Odpadová legislativa – znovu a jinak!

Příprava nového zákona o odpadech, kterou odstartoval ministr Martin Bursík, se zadrhla na takřka obecně vyjádřeném nesouhlasu s předloženým návrhem. Evropskou směrnici 2008/98/EC je však třeba transponovat do českého práva do poloviny prosince 2010, nehledě na to, že nás Unie napomíná za nepřesnou transpozici směrnice 1999/31/ES o skládkách.

Nástupce Martina Bursíka na ministerském křesle Ladislav Miko přistoupil k problému z jiné strany. Tým pracovníků ministerstva a externích spolupracovníků připravil pracovní materiál nazvaný Teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR. V jeho úvodu se říká: „Smyslem zpracování tezí rekodifikace odpadového hospodářství v ČR před dalším postupem legislativních prací jsou dva klíčové cíle. Prvním je identifikovat oblasti, které je nutné řešit odchylně od dosud platného předpisu. Druhým cílem je to, aby se uživatelé připravované normy dokázali v co nejvyšší míře shodnout na principiálních zásadách tohoto nového předpisu ještě dříve, než započne rutinní legislativní proces. Smyslem je navodit situaci, kdy principy, na nichž je připravovaný předpis založen, nebudou příčinou střetů, které pak v legislativním procesu znemožňují věnovat potřebnou péči technickým a právním detailům normy samotné.“

Současný zákon č.185/2001 Sb., je podle autorů Tezí sice v zásadě funkční legislativní úpravou, byl však tolikrát novelizován, že se stal nepřehledným. To je důvod, proč ministerstvo dává přednost vytvoření zákona nového před další novelou existujícího předpisu, ačkoliv jeho valnou část lze převzít do nového zákona bez zásadnějších změn. Určité oblasti je však nutno upravit jinak. Zpracované Teze by proto měly pomoci při kritické redakci současného textu zákona (i „odloženého“ návrhu nového zákona) – popisují odchylky budoucí normy od současné úpravy nebo ustanovení zcela nová, která se v současné úpravě nenacházejí.

Teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR jsou zatím pouze pracovním materiálem. Cenné je, že na nich pracovali společně experti z různých oblastí odpadového hospodářství s pracovníky MŽP.

K diskusi o tomto materiálu svolalo ministerstvo kulatý stůl. Ministr Miko tak konečně zahájil diskusi a jednání se subjekty, které musejí problémy odpadového hospodářství denně řešit, ať jsou to obce a města nebo průmyslové podniky. Připomínky z diskuze i připomínkového řízení ministerstvo zapracuje a konečnou verzi Tezí chce předložit vládě ke schválení do 30. listopadu, a to v takovém znění, na kterém se se státní správou shodnou rozhodující partneři z oblasti nakládání s odpady. Poslední den listopadu je také posledním dnem, kdy bude ministr Miko ve svém úřadě (vzal si ze svého vysokého postu v DG Environment „volno“ jen do předpokládaných předčasných voleb). Realizace tezí a jejich začlenění do chystané legislativy tedy již budou na jeho nástupci.

CO SE MUSÍ UDĚLAT

Při transpozici nové směrnice je podle mate-riálu potřeba zejména upřesnění definic a pojmů. Aby bylo možno porovnávat naše údaje se statistikami v Evropě, bude také nutné stanovit řadu nových definic, mimo jiné nově „odpad z domácností“ a „komunální odpad“. Součástí nového zákona o odpadech musí být hierarchie nakládání s odpady definovaná tak, jak je uvedeno v nové evropské směrnici o odpadech.

Zásadním problémem k řešení je vztah výrobek – odpad – druhotná surovina. Na kulatém stole upozornil Miroslav Horák ze Svazu průmyslu druhotných surovin, že dokud nebude jasně stanoveno, kdy odpad přestává být odpadem, bude recyklační průmysl neustále narážet na problémy.

Velmi obecně lze stanovit, že odpad přestává být odpadem, když pro tuto látku nebo tento předmět existuje trh nebo poptávka. Teze rovněž navrhují zvážit možnost povinného využívání výrobků z recyklátu při veřejných zakázkách nebo podobné postupy, které by zajistily recyklačnímu průmyslu odbyt.

KOMUNÁLNÍ A OBALOVÝ ODPAD

Mezi základními problémy oblasti komunálních odpadů uvádějí Teze otázku definice a z ní vznikající nejasnosti. „Pojem komunální odpad ve stávající úpravě je definován jako veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Definice v zákoně však neodpovídá Katalogu odpadů, který definuje skupinu 20 – Komunální odpady jako odpady z domácností a jim podobné, přičemž odpady podobné (ne původem z obcí) tvoří více než 30 % z celkového množství. Systém by se měl (za splnění určitých podmínek) rozšířit i na živnostenské odpady podobné komunálním pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce. Pro potřeby statistických hodnocení je třeba jednoznačně rozlišovat odpad od obce jako původce (tj. domovní odpad od občanů, odpad z činnosti obce při údržbě jejího majetku a z jejího provozu) a odpad podobný komunálnímu odpadu od ostatních původců, kteří nejsou zahrnuti do systému obce. V tomto duchu je potřeba upravit i soustavu hodnotících indikátorů k POH.“

U živnostenského odpadu, který má charakter jako běžný komunální odpad, uvažují Teze o jeho začlenění do statistiky využití odpadů. Veškeré materiálově využitelné odpady podobné komunálním (včetně materiálově využitelných obalových odpadů) by tedy měly být započteny do celkového využití komunálních odpadů vznikajících na území obce (zejména odpady z obchodní sítě, kanceláří, úřadů a služeb).

Poplatek za odstraňování/skládkování odpadů označují Teze za účinný ekonomický nástroj na omezení skládkovaných odpadů. Předpokládá se jeho nárůst s pravidelným vyhodnocovánímjeho účinnosti – měl by zvýhodňovat reálné způsoby nakládání s odpady proti odstraňování/skládkování odpadů. Dále diskutovat bude nutné například o zpoplatnění odpadů zařazených jako technologické zabezpečení skládky nebo dělení výnosu z poplatků.

Náměstkyně ministra Rut Bízková v diskuzi upozornila, že zavedení emisních povolenek, tedy přepočet pro emise z uhlí a při spoluspalování vytříděných odpadů, případně úspory emisí skleníkových plynů při recyklaci odpadů, zřejmě zcela změní ekonomické poměry v odvětví.

Okruhy řešení pro biologicky rozložitelné odpady poukazují na nesrovnalosti v zařazování BRKO: „Většina odpadů ze zeleně, která byla běžně kompostována a využívána, nebyla evidována v režimu odpadů. Vlastní evidovaná produkce pak byla výrazně nižší“, říká se v materiálu. Potřebné je také přesné vymezené pojmů. Zjednodušené kvalitativní hodnocení kompostů by mělo do budoucna umožnit jejich využití v zemědělské půdě.

ZPĚTNÝ ODBĚR VÝROBKŮ

Povinnost zpětného odběru se nyní týká baterií a akumulátorů, elektrozařízení, automobilů, pneumatik a olejů. Materiál doporučuje zvážit vyjmutí olejů z povinnosti zpětného odběru.

Stávající stav legislativní úpravy by mohl být podle materiálu zachován, pouze by bylo třeba několik úprav (definice výrobku s ukončenou životností, registrace výrobců s cílem snížit počet tzv. free-riderů atd.). Novinkou možná bude povinnost vytvářet účetní a hotovostní rezervu na budoucí likvidaci výrobků uvedených na trh v ČR (u výrobců).

Také stávající právní úprava nakládání s vozidly s ukončenou životností je podle Tezí naprosto nedostatečná. Řešením je vytvoření samostatného zákon o vozidlech s ukončenou životností, tedy v podstatě jejich zařazení do režimu zpětného odběru.

„V rámci nového zákona o odpadech je nutné zjednodušit systém vedení evidence odpadů tak, aby byl administrativně méně náročný, ale současně umožnil statistické vyhodnocování odpadového hospodářství a kontrolu v požadovaném rozsahu,“ říká se v materiálu ministerstva.

EVIDENCE A KONTROLA

Mezi okruhy k řešení je jmenována úprava evidence a procesu kontroly při přepravě nebezpečných odpadů (elektronické výkaznictví a on-line systém) nebo omezení duplicitního sběru dat prováděného ČSÚ v oblasti odpadového hospodářství.

„Většina stávajících povinností je obecně efektivně kontrolovatelná a vynutitelná, ale pouze při naplňování kontrolních kompetencí všech dotčených správních orgánů (obecní úřady, ORP, krajské úřady, ČIŽP),“ říká se v materiálu. „Kapacita ČIŽP je naprosto nedostatečná. Další kompetentní kontrolní orgány provádějí svoji kontrolní činnost spíše nahodile a v malé míře nejčastěji z důvodů absence dostatečných sankčních kompetencí.“

Nový zákon by tedy měl zapojit i jiné kontrolní orgány (např. ČOI). Krajské úřady, ORP i obce by měly mít možnost uplatnění „měkkých“ sankčních opatření (nápravné opatření bez uložení pokuty, písemné napomenutí). U ČIŽP se to však nedoporučuje. Podle autorů je také třeba upravit trestní zákoník tak, aby definice trestných činů týkající se nelegálního nakládání s odpady byly na rozdíl od současného stavu použitelné, a posílit personální obsazení ČIŽP.

Materiál Teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR, s nímž jsme vás zde stručně seznámili, je materiál pracovní. Bude podléhat mnoha dalším změnám v rámci připomínkového řízení a dalšího legislativního procesu. Naznačuje však cesty, kudy by se měl ubírat strategický rozvoj českého odpadového hospodářství.

Jarmila Šťastná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *