Obaly z recyklované vlákniny mají příliš minerálních olejů

Na výrobu obalů, a to i určených pro balení potravinářských produktů, je v současnosti často používána lepenka vyrobená z recyklované vlákniny. Mohou s ní však být problémy.

Podle aktuálních vyjádření několika významných evropských výzkumných pracovišť mohou z recyklovaného materiálu do potravin migrovat škodlivé minerální oleje, pocházející původně z barev použitých na tiskoviny, obsažené ve sběrovém papíru (časopisy, noviny, ale i obaly). V některých případech pak prý může tato situace nastat dokonce i tehdy, když je lepenka vyrobená z recyklovaných surovin použita jen na vnější přepravní obal.


ZNEPOKOJUJÍCÍ VÝSLEDKY

Časopis Packaging Technology and Science zveřejnil na podzim 2011 výsledky testů odborného pracoviště z Curychu, které jsou opravdu znepokojující. I když byly balené potraviny uloženy v krabicích z primárního vlákna, potištěných barvami bez minerálních olejů a zabalených do PE fólie, průnik minerálních olejů z přepravního obalu z vlnité lepenky překročil daný limit až desetinásobně. Hranice průniku je stanovena na 0,6 mg/kg potravin, ale výsledky prezentují, že po šesti měsících mohou potraviny obsahovat až 6,1 mg/kg. V případě, že jde o potraviny s dvouletou skladovatelností, může tato naměřená hodnota pravděpodobně ještě časem narůstat.

Podle vedoucího výzkumného týmu Dr. Groba, který se výzkumem zabýval, tak existuje významný rozpor mezi všeobecnou veřejnou potřebou recyklovat v co největší míře sběrový (odpadový) papír a lepenku a na druhé straně potřebou udržet co nejnižší obsah minerálních olejů v obalech z recyklovaných materiálů.

ŘEŠENÍ V NEDOHLEDNU

Pro situaci existují zhruba tři řešení, jež však nebude snadné uvést do všeobecné praxe v dohledné budoucnosti.

Jednou možností je používání lepenky vyrobené jen z pečlivě vytříděného, čistšího výchozího materiálu. Avšak i v testovaných lepenkách s koncentrací olejů zhruba pětkrát nižší, než je běžná skutečnost, migrace oleje stále překračovala dané přísné limity několikanásobně.

Druhou možností je výroba lepenek z nového (čerstvého) dřevního vlákna (buničiny). Tato změna zažité praxe výroby surovin pro výrobu VL na bázi recyklace by však byla obtížná: čerstvé buničiny není možné zpracovávat na stejných technologických výrobních linkách (strojích), které zpracovávají vlákno recyklované, a nejsou k dispozici dostatečné kapacity k výrobě potřebného objemu papírů na VL a lepenek z čerstvého vlákna. Kromě toho by to znamenalo masivní nárůst poptávky po dřevě, jehož ani za současného stavu není žádný přebytek.

Pro řešení existuje ještě třetí teoretická možnost, a to zavedení dalších funkčních bariér, formou vnitřních sáčků, nebo jako výstelek krabic, například pomocí speciálních plastů.

Mnohé papírenské společnosti si již daný problém intenzivně uvědomují a některé proto přímo přechází na produkci lepenek vyrobených na bázi primárních vláken a na potisk obalů barvami bez minerálních olejů. Přepravní obaly z vlnitých lepenek by však měly být kromě dostatečných pevnostních a kvalitativních parametrů podle požadavků zpracovatelů a hlavně uživatelů také co nejlevnější. Jejich cenové nároky však v současné době uspokojují jen vlnité lepenky, na které jsou použity v maximální míře právě suroviny na bázi recyklovaného vlákna.

Tímto směrem, zaměřeným na zvyšování recyklace, se také stále ubírá i většina investičních záměrů nejmodernějších a největších papírenských strojů ve světě. Co do množství produkovaného obalového materiálu, kterého se daný problém týká, se jedná o situaci, která překonává všechny minulé. K řešení problematiky optimálního používání recyklovaných papírenských materiálů k balení potravin však bude třeba dříve nebo později s odpovědností přistoupit.

(psáno pro časopis Papír a celulóza, 01/2012)

Pro přepravní obaly se dnes používají v maximální míře suroviny na bázi recyklovaného vlákna.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *