Malé vodovodní systémy často neplní jakostní limity

Pokrok moderního vodárenství, nesený převážně velkými vodárenskými společnostmi, kontinuálně a významně zlepšuje situaci v zásobování pitnou vodou, ale již ne plošně. Reálná úroveň menších lokálních systémů je mnohem nižší.

Obyvatelstvo venkova a malých obcí je z obecného pohledu vystaveno statisticky méně spolehlivým a méně zajištěným dodávkám kvalitní pitné vody. Menší vodovodní systémy, které zásobují nezanedbatelnou část obyvatelstva (viz box na str. III), představují značný potenciál ohrožení veřejného zdraví. Platí totiž dlouhodobá závislost: Čím menší je zásobovaná oblast, tím častěji se v ní překračují jakostní limity pitné vody, tím nižší četnosti sledování její kvality se tam dosahuje a tím slabší tam rovněž bývá odborná úroveň péče o malé vodní zdroje.

MIMO POZORNOST VEŘEJNOSTI I ÚŘADŮ

Otázku bezpečnosti pitné vody obvykle veřejnost nevnímá jako významný problém. Platí to nejen u obyvatel měst, ale také v případě lidí z menších obcí, kde kvalita vody neodpovídá vždy – či i dlouhodobě – hygienickým požadavkům. Situace u malých vodovodů se proto zlepšuje jen velmi pomalu a nesystematicky.

Ještě zajímavější je však postoj kompetentních orgánů: vodoprávních úřadů a krajských hygienických stanic. Oba se totiž většinou tváří, jako by se jich řešení této problematiky netýkalo. Pokud kvalita vody dlouhodobě nevyhovuje, Krajská hygienická stanice (KHS) přiměje provozovatele, aby si »vyřídil výjimku«, nebo prohlásí vodu za nepitnou. Většinou se však nesnaží provozovateli nijak aktivně pomoci s odstraněním problému, protože to není v její kompetenci.

A vodoprávní úřady jako orgán státního dozoru? Nejsou známy informace o tom, že by se v otázce zlepšování kvality vody nějak angažovaly a provozovateli problematického vodovodu aktivně pomáhaly situaci řešit – byť třeba i jen na úrovni odborné konzultace.

KOMISE NENÍ SPOKOJENA

Nyní se však snad přece jen začíná situace mírně měnit. Důvodem je impuls od Evropské komise (EK), který souvisí právě se zmíněnými výjimkami z kvality vody. Nesplňuje-li kvalita vody hygienický limit po více než 30 dní v roce, může příslušná krajská hygienická stanice udělit výjimku, nejdéle na dvakrát tři roky. Pokud jde o vodovod zásobující více než 5000 obyvatel, musí Česká republika o takové výjimce informovat Evropskou komisi.

Po tomto šestiletém období existuje možnost ještě jedné výjimky. Tu však uděluje Ministerstvo zdravotnictví, a to jen na základě souhlasu Evropské komise. K 31. 8. 2012 existovalo v ČR 18 vodovodů s třetí výjimkou (od EK), kterou již nelze prodloužit, a 54 vodovodů s druhou výjimkou, které byly možnými kandidáty na třetí výjimku. Evropské komisi se situace nelíbí a upozorňuje, že institut výjimky (derogace) by měl být opravdu zcela výjimečný, zatímco v některých zemích se používá jako běžný nastroj k legalizaci stávajícího (nevyhovujícího) stavu, aniž by byly podnikány kroky k nápravě situace. EK proto již nechce své výjimky schvalovat »automaticky«, ale na základě důkladnějšího posouzení, zda situaci skutečně nelze momentálně řešit.

Je jisté, že mnohé malé obce, na jejichž vodovod se tyto výjimky vztahují, nejsou schopné bez odborné a finanční pomoci situaci vyřešit. Kdyby se v minulém desetiletí lépe nastavily podmínky udělování dotací z evropských fondů a jen malý zlomek prostředků, které se vynaložily na zlepšení situace u velkých vodovodů, se vyčlenil na řešení nejakutnějších problémů malých vodovodů, nemusela by si Česká republika dělat v rámci Evropské unie ostudu, že patří k zemím s nejvyšším počtem žádostí o výjimky.

NOVÝ KONCEPT

V posledních deseti letech se světem šíří nový koncept zabezpečení jakosti vody, založený na analýze a řízení rizik, tzv. plány pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou (water safety plans). Dnes je již prakticky jisté, že se stane součástí příští novely směrnice Rady 98/83/ES, o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu. Ve většině členských zemí EU již nyní probíhají odborné přípravy na přijetí tohoto konceptu – ať už to jsou různé státem financované výzkumné projekty nebo dobrovolné iniciativy některých vodárenských společností.

Podstatou tohoto nového přístupu je přesun pozornosti od kontroly produktu ke kontrole procesu. Chce-li mít výrobce pitné vody jistotu, že distribuovaná voda je bezpečná 24 hodin denně a 365 dní v roce, nelze spoléhat na občasnou kontrolu kvality vody. Musí mít pod kontrolou celý »výrobní proces« pitné vody – od zdroje (povodí) až ke kohoutku či vodovodní přípojce (spotřebiteli) – a všechna jeho rizika.

Na samotnou rizikovou analýzu pak navazují nápravná opatření a úprava provozního řádu tak, aby existující a neodstranitelná nebezpečí byla stále pod kontrolou.

Celý tento komplexní přístup či systém se také někdy nazývá princip multibariérové ochrany, což znamená vytvoření systému tolika opatření (bariér) v průběhu dopravy vody od zdroje ke spotřebiteli, kolik je jich v daném systému potřeba k pokrytí všech rizikových míst vstupu infekčních zárodků nebo chemické kontaminace do vody.

V praxi to znamená především:

existenci ochranného pásma, resp. funkční ochranu zdroje vody,

zařazení technologie úpravy vody, která je schopna pokrýt i situace s mimořádným zhoršením kvality,

udržování distribuční sítě ve stavu, který minimalizuje sekundární kontaminaci (udržování přetlaku, ochrana vodojemů atd.),

rozvody vnitřního vodovodu z hygienicky vyhovujících materiálů, armatury zabraňující zpětnému toku,

proškolený personál dodržující provozní řád, zpracované havarijní řády,

sledování (nejlépe kontinuální) funkčnosti jednotlivých bariér.

Nová publikace (viz box na str. II) přináší rozbor problematiky malých vodovodů, zásady udržitelného financování jejich provozu a návod na zpracování plánu pro zajištění bezpečného zásobování pitnou vodou.

FRANTIŠEK KOŽÍŠEK

Státní zdravotní ustav

JIŘÍ PAUL

VAK Beroun, CzWA – Odborná skupina Vodárenství

JOSEF VOJTĚCH DATEL

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i.

Nová publikace

Publikaci »Zabezpečení kvality pitné vody při zásobování obyvatelstva malými vodárenskými systémy« zpracovali autoři František Kožíšek, Jiří Paul a Josef Vojtěch Datel v rámci projektu Technologické agentury ČR TA02020184, který směřuje k vytvoření vhodných nástrojů pro komplexní řízení jakosti vody malých vodních zdrojů pro obce do 1000 obyvatel při respektování ekonomických možností jejich provozovatelů a vlastníků.

Vydal VÚV TGM, 2013 v edici Výzkum pro praxi. ISBN 978-80-87402-26-9.

Co je malý vodovod z pohledu Evropské komise

Za malé zdroje veřejného zásobování se z hlediska Evropské komise považují vodovody zásobující do 5000 obyvatel, avšak více než 50 obyvatel (dělení vychází ze směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu, zásobování do 50 osob lze z působnosti směrnice vyloučit).

Malé zdroje zásobování pitnou vodou mají obvykle následující problémy:

nedostatek kvalifikovaného personálu, nízké znalosti o správném provozu a údržbě systému,

nedostatek odborného zázemí,

vyšší jednotkové náklady na materiál, práce, vybavení a provozní chemikálie,

nedostatek finančních zdrojů apod.

Malých vodovodů zásobujících do 5000 osob bylo v ČR v roce 2011 evidováno 3773 a dohromady zásobovaly 1,956 milionu obyvatel. Nejmenších oblastí, zásobujících do 1000 obyvatel, bylo evidováno 3253, celkem zásobovaly asi 821 tisíc obyvatel. Kromě toho bylo evidováno 321 veřejných studní a 2253 komerčních studní. Poslední publikovaný odhad (r. 1989) uváděl v ČR více než 750 tisíc soukromých studní.

ZDROJ: AUTOŘI

Je jisté, že mnohé malé obce, na jejichž vodovody se výjimky z kvality vody udělené krajskou hygienickou stanicí vztahují, nejsou schopné bez odborné a finanční pomoci svou situaci uspokojivě vyřešit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *