrobě vláknin a samotného papíru.

Z regenerace chemikálií, která je vysloveně technologickou nutností v celulózkách, odpadají různé druhy kalů, které jsou většinou skládkovány. Jedná se o zbytky z kaustifikace v sulfátové celulózce a další kaly ze sulfitových celulózek.

Menší množství pevných odpadů vzniká také v přípravě provozní vody. Záleží spíše na kvalitě vody ve vodním toku, do jaké míry je výskyt tohoto kalu významný, nicméně tento odpad ve většině případů končí na skládkách.

VÝROBA VLÁKNIN A PAPÍRŮ

Odpady ze samotné výroby vláknin a papírů nepředstavují vlastně významný podíl v celkovém výskytu odpadů. Jedná se ponejvíce o tzv. výplivy (většinou vláknitý materiál: třísky, uzlíky apod.), které jsou využitelné energeticky nebo pro zemědělské účely (přímá aplikace na půdu, kompostování). Při větším obsahu minerálů, zachycených jako jemné podíly spolu s nulovými vlákny ve vnitřních okruzích papírenského stroje, se využívají v cementárnách a cihelnách. Vhodné dávkování do cihlářské hmoty jednak vrací minerální látky (uhličitan vápenatý a kaolin) do prostředí svou povahou velmi blízkého a šetří tak primární přírodní zdroje, jednak vylehčuje materiál zvláště v cihelnách, kde lze docílit zlepšení tepelně izolačních vlastností cihel (organický podíl při vypalování shoří a vytvoří tak cihlu s větší porozitou). Menší množství odpadu vzniká ve vlastních výrobnách jako komunální odpad z domácností a je skládkováno.

KONCOVÝ STUPEŇ

Čištění odpadních vod je koncovým stupněm každé papírny a jeho výsledkem je nejen vyčištěná voda, ale také množství kalů. Kvalita kalů se liší podle charakteru výroby, a především podle separace při čištění. V českých papírnách jsou užívány jednostupňové systémy, kde dochází k separaci pouze nerozpuštěných látek z vlastního procesu. Navazují těsně na papírenskou výrobu a někdy jsou považovány spíše za její součást. Většina papírenských vod se však čistí ve dvoustupňových čistírnách s druhým stupněm s aktivovaným kalem.

Významným materiálovým využitím je přímá aplikace kalů na půdu (za podmínek, definovaných legislativou) nebo jejich kompostování. Toto řešení je významné zvláště pro menší papírny, které nemají možnost efektivního (ekonomicky i environmentální) spalování čistírenských kalů.

SNIŽOVÁNÍ MNOŽSTVÍ ODPADŮ

Obecným trendem v papírenském průmyslu je snížení množství odpadů z výroby energie jak v absolutním vyjádření, tak specificky na tunu produkce. Efektivním prostředkem je snižování energetické náročnosti papírenských technologií, což vede ke snížení potřeby energií, a tím k poklesu vzniku pevných odpadů.

Tento trend je v českém papírenském průmyslu velmi dobře zavedený – pokud se někde podařilo oddělit růst objemu produkce od růstu výskytu odpadů, je to právě papírenský průmysl. Trendy jsou jednoznačně patrné (viz graf). K nejdramatičtějším změnám došlo již v polovině devadesátých let a vývoj posledního desetiletí si vyžádal daleko větší úsilí. Skládky, které původně byly naprostou nezbytností pro každou papírnu, tak z velké míry ztratily svůj význam.

Specifický výskyt odpadů poklesl za deset let v roce 2008 na 35,8 %. Zatímco v roce 1999 se skládkovalo ještě 36,24 % z celkového výskytu odpadů, v roce 2008 to bylo na pouhých 11,1 % . Mají-li tyto pozitivní trendy mít další pokračování, je nutno odstraňovat administrativní překážky (zatřídění jednotlivých odpadových toků) a nevymýšlet si hlouposti, že papírna je místem zneškodňování odpadu se všemi právními důsledky. Ještě že alespoň evropská rámcová směrnice nachází tvůrčí východiska a měli bychom z ní uplatnit do nejlepší.

Ing. Josef Zbořil
viceprezident ACPP,
člen EHSV, Brusel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *