Mechanicko-biologická úprava je slepá ulička

Technologie mechanicko-biologické úpravy (MBÚ) není jednolitá technologie, ale jedná se spíše o soubor různých technologií k úpravě směsných komunálních odpadů (SKO). Z pohledu českého teplárenství jde o projekty, které problém odpadového hospodářství neřeší a řešit nemohou.

Výstupem MBÚ jsou vysoce výhřevná a k energetickému využití vhodná „lehká“ frakce, málo výhřevná „těžká“ frakce a podsítná frakce, která obsahuje většinou biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO). Kombinací a řazením technologií lze ovlivnit podíly jednotlivých frakcí.

Podrobně se zmíněnou technologií zabýval projekt Věda a výzkum Ministerstva životního prostředí Ověření použitelnosti metody mechanicko-bio-logické úpravy komunálních odpadů a stanovení omezujících podmínek z hlediska dopadů na životní prostředí s následujícími závěry: „MBÚ v kterékoliv variantě a uspořádání není metoda zajišťující konečné využití či odstranění odpadů, MBÚ tedy může fungovat pouze při navázání na další technologie využívající jeho výstupy a na základě zahraničních zkušeností (Rakousko, Německo). MBÚ primárně nevede k materiálovému využití složek směsného komunálního odpadu a produkty těžké a podsítné frakce jsou po stabilizaci stejně vyváženy na skládku.“


ENERGETICKÉ ÚČELY

Klíčovým faktorem, ovlivňujícím efektivnost technologie MBÚ, je využití lehké frakce pro energetické účely. Lehká frakce může být teoreticky energeticky využita například v cementárnách, v nichž je již dnes spoluspalováno v České republice kolem 160 000 tun odpadů, zejména tuhá alternativní paliva z průmyslových odpadů a pneumatik. Problém při využití lehké frakce ze směsného komunálního odpadu je zajištění její dostatečné výhřevnosti. Lehkou frakci je proto nutné upravovat do peletek, což vyžaduje další energetické vstupy, a dodržovat v ní nízký obsah chlóru, který ovlivňuje kvalitu slínku.

Další možností je spalování lehké frakce v klasických zařízeních na energetické využití odpadu (EVO). V tomto případě však MBÚ tvoří pouze nákladný mezistupeň v konečném využití směsného komunálního odpadu. Lehkou frakci lze využít ve speciálních zařízeních EVO, kde dochází rovněž k energetickému využití, ovšem při podstatně vyšších investičních a provozních nákladech, než v případě neupraveného odpadu. Při spalování lehké frakce v elektrárnách a teplárnách je problém s čištěním spalin, které vyžaduje enormní dodatečné investiční a provozní náklady (při dodržení limitů pro klasické EVO).

ZBYTEČNÝ MEZISTUPEŇ

Mechanicko-biologická úprava komunálního odpadu je tak velmi nákladným a zcela zbytečným mezistupněm. Výstup ve formě lehké frakce ze směsného komunálního odpadu je reálně v podmínkách České republiky využitelný ve stávajících zařízeních EVO a okrajově v cementárnách. Naopak lehká frakce není energeticky využitelná ve stávajících elektrárnách a teplárnách bez dalších velmi nákladných úprav. Těžká a podsítná frakce, které obsahují mimo jiné značné množství biologicky rozložitelného materiálu, nemají vzhledem ke kontaminaci dalšími složkami rozumné uplatnění a jsou ukládány na skládky se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky (jedná se o přibližně 60 % hmotnostního vstupu odpadu do technologie MBÚ). Podrobněji se hodnocením MBÚ a EVO zabývá studie VUT Brno „Optimální nastavení výše podpory výroby elektřiny z odpadu ve vztahu k ceně elektřiny pro spotřebitele“ ze srpna 2011.

IDEÁLNÍ PODMÍNKY V TEPLÁRENSTVÍ

Naopak technologie energetického využití odpadu (EVO) má i díky rozvinutému teplárenství v České republice ideální podmínky a může pomoci plnit hned několik environmentálních i energetických cílů. Biologicky rozložitelná složka komunálního odpadu (BRKO) je považována za biomasu – obnovitelný zdroj energie – a přispívá tak k plnění závazku České republiky pokrýt 13 % hrubé domácí spotřeby energie z OZE dle směrnice 2009/28/ES o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Při energetickém využití odpadu je možné vytřídit zbývající kovy a další složky v komunálním odpadu, které by se jinak ukládaly zbytečně na skládky. Technologie EVO tak nepřímo podporuje recyklaci a využití druhotných surovin (například ze 100 tun spáleného odpadu se získají dvě tuny kovů).

V rámci moderního zařízení EVO je možné získávat elektřinu a teplo v kombinované výrobě a nahrazovat tak fosilní a dovážená paliva. Potenciál výroby energie, včetně možného konkrétního rozmístění zařízení EVO s napojením na soustavy zásobování tepelnou energií, je řešen rovněž v rámci výše uvedené studie VÚT Brno. Výstupy studie lze shrnout následovně – do roku 2020 bude nutno „odklonit“ více než 3 miliony tun komunálního dopadu ročně. Z tohoto množství může být ročně vyrobeno 14 PJ tepla, což odpovídá roční dodávce tepla v soustavách zásobování teplem v Praze, a 1 TWh elektřiny, což je roční běžná spotřeba 40 000 domácností, tedy stotisícového krajského města.

Navíc zařízení EVO musí splňovat emisní limity, které jsou řádově přísnější než u konvenčních zdrojů na fosilní paliva. Technologie EVO tak přispívá významným způsobem ke snížení emisí polutantů SO2, NOx a prachu i ke snížení emisí skleníkových plynů. Technologie EVO je podporována ze strany ministerstev životního prostředí i průmyslu a obchodu i ze strany místních samospráv (Svaz měst a obcí ČR) a dalších svazů a zájmových organizací včetně Teplárenského sdružení České republiky jako jeden z klíčových prvků budoucího integrovaného systému nakládání s komunálními odpady.

Z pohledu českého teplárenství je těžko pochopitelné a paradoxní, že podpora plánovaným projektům MBÚ v České republice, které problém odpadového hospodářství neřeší a řešit nemohou, byla ze strany Evropské komise schválena bez jediného rozporu, zatímco daleko účelnější projekty EVO jsou neustále zpochybňovány. Je tedy otázkou, zda v Evropské komisi nevítězí lobbystické zájmy úzké skupinky dodavatelů technologií, které jsou ve starých členských státech již prakticky neuplatnitelné, nad objektivními celospolečenskými cíli vyřešit dlouhodobě udržitelným způsobem problematiku odpadového hospodářství v České republice.

Ing. Jiří Vecka
Teplárenské sdružení České republiky

 

„Mechanicko-biologická úprava komunálního odpadu je velmi nákladným a zcela zbytečným mezistupněm,“ říká Jiří Vecka.

Interiér zařízení MBÚ v rakouském městě St. Pölten.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *