Nemocnice se své odpovědnosti za zdravotnické odpady nezbaví

Ve zdravotnických zařízeních odpady nejen vznikají, také je třeba s nimi nějak odpovědně naložit a přepravit je k odstranění. Na otázky kolem přepravy zdravotnických odpadů podle dohody ADR jsme se zeptali Dr. Ing. Jiřího Doška ze společnosti Dekra Automobil, a. s.

Zdravotnické odpady a jejich přeprava jsou záležitostí jednak zákona o odpadech, jednak dohody ADR. Myslíte, že si to jejich producenti dostatečně uvědomují?

Ne vždy, ne všichni. Speciálně nemocnice nejsou vždy ochotny akceptovat, že pro ně z ADR vyplývají nějaké povinnosti (hovoříme o infekčních odpadech třídy 6.2.). Řídí se metodikou pro nakládání se zdravotnickými odpady zpracovanou před lety Státním zdravotním ústavem. Metodika však nepřihlíží k transportu, takže jsou tam věci kolem ADR popsány špatně nebo vůbec.

Je otázka, zda nemocnice a další zdravotnická zařízení k ADR vůbec přihlížet musí?

Dohoda ADR se vztahuje na všechny subjekty, které se podílejí na přepravě nebezpečných věcí: odesílatele, dopravce i příjemce. Záleží na roli, jakou v tomto řetězci nemocnice hraje.

V řadě případů je nemocnice příjemcem nebezpečných látek – vozí se k nim plyny, například kyslík, celá řada chemikálií, vzorků atd. Takže i bez klinických odpadů se jich dohoda ADR rozhodně týká.

Největší podíl z nebezpečných věcí, s nimiž má nemocnice něco společného, jsou však odpady klasifikované pod UN 3291 (odpad klinický nespecifikovaný, odpad biomedicínský). Jde o různé odpady (tampony, ložní prádlo, pleny, gázy), u nichž je značná pravděpodobnost, že obsahují infekční látky třídy 6. 2. Jsou tedy potenciálně infekční a musí se dopravovat v souladu s dohodou ADR. Nejde však jen o odpady z nemocnic, ale i z jiných zařízení lékařských a veterinárních nebo z biologického výzkumu.

Klinický odpad, který v nemocnici vzniká, se v ní shromažďuje a většinou se pak předává k dalšímu nakládání odpadářské firmě, která má odpovídající souhlasy. Dělá to tak většina velkých zdravotnických zařízení a panuje názor, že tím předávají své kompetence a nakládání s odpady se jich dále netýká.

Podle dohody ADR musíme přihlížet k tomu, kdo je odesílatelem odpadů. Zde panuje v legislativních normách určitý rozpor. Jinak je odesilatel definován v zákoně č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a jinak je definován v dohodě ADR. Jen o těchto rozdílech bychom mohli mluvit velmi dlouho. Zákonem č. 111/1994 Sb. je odesílatel definován jako subjekt, předávající nebezpečné věci k přepravě. Jestliže nebezpečné věci předává k přepravě nemocnice, pak je pro nás odesílatelem.

Znamená to, že ani dobrá smlouva s odpadářskou firmou nemocnici jejich povinností nezbaví?

Je otázka, v jaké fázi to nemocnice odpadářské firmě předá. Firma se může smluvně zavázat k plnění povinností odesílatele. Pak bude firma zdravotnické odpady shromažďovat, klasifikovat, či balit.

Když však se při kontrole zjistí závady v přepravě, pak půjdou kontroloři stejně do nemocnice, z níž odpad pochází (a je nutně uvedena v dokladech k odpadu). Nemocnice pak bude muset dokladovat, že odesílatelem není, protože má v tomto smyslu uzavřenou smlouvu.

Druhá možnost je, že taková smlouva uzavřena není a nemocnice odpadové hospodářství organizuje sama až do okamžiku, kdy odpady předává odpadářské firmě. Pak je musí předat se všemi náležitostmi, které jsou potřeba k přepravě podle ADR.

Navíc je vždy otázka, jak svým povinnostem dostojí odpadářská firma. Podle našich zkušeností to většinou za moc nestojí. I renomované firmy, které se honosí ISO 9000, nemají vždy ohledně ADR ve všem jasno.

Plnění povinností však jednoznačně začíná v nemocnici! Ta musí třídit, mít vnitřní metodický pokyn jak s odpady nakládat, volí obaly a ukládá do nich nebezpečné věci. Vždy by měli mít obsazenou pozici člověka, který balí odpad pro přepravu.

Zdravotnické odpady nejde balit do čehokoliv.

V případě UN 3291 ODPAD KLINICKÝ NESPECIFIKOVANÝ, J.N. je důležité zvážit, v jaké formě jej budeme svážet. Dohoda ADR připouští, abychom je sváželi jako volně ložený ve vozidle. Určitým specifikem v tomto případě je, že tento odpad, přestože je volně ložený, se buď musí převážet ve vozidlech speciálně vybavených vzduchotěsnými spoji, nebo musí být uložen do pytlů. Ty musejí být zavázané, pevné, nepotrhané a neporušené. Nemocnice často šetří a používají hodně tenké pytle, které se snadno protrhnou, což je chyba. Korba je pak přetažena sítí a vozidlo je označeno. Přeprava volně ložených odpadů je způsob nejčastější a nejlevnější.

Chceme-li dopravovat UN 3291 ODPAD KLINICKÝ NESPECIFIKOVANÝ, J.N v kusové podobě, je třeba použít obalů testovaných státní zkušebnou, na nichž je uvedeno UN číslo obalu, kód obalu, bezpečnostní značka a UN číslo odpadu. Výše uvedené látky lze převážet také v kontejnerech, ať už obyčejných nebo kontejnerech – BK2.

U nemocnic je to tedy jasné. A co praktičtí lékaři?

Povinnosti ve vztahu k UN 3291 se vztahují i na praktické lékaře. V případě předávání tohoto klinického odpadu k přepravě ve volně loženém stavu (většina případů) se tak i praktický lékař stává odesilatelem nebezpečných věcí v souladu s ADR. Dále se jedná o přepravu vyjmutých lidských vzorků (krev k vyšetření, vzorky tkání, stěry) nebo ostrých předmětů. Jedná se zpravidla o lidské nebo zvířecí vzorky, u nichž je minimální pravděpodobnost, že jsou v nich přítomni původci nemocí, a když se zabalí do odpovídajících obalů v souladu s 2.2.62.1.5.6 ADR, je možno je předat k přepravě a celá přeprava nepodléhá ADR. Lékař by měl mít o přepravě podle ADR aspoň základní povědomí, což bohužel nebývá pravda. Jejich vztah k věcem, se kterými zacházejí, je často řekl bych lehkovážný.

Jaký hrozí postih za porušení povinností při přepravě podle ADR?

Pokuta dosahuje jednoho milionu korun a při opakování může dojít až na odebrání licence. Zdá se to celkem přísné, situace je však neradostná. Kontroly mají na starosti krajské úřady. Tři čtyři lidé (vesměs o lidi velmi vzdělané v oboru) tam mají na starosti kontrolu podle ADR, obecně podle zákona o silničním provozu č. 111/1994 Sb., kontrolu školicích středisek pro profesionální řidiče a autoškol.

Navíc do jejich rozhodování často prolínají vlivy z krajské politické scény, kde se rozhoduje, jestli určitá firmě dostane pokutu, nebo ne.

Takže kontroly jsou prováděny málo, ale pokut je udělováno ještě méně.

Systém je nastaven špatně. Kontroly nemůžou hlídat samosprávy. Podle mého názoru by měl existovat úřad nezávislý na regionálních vlivech.

Co se nekontroluje, jako by nebylo. Firmám je známo, co zákon ukládá, ale také vědí, že to nikdo nekontroluje. Říkají: bezpečnostního poradce si pořídíme, až nám dají pokutu.

Považujete bezpečnostního poradce pro firmy za dobré řešení?

Když se ve firmě má „bezpečák“ nebo odpadář zabývat taky ADR, má čas sotva jednou za půl roku. Mezitím všechno zapomene a hlavně nestihne sledovat změny. Proto je lepší najít externího bezpečnostního poradce a ve firmě mít jen kontaktní osobu. Poradce je odborník, ví co nemocnice potřebuje a hlavně je to všechno dobře! Pro provoz nemocnice lze pořídit jeho služby za 5000-6000 měsíčně, což jistě není mnoho.

Velká nemocnice by měla mít bezpečnostního poradce na celý úvazek, podobně jako ho mají velké chemické továrny, velcí dopravci a podobně. Jeho školení stojí 15 000 Kč jednou za pět let a zkouška zhruba kolem 1100 Kč.

Mám kacířskou otázku: nejsou předpisy ADR příliš komplikované?

To je otázka zcela na místě. Ale předpisy nejsou ani složité, ani nesplnitelné. Má to jediný problém – je jich na první pohled hodně. Celkem je to kolem 1200 stran. Ale to, co se týká konkrétně infekčních odpadů, představuje jen pár stránek. Obcházením předpisů však firmy velmi riskují.

 

KDO JE ODESÍLATELEM Z HLEDISKA ADR

Dohoda ADR uvádí:

„Odesílatel“ je podnik, který odesílá nebezpečné věci buď pro sebe, nebo pro třetí stranu. Pokud je přeprava prováděna na základě přepravní smlouvy, odesílatelem je odesílatel uvedený v této smlouvě.

„Balič“ je podnik, který balí nebezpečné věci do obalů, včetně velkých obalů a IBC, a pokud je to nutné, připravuje kusy k přepravě.

Zákon o silniční dopravě 111/1994 Sb. v platném znění uvádí:

§ 23

(1) Subjekt předávající nebezpečné věci k přepravě (dále jen „odesílatel“) je povinen podle Dohody ADR zejména … .

Zákon o odpadech 185/2001 Sb. uvádí:

§ 13

Balení a označování nebezpečných odpadů

(1) Balení nebezpečných odpadů se řídí přiměřeně zvláštními právními předpisy. a)

(2) Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečnými odpady, jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly označeny následujícím způsobem:

a) odpady s nebezpečnou vlastností uvedenou v příloze č. 2 k tomuto zákonu pod označením kódem H1, H2, H3, H6, H8, H9 a H14 grafickým symbolem podle zvláštního právního předpisu, 19)

Vysvětlivka:

a) §§ 11 a 12 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů. Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí – ADR (Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb. Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID).

H9 = infekčnost

Zdroj: časopis Nebezpečný náklad, 2008

 

Předáním odpadů do kompetence externí firmy nezbavuje nemocnice odpovědnosti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *