Odpad nemá politickou příslušnost, jen občas páchne a vzniká pořád

O integrovaném systému nakládání s odpady se často mluví. Co je potřeba k tomu, aby integrovaný systém skutečně vznikl a fungoval?

Hovořili jsme o tom s Mgr. Vladimírem Dlouhým, poradcem pro nakládání s odpady Plzeňského kraje, který se podílí na přípravě projektu zařízení na energetické využití odpadů v Chotíkově.

Funguje už u nás někde integrovaný systém nakládání s odpady?

Myslím, že ne, ale pracujeme na tom. Podobné otázky řešili na západ od našich hranic už před třiceti lety. Cesty jak k problému přistoupit jsou v zásadě dvě. Němci vsadili na svazky obcí, které si řeší nakládání s odpady na svém území. Dnes mají funkční, integrovaný systém. Italové neudělali nic a dospěli k Neapoli zavalené odpady. Je jasné, čím bychom se měli nechat inspirovat.

 

Plzeňský kraj udělal záslužný počin, když na nic nečekal a nechal zpracovat studii jak vytvořit funkční integrovaný systém. Byla schválena v březnu a je to solidní podklad pro další rozvoj. Studie počítá s požadavky danými legislativou: 50 % materiálové využití, dostatečný prostor pro třídění, široký vějíř služeb pro zpracování odpadů. V Plzeňském kraji by podle ní mělo být alespoň jedno zařízení na energetické využití odpadů s přímým svozem především z Plzně a větších zdrojů. Uvažuje se zařadit do systému mechanickou úpravu s výrobou certifikovaného paliva, případně zařízení na jeho spalování. Je zřejmé, že otázky kolem odpadového hospodářství se úzce dotýkají otázek produkce energií. Proto bude krajským úřadem zadáno zpracování energetické bilance celého území.

Při své přednášce na konferenci Odpady 2011 v Plzni jste hovořil o několika předpokladech vzniku integrovaného systému (IS).

Jednak jsou to ekologické požadavky a snížení zátěže prostředí, což je jednoznačně stanoveno hierarchií nakládání s odpady. Všichni víme, že cesta zahrabávání odpadů do země je nesmyslná, nemá perspektivu a řada států už ji opustila. Když už jsme z odpadů dokázali dostat využitelné složky, suroviny k recyklaci nebo zpětnému využití, pořád cosi zbývá – energetická surovina. Výstupem systému může být i zmiňované zlepšení energetické bilance území.

Závažné jsou legislativní předpoklady: zákon o odpadech vycházející z evropské směrnice, plány odpadového hospodářství všech úrovní (bez nich to nejde) a pak samozřejmě zpracované krajské studie k IS.

Dále jsou tu technické předpoklady. U nich je podstatné využití výstupů. Kdybychom jenom pálili odpady bez využití výstupu, tak je to k ničemu. Energie se musí napojit do soustavy, což mluví ve prospěch větších aglomerací, kde se dá teplo využít. Pochopitelně i elektřina z kogeneračních zařízení je přínosem.

Naprosto zásadní jsou ekonomické podmínky. Dnes je v oboru nedostatek investic a zařízení v rámci IS jsou finančně náročná. Podmínkou vybudování systémů je tedy přítomnost dostatečně ekonomicky silného subjektu, který je schopen výstavbu realizovat. Ukazuje se, že samosprávy, byť se sdruží, nemají dostatek prostředků. Podpora z operačních programů je výborná věc, ale cesta je poměrně složitá a ne vždy všechno řeší. Přesvědčujeme se o tom při zpracování žádosti pro plzeňskou spalovnu. Vedeme nyní intenzivní diskusi s evropskou komisí a zjišťujeme celou řadu omezujících podmínek a výsledek je nejasný.

A konečně: politické podmínky vzniku. Je to schopnost dohody privátního, veřejného, samosprávného a správního sektoru. Bez této široké dohody se podobné věci prosazují velmi těžko.

V Plzeňském kraji k takové dohodě došlo?

Ano, na spolupráci při vytváření integrovaného systému se dohodlo Sdružení měst a obcí PK, krajský úřad a magistrát největšího producenta, tedy města Plzeň. Dobře dopadlo i referendum v Chotíkově, kde by zařízení mělo být.

Široká dohoda producentů je zásadní věc. Je to pěkně vidět na příkladu Německa. Sdružení tam zahrnují poměrně velké regiony, které se dokázaly dohodnout na řešení jednoho problému. To v důsledku všem šetří náklady – proč budovat dvě zařízení, když stačí v regionu jedno. V České republice je trochu problém v množství jednotlivých celků a jejich administrativní členění. Vstupují do toho otázky podílu venkovské a městské zástavby, vybalancování logistických záležitostí a další otázky.

Při výčtu předpokladů jste nezmínil postoj veřejnosti.

Sociální a komunální aspekt odpadového hospodářství může být také jeho velkým hendikepem. Jenže odpad nemá politickou příslušnost, není oranžový, modrý, červený ani zelený. Má jedinou vlastnost, že páchne a vzniká pořád. Proto musí nastoupit zdravý rozum, problém se musí řešit apoliticky.

Přesto odpady politikum jsou: občan je citlivý na to, že se musí náklady zdražit, zvláště když se zdražily energie, voda, zboží. Jenže cena za odpady dlouhodobě stagnuje a municipality musí na odpadové hospodářství připlácet v průměru 30 % nákladů. Zbavujeme se tím základní teze, že znečišťovatel platí.

Zlepší tuto situaci integrovaný systém?

Vybudování integrovaného systému vyžaduje značné náklady. Jakmile však začne fungovat, je možné dlouhodobě garantovat stabilní technické, obchodní a ekonomické prostředí. Pak se dá očekávat, že cena za odpady dosáhne nějaké úrovně a bude už jen mírně kolísat bez dramatických nárůstů.

Dlouhodobá stabilita závisí i na vnitřní rovnováze ve svazku měst a obcí, na jeho vnitřní solidaritě. Například cena za nakládání s odpady musí být pro jednotlivé účastníky svazku jednotná. Zdálo by se, že pro město Plzeň, které má nejvíc odpadů a zařízení na jeho využití má takříkajíc pod oknem, by mohla být cena nižší než pro obec, která je vzdálená 30 km. Ale tím by se porušila vnitřní rovnováha ve svazku.

Při vytváření IS je také třeba rozhodnout jakým technologiím dát přednost?

Vždycky je třeba komplexní přístup, a proto je potřeba dobře zpracovaná studie. Primárním krokem musí zůstat separace. Nejefektivnější je vždy třídění přímo u původce. Všechna dotřiďovací zařízení a následné úpravy něco stojí a spotřebovávají energii, takže surovinu zatěžují dalšími náklady. Co se týče dalších technologií – mají svá pozitiva a negativa, a opět je na místě používat zdravý rozum. Prosazovaná mechanicko-biologická úprava má své limity: je třeba si uvědomit, že to není nic jiného než výroba paliva, které se v množství 5-10 % přidává do paliva v teplárnách nebo cementárnách. Dochází k většímu rozptylu znečišťujících látek po území, navíc spalujeme v zařízení, která mají standardy nižší než spalovny. Je proto otázka, nakolik je vhodné masovější nasazení takových technologií.

Na druhé straně jsou dnes spalovny představovány veřejnosti jako nějaký strašák. Jenže technologický pokrok u těchto technologií v posledních patnácti letech je markantní a odpovídá technologiím BAT (Best Available Technology). Při jednání s Evropskou komisí už dnes hovoříme o technologiích označovaných jako BAT+, tedy lepší než BAT.

V Plzni se dostáváme k zajímavému paradoxu: sice budeme mít další řekněme „zdroj znečištění“, ale díky tomu, že nahradíme část uhelné technologie na zdroji teplárenském, ve finále dojde ke snížení emisního zatížení oblasti, zejména jestliže přes léto odstavíme uhelný zdroj a pojede jen kotel na biomasu a spalovna.

Hovoříme-li o stabilizaci pomocí systému, necentralizuje takový systém příliš situaci v OH, neomezí se pak například podnikání v určitém regionu?

Odpady jsou věc veřejná, komunální, a zaslouží si určitou míru regulace. Konkurenční prostředí je zdravé, ale na druhé straně je žádoucí stabilizace a omezení výkyvů. Proto si myslím, že by mělo být zachováno určité spektrum zařízení a možností. Je chyba se vázat jen na spalovny, ale stejně je chyba se vázat jen na MBÚ (už jsme historicky jednou udělali podobnou chybu, když jsme se vázali jen na skládky).

Při budování IS beru jako zásadní věc posílení postavení krajů. Nový zákon o odpadech by jim měl dávat určitá oprávnění a možnosti k pozitivní regulaci, nikoli omezování podnikání.

Základní principy pro budování IS by měly vyjít z celostátní politiky. Pak jsou zde individuální podmínky jednotlivých regionů. Jinak bude IS vypadat v urbanizovaném regionu typu Prahy a Středočeského kraje, trochu jinak na Plzeňsku, kde je jeden velký celek a pak jen města do 5000 obyvatel.

Hlavně však musíme změnit náš pohled: odpad je surovina a musíme z ní využít co nejvíc, za co nejlepších podmínek i ekonomických, a tedy sociálně únosných pro toho, kdo to v posledku zaplatí, což je občan. Osobně se domnívám, že vytvoření integrovaných systémů je nezbytností a je třeba připravit podmínky, aby mohly vzniknout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *