Létat nazeleno není jen tak

Letecké společnosti se předhánějí v "ekologičnosti" a snaží se létat na paliva k přírodě šetrná. Jenže nahradit letecký benzin bionaftou není vždycky jednoduché.

Klíčovou otázkou je původ bionafty – ten za jistých okolností může představovat daleko větší zátěž životního prostředí, než vysokooktanový kerosin. Článek uveřejněný na serveru ScienceDaily odhaluje úskalí vhodné volby ekologického paliva pro letadla. Na jedné straně je tu tlak na snižování emisí při rostoucích cenách pohonných hmot, na straně druhé možnost volby levných biopaliv. Souřadné znaménko však mezi tyto strany problému položit nemůžeme. Jak se ukazuje při přezkoumání celkové ekologické stopy, tedy cesty vypěstované suroviny pro tvorbu bionafty od producenta ke spotřebitelům, klasická fosilní paliva mohou často představovat tu ekologičtější volbu.


První společnost, která začala provozovat komerční leteckou linku, poháněnou směsí biopaliv a ropy, byla v roce 2008 americká Virgin Airlines. Brzy si obdobnou pozitivní pověst začaly budovat i ostatní letecké společnosti – Qatar Airways nebo Continental Airlines. V současnosti usiluje o další prvenství i Lufthansa, která se chce stát dopravcem létajícím výhradně na biopaliva. Reklama v podobě „zelených“ letů však vyvolává řadu otázek. „Zjistili jsme, že technologie biopaliv, vypadající zprvu sice slibně, by mohla mít za následek větší emise než standardní palivo,“ říká James Hileman, hlavní inženýr výzkumného centra aeronautiky a astronautiky, který v současnosti bádá nad využitím vodních řas a slanomilných bylin pro výrobu skutečně šetrných biopaliv. „Nemůžeme jednoduše říct, že biopaliva jsou dobrá nebo špatná, skutečnost není tak jednoduchá. Záleží na tom, odkud pocházejí, jak se zpracovávají a vyrábí.“

Hilemanův tým se zaměřil na čtrnáct leteckých paliv, včetně tradiční ropy, bionafty a „drop-in“ biopaliv, které se dají používat jako přídavek do konvenční směsi, aniž by bylo potřeba upravovat motor. Nešlo jen o pouhé srovnání emisí uhlíku produkovaných zážehem paliva, ale právě onu celkovou ekologickou stopu, od producenta k finálnímu spotřebiteli. „Všechny ty výrobní procesy vyžadují energii,“ říká Hileman, „která nakonec končí uvolněním CO2,“ Ale například v závislosti na typu půdy využívané k pěstování jednotlivých komponent oleje – sóji, řepky nebo palem – mohou biopaliva emitovat vlastně až padesátinásobek oxidu uhličitého. „Záleží také na tom, jestli zemědělská půda, určená k pěstování olejnatých plodin, nebyla dříve vyklučeným pralesem.“ dodává kriticky Hileman. „Taková paliva nejsou tou správnou, ekologickou volbou.“

 

Zdroj: server ScienceDaily

Létat na biopaliva může zatížit prostředí víc, než létat na kerosin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *