Mechanicko-biologická úprava odpadů v Itálii

Na efektivnějším nakládání se směsným komunálním odpadem se v Itálii významně podílí mechanicko-biologická úprava (MBÚ).

Hlavními cíli a výhodami tohoto typu nakládání s odpady je snížení množství odpadů určených ke skládkování, zlepšení jejich spalitelných vlastností, či umožnění dalšího využití jednotlivých frakcí na výstupu z MBÚ zařízení. Mechanicko-biologickou (aerobní) úpravou je každoročně zpracována necelá čtvrtina veškerého italského komunálního odpadu. Tento způsob nakládání s odpadem je na druhém místě po skládkování (necelých 45 %), následován spalováním (přibližně 10 %), kompostováním (7 %), a jinými formami využití (viz časopis Odpady 11/2010).

Podle aktuálních oficiálních dat bylo v posledním vyhodnoceném roce (2008) touto metodou zpracováno přibližně 8,4 milionů tun odpadů. Zpracovávané odpady jsou složeny v poměru 89,4 % ze směsných komunálních odpadů, zbylých 10,6 % představují odpady pocházející například z úpravy městských a průmyslových odpadních vod, zbytkové frakce z odděleně vytříděných komunálních odpadů, jako je papír, plast, kovy, dřevo, či odpady pocházející z průmyslu textilního a agrárního.

V současné době se v Itálii nachází přibližně 130 MBÚ zařízení. Celková povolená kapacita všech zařízení přesahuje 14,3 milionů tun odpadu. Největší počet MBÚ zařízení je umístěn v severních regiónech země, kde se obecně nachází většina zařízení zpracovávajících odpady.

TOKY ODPADŮ

Zařízení aerobního mechanicko-biologického zpracování, používané v Itálii, zpracovávají odpady v rámci oddělených toků či v rámci jednotného toku. V prvním případě je v rámci mechanické předúpravy na vstupu do zařízení získána organické frakce, která je postoupena k další biologické úpravě. Suchá frakce je dále samostatně upravována a putuje k energetickému využití nebo finálnímu odstranění na skládce. Oddělený tok je v Itálii aplikován v 72 zařízeních.

V případě druhého typu spočívá mechanická úprava jednoduše v drcení veškerého vstupního odpadu a další úpravy společně s biologickou frakcí (tzv. biosušení). Jednotný tok byl používán ve 20 MBÚ zařízeních (podle údajů k roku 2006.

Výstup ze zařízení představoval v roce 2008 přibližně 7,1 milionu tun odpadů. Složení výstupů dle oficiálních dat: suchá frakce 27,6 % (asi 2 mi. tun), biostabilizátor 13,4 % (946 765 tun), palivo z odpadů 12,2 % (862 096 tun), skarty 23,3 % (1,6 milionu tun), dalšími složkami na výstupu jsou vlhká frakce (4,9 %), biologická vysušená frakce (1,4 %), kovy (0,4 %), a další materiály jako dřevo a plast (16,8 %).

Finální destinace výstupních frakcí z MBÚ zařízení je následující: přibližně 4 miliony tun, odpovídající 56,1 %, jsou uloženy na skládkách odpadů, 15,4 % (přibližně 1 mil. tun), je předáno do spaloven odpadů, přičemž více než polovina (56 %) je tvořena palivem z odpadů, necelých 5 % (349 061 tun), tvořených biostabilizátorem, je použito při rekultivaci skládek. Ve výrobních zařízeních k výrobě energie je využito 3,3 % (235 073 tun) převážně tvořených palivem z odpadů, a konečně 2,3 % (164 199 tun) představují kovy, které jsou předány k materiálovému využití.

POŽADAVKY NA PALIVO

Ne všechna MBÚ zařízení mají současně povolení ke zpracování a výrobě paliva z odpadů. V Itálii má pro palivo z odpadů praxe i legislativa označení CDR (Combustibile Derivato dai Rifiuti). Italská legislativa stanovuje požadavky na zařízení, které tzv. palivo vyrábějí, a současně stanovuje požadavky na vlastnosti tohoto paliva (obsažené složky, minimální výhřevnost atd.) a režim jeho spalování. Palivo z odpadů zůstává od počátku své produkce až do jeho využití (spálení) v režimu odpadových předpisů. CDR je zákonem zahrnuto mezi speciální odpady (legislativní dekret č. 152/2006 – italský kodex práva životního prostředí). Legislativa rozlišuje palivo z odpadů CDR a CDR-Q, palivo z odpadů vyšší kvality. Nejčastěji je toto odpadové palivo spáleno v příslušných zařízeních ke spalování odpadů s energetickým využitím (monozdroje určené ke spalování CDR, cementárny a spalovny odpadů).

Počet MBÚ zařízení autorizovaných k výrobě CDR je 64 (údaje ke konci roku 2008), z toho 40 v provozu a toto palivo fakticky vyrábějící. Celková kapacita zařízení s povolením k výrobě paliva byla ke sledovanému roku 6,7 milionu tun. Množství vyrobeného paliva má každoroční nárůst. V roce 2008 bylo vyprodukováno přes 862 tisíc tun CDR. Největší počet MBÚ zařízení, na jejichž výstupu je i CDR, se nachází na severu země v regionech Piemonte, Lombardie, Benátsko, ve středozemních regionech Toskánsko a Lazio a na jihu v Kalábrii a Apulii.

METODICKÝ POKYN

V lednu 2007 byl vydán dekret italského Ministerstva životního prostředí a územní a mořské ochrany (Ministero dell´Ambiente e della Tutela del Territorio e del Mare) obsahující obsáhlý metodický pokyn stanovující kritéria pro identifikaci a použití nejlepších dostupných technik u zařízení na mechanicko-biologickou úpravu odpadů spadajících mezi činnosti regulované právními předpisy IPPC (v Itálii upravené legislativním předpisem č. 59/2005).

Mechanicko-biologická úprava má v Itálii více než desetiletou tradici, legislativní zázemí a oporu veřejného mínění, které v ní spatřuje důležitou alternativu k tradičním způsobům zpracování odpadů. Kapacita MBÚ zařízení má každoroční mírně narůstající trend. Moderní zařízení splňují požadavky národní legislativy, případně požadavků dalších přísnějších, které jim při povolení může stanovit místní orgán státní správy (například požadavky na jejich umístění – v dostatečné vzdálenosti od obydlených zón, na jejich integraci do krajiny, na zachycování pachů tak, aby nedocházelo k obtěžování okolí). Zařízení jsou často pod neustálým dohledem orgánů státní správy. V případě, že je přímo u MBÚ zařízení i zdroj k energetickému využití odpadu na výstupu, je toto zařízení elektronicky napojeno na systémy místních úřadů, které umožňují například kontinuální sledování vypouštěných emisí do ovzduší.

Příklady MBÚ zařízení, včetně popisu jejich technologií, provozovaných v severoitalských regionech Lombardie a Piemonte v rámci systému Ecodeco®: http://www.ecodeco.it/gruppo/cms/ecodeco/en/index.html.

Mgr. Veronika Tomášková

Zdroj: ISPRA – Rapporto Rifiuti 2007, 2008 a 2009

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *