Odpady jsou pro Tokio nákladné

Tokio je jednou ze 47 japonských prefektur a svou rozlohou a počtem obyvatel 8,8 milionů se blíží Londýnu. Systém sběru, třídění a zpracování odpadu se ale vyvíjel na rozdíl od evropských měst trochu jiným směrem.

Namísto slučování zpracovatelských závodů se hlavní japonské město vydalo cestou decentralizace, a přenechání odpovědnosti procesu nakládání s odpady na jednotlivých městských obvodech.

Do roku 2000 bylo město s jedinou hlavní skládkou podřízeno centrálnímu vedení, které zajišťovalo celý systém sběru, nyní se ale 23 obvodů víceméně stará samo o sebe.Reálný provoz teď zajišťuje Clean Association of Tokyo (CAT), která nyní v každé čtvrti zřídila obvodní oddělení s vlastním systémem svozu. Třiadvacet provozoven CAT společně sdílí dvě zpracovatelská zařízení pro nespalitelný odpad, středisko pro drcení objemného rostlinného odpadu, dotřiďovací linky pro složky komunálních odpadů a úložiště popela ze spaloven.


Před šedesátými lety minulého století byl komunální odpad manuálně vybírán z popelnic před domy a svážen sběrači ve vozících do místních spaloven. Před pořádáním letních Olympijských her v roce 1964 bylo ale nezbytné tento komunitní systém modernizovat. Dodnes jsou ale tyto „historické“ prvky patrné. Lidé dnes odkládají odpadky do vyhrazených kontejnerů, přičemž na přibližně dvacet popisných čísel připadá jedno stanoviště. To znamená, že jen v okolí centra města nalezneme na 250 000 kontejnerových stání.

SVOZ ODPADŮ A TŘÍDĚNÍ

Vozíky sběračů nahradila auta, která jsou ve srovnání s velkými evropskými a americkými popelářskými vozy nepatrná. Jejich úložná kapacita je kolem dvou tun, a vzhledem k tomu, že navíc vezou dva sběrače a řidiče, není provoz levný. Pozitivní je, že díky rozdělení na třiadvacet odpadových obvodů nemají svozové vozy do nejbližšího zpracovatelského zařízení dále než tři kilometry. Papír je svážen jednou týdně, stejně tak i objemný odpad, zatímco „spalitelné“ materiály dvakrát a „nespalitelné“ odpady dvakrát do měsíce. Kvůli obavám ze znečištění ovzduší nad městem byly plasty řazeny do nespalitelné frakce, což už dnes ale neplatí. Přesměrování plastů do spaloven snížilo současný objem nespalitelného odpadu o polovinu.

V městě se nachází 21 spaloven, z nichž největší je Shinkoto, s kapacitou 1800 tun zpracovaného odpadu denně. Oproti tomu, nemalá část „lokálních“ spaloven zvládne jen kolem 200 tun. Všechny spalovny otevřené po roce 2002 jsou vybaveny zařízením na zpracování popílku. Spalovny u tokijského zálivu navíc běžně využívají plazmovou technologii k likvidaci spalin a nebezpečné popílky jsou vitrifikovány. Přestože nemalá část popílku je druhotně využita ve stavebnictví, nezanedbatelné množství dosud končí na skládce.

SKLÁDKOVANÉHO ODPADU UBÝVÁ

Centrální skládka je rozdělena do segmentů A-D, přičemž na každém je ukládán jiný typ odpadů. Množství ukládaného odpadu díky spalování neustále klesá. Z milionu tun v roce 1998 na 400 000 tun v roce 2009. I proto bude segment A o rozloze 199 hektarů, který sloužil k ukládání popílku a nespalitelné frakce, zavezen zeminou a rekultivován do podoby lesoparku, a sousedící blok B, určený pro objemný odpad, zřejmě brzy také.

Původní areál skládky, využívané coby vlnolamu, kam bylo od roku 1950 uloženo 12,5 milionů tun odpadu, je dnes jedinou skládkou v celém Japonsku, která využívá technologie jímání skládkových plynů. Výkon připojené malé elektrárny využívající metan je přibližně 180 kW. Obnovitelné zdroje energie na prostoru skládky byly nově rozšířeny o dvě větrné turbíny a malé fotovoltaické zařízení, které dohromady dodávají do sítě 1720 kW.

 

Zdroj: server letsrecycle.com

Minatao – jedna z menších spaloven komunálního odpadu v Tokiu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *