Je Evropa schopna splnit cíle, které si předsevzala?

Snižovat závislost na primárních zdrojích, snížit emise a dopady ekonomiky na životní prostředí - to je obecně cílem nakládání s odpady, k nimž směřují snahy Evropské unie. Má-li být těchto cílů dosaženo, je třeba se posunout na vyšší "úroveň" hierarchie nakládání s odpady.

Znamená to přejít od omezení skládkování k předcházení vzniku odpadů, opětovnému použití a recyklaci. Evropská legislativa tlačí členské země tímto směrem. Čeho již bylo dosaženo v oblasti komunálního odpadu, to zkoumá nedávno zveřejněná zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) „Managing municipal solid waste – a review of achievements in 32 European countries European Environement Agency“, zpracovaná pro Evropskou komisi.


Studie byla zpracována pro třicet dva zemí: EU 27, Island, Norsko, Švýcarsko, Turecko a Chorvatsko v období let 2001-2010. Rámcová směrnice o odpadech zavedla cíl 50 % jeho recyklace do roku 2020 a studie zkoumala, do jaké míry jsou státy schopny tento cíl splnit. Druhým důvodem byla ekonomická situace v mnoha členských státech EU: za komunálními odpady je primárně odpovědný veřejný sektor a současná situace vyžaduje novou úvahu jak dosáhnout politických cílů. Pro celou studii byly použity postupy a výpočtu navržené Eurostatem.

KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ

Ačkoliv se jen několik málo zemím podařilo v letech 2001 až 2010 snížit produkci komunálních odpadů, existují jasné náznaky, že pokračuje odklon od skládkování jako preferovaného způsobu nakládání s odpadem. Počet zemí, které skládkují více než 75 % komunálního odpadu, se snížil. Naopak se zvyšuje počet těch, kdo recyklují více než čtvrtinu svého komunálního odpadu. I v roce 2010 však většina zemí stále ukládala na skládkách více než polovinu svého komunálního odpadu.

Obecně platí, že došlo ke zvýšení podílu recyklovaného komunálního odpadu – u dvanácti zemí to bylo mezi lety 2001 a 2010 o více než 10 procent, a dalších deset dosáhlo zvýšení o 5 až 10 % (vypočteno jako podíl produkovaného komunálního odpadu). V ostatních zemích však byl průměrný nárůst zanedbatelný, a v pěti případech dokonce negativní.

Na zvyšování míry recyklace má vliv hlavně materiálová recyklace materiálů, méně již recyklace biologicky rozložitelných odpadů, na kterou by bylo třeba se mnohem více zaměřit, říká analýza.

Pro popis vývoje a průběh nakládání s komunálním odpadem pro každou z 32 zemí bylo použito devět ukazatelů a kritérií (viz box 1). Nebylo však možné, aby zahrnovala všechny indikátory a kritéria pro všechny země – v některých případech například nebyly Eurostatu nahlášeny regionální údaje, v jiných zemích byly naopak zahrnuty rovněž doplňkové ukazatele nebo tabulky.

O ÚROVEŇ VÝŠ V HIERARCHII

V období 2001-2010 se v EU-32 skládkování komunálního odpadu snížilo o téměř 40 milionů tun, zatímco spalování vzrostlo o 15 milionů tun a recyklace se zvýšila o 29 milionů tun. Podíváme-li se na údaje pro EU-27, je zřejmé, že agregování dat od všech 32 zemí zakrývá velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v oblasti nakládání s KO (viz graf).

Ve zkoumaném období došlo také ke zvýšení recyklace KO (do níž se zahrnuje jak materiálová recyklace, tak kompostování a anaerobní digesce). Pokroku dosahují země hlavně díky recyklaci složek KO, jako je sklo, papír a lepenka, kovy, plasty a textilie.

Čísla ukazují obrovské rozdíly ve výkonnosti recyklace v jednotlivých zemích. U zemí, které začaly desetiletí s relativně omezenou úrovní recyklace (např. Slovinsko, Polsko, Velká Británie, Irsko, Estonsko), je větší pravděpodobnost výrazného zlepšení. Naopak několik „průkopníků“ recyklace v Evropě zaznamenalo podstatně pomalejší růst.

Zjevně je obtížné udržet podstatný nárůst míry recyklace po dobu pěti let, a ještě obtížnější je více než deset let. Selhání „průkopníků“ lze částečně vysvětlit tím, že dosahovali vysoké míry recyklace již v roce 2001, a další zlepšení bylo mnohem náročnější, protože do hry vstupují technické limity pro recyklaci, vysoké náklady na recyklaci výrobků, vliv nerecyklovatelných materiálů a rovněž soutěž s kapacitami zařízení na spalování odpadů.

BIODEGRADABILNÍ ODPADY

V porovnání s materiály, jako je papír, či plast, je recyklace biologického odpadu mnohem skromnější. Pouze jedna země zvýšila recyklaci biologicky rozložitelného komunálního odpadu o více než 10 % (Velká Británie, 2001-2010, výchozí úroveň v roce 2001 se blížila nule). U osmnácti zemí je úroveň recyklace biologického odpadu setrvale nízká (0-10 % ze vznikajícího KO). Jako důvody tohoto stavu studie vypočítává:

V celé EU není povinnost recyklace biologického odpadu. Normy žádají pouze omezit množství biologicky rozložitelného odpadu, který může být uložen na skládkách.

Nejsou stanoveny standardy kvality a kritéria pro odpad/ne-odpad, vznikající kompost a digestát. V důsledku toho je mnoho biologicky zpracovaných materiálů využíváno jako technický materiál na skládkách. Se standardy kvality by bylo jednodušší stanovit, že je kompost vhodný pro použití na zemědělské půdě. O standardech a kritériích Evropská komise jedná, jasno by mělo být v roce 2014.

Potenciál recyklace biologického odpadu závisí na jeho podílu v komunálním odpadu. Některé země přitom mají podíl BRKO velmi nízký, z čehož logicky plyne nižší potenciál recyklace (viz tab.).

Obecně se dá říci, že BRKO tvořil v letech 2008-2010 zhruba 37 % komunálního odpadu v Evropě. Údaje v jednotlivých zemích se liší především kvůli rozdílům v definování KO.

Mnohé členské země EEA s vysokým podílem biologického odpadu však recyklují BRKO málo, což je jasným signálem, že je potřeba se na tuto recyklaci více zaměřit.

VÝHLED PRO DOSAŽENÍ CÍLE

I přes potíže s rozklíčováním vlivu poplatků, různých zákazů a politických vlivů, studie EEA jasně ukázala korelaci mezi celkovými náklady na skládkování a odkloněním odpadů ze skládek, respektive zvýšení jejich recyklace. Čím vyšší jsou náklady na skládkování, tím více odpadů je recyklováno a kompostováno, tedy posunuto výše v hierarchii nakládání s odpady. Je rovněž mnohem pravděpodobnější, že bude dosaženo 50 % cíle recyklace, pokud náklady na skládkování (nebo obecně nejlevnější variantu nakládání) dosáhnou 100 euro za tunu.

Jedna z otázek studie zněla, kolik komunálního odpadu budou evropské země recyklovat v roce 2020, budu-li pokračovat v současných trendech. Pro každou zemi byly stanoveny scénáře na základě míry recyklace v letech 2001-2006, 2006-2010 a 2001-2010, které posloužily k projekci míry recyklace v roce 2020. Byla tak odvozena procenta recyklace, kterých musí konkrétní země dosáhnout ročně, aby dokázala v roce 2020 splnit cíl recyklace 50% KO.

Autoři studie v textu důrazně upozorňují, že údaje byly získány na základě zjednodušujících podmínek a měly by být interpretovány velmi opatrně. Jde spíše o „včasné varování“, poskytující přibližný údaj o vzdálenosti recyklačních cílů a riziku jejich neplnění. Z analýzy plyne že devět zemí, mezi nimi i Česko, bude k dosažení 50 % recyklace v roce 2020 potřebovat meziroční nárůst průměrně o dva až čtyři procentní body.

 

BOX 1: KRITÉRIA PRO POPIS NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH

Produkce komunálního odpadu na jednoho obyvatele 2001-2010.

Vývoj míry recyklace v letech 2001-2010 pro materiálovou recyklaci, recyklaci biologického odpadu a recyklaci celkového komunálního odpadu, vše vyjádřené v procentech z celkové produkce KO.

Vyhlídky na splnění požadavku rámcové směrnice o odpadech na 50% recyklaci, vyhodnocení trendů v obdobích 2001-2005, 2006-2010 a 2001-2010.

Podíl biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládky v období 2006-2010, (vztaženo k produkci v roce 1995), vyhodnocení plnění požadavků rámcové směrnice na odklon bioodpadů ze skládek.

Regionální rozdíly v mírách recyklace v rámci každé země, 2001-2010.

Poplatky za skládkování a recyklaci, podíl skládkovaného a spalovaného KO.

Emise skleníkových plynů z nakládání s komunálním odpadem a jejich snižování od roku 1990.

Nejistoty, které mohou vysvětlit rozdíly v úspěšnosti jednotlivých států.

Konkrétní politické iniciativy jednotlivých států ke zlepšení nakládání s komunálními odpady, implementace směrnic EU.

 

BOX 2: PROBLÉM S POUŽITÍM PRODUKCE KOMUNÁLNÍHO ODPADU JAKO KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ PREVENCE VZNIKU ODPADŮ

Země definují komunální odpad rozdílným způsobem. Například země, které zahrnují velkoobjemový odpad a zahradní odpad do komunálního odpadu, zjevně produkují více komunálního odpadu na hlavu než země, které tyto frakce neberou v úvahu.

Některé země berou v úvahu jen odpady pocházející z domácností, zatímco jiné země rovněž zahrnují podobné typy odpadů, pocházející z jiných zdrojů, jako jsou například komerční zařízení nebo kanceláře.

Některé země počítají do celkové produkce také odděleně sbíraný obalový odpad z domácností, zatímco jiné ho nezapočítávají.

Během času různé země mohou změnit svou definici komunálního odpadu tím, že do něj zahrnou další frakce, nebo naopak některé přestanou brát v úvahu. Například na počátku období 2001-2010 uváděly některé země jen sebraný komunální odpad, nikoli odpad produkovaný.

 

PODÍL BIOLOGICKÉHO ODPADU V KOMUNÁLNÍM ODPADU (2008-2010)

 

Podíl BRKO v celkovém komunálním odpadu Země
Méně než 20 % LT, Norsko, SL
20-30 % BG, DK, IR, HU, LV, Švýcarsko
30-40 % DE, FR, IT, SE, GB, evropský průměr
40-50 % AT, BE, CZ, EE, FL, LU, NL, PL, RU, ES
50-60 % GR, PT, SK
60-80 % MT

 

Evropě se prý daří recyklací odklonit odpady ze skládek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *