Je česká cesta řešení biologicky rozložitelných odpadů správná?

Problematikou biologicky rozložitelných odpadů (BRO) se začala různou formou zabývat drtivá většina zemí, kde to myslí s ochranou životního prostředí vážně. Evropská unie je v čele tohoto aktivního pelotonu.

Zavádění relevantních norem směřujících k řešení BRO a BRKO (biologicky rozložitelného komunálního odpadu) je velmi komplikované, jak ukazuje uvedený výčet legislativních norem (viz box). Situace se zkomplikovala ještě více v posledních čtyřech letech, kdy Ministerstvo životního prostředí ČR připravilo několik nových znění zákona o odpadech, žádné však z mnoha rozličných důvodů nebylo přijato Parlamentem ČR.

PROBLÉMY S VYUŽITÍM

Na současné neutěšené situaci materiálového využití BRO se rovnoměrně podílí logistické nároky při sběru a svozu odděleného BRKO, nedostatečné zpracovatelské kapacity, složitý odbyt kompostů a nízké ceny na skládkách.

Situace v energetickém využívání BRO se neliší od celkové situace v energetickém využití zbylých odpadů. Energetický sektor, který potřebuje rychle dosáhnout určitého procenta využívání alternativních zdrojů, se koncentruje v prvé řadě na „jednoduché“ využívání biomasy, jako je dřevo, zbytky z výroby rostlinných olejů apod.

Postupně i tady však cena vstupů roste a bude nutit výrobce k využívání odpadů z biologických procesů. Přestože využití těchto BRO v biomethanových technologiích je teoreticky lepší z pohledu životního prostředí a také energetické efektivity, jsou preferovány spalovací technologie s využitím energie z důvodů možnosti masivnějšího nasazení a větší ekonomické atraktivity.

LOKÁLNÍ ŘEŠENÍ

Posledních pět let bylo v České republice ve znamení lokálně orientovaných řešení. V drtivé většině případů jsou koncovkou malé kompostárny s kapacitou 500-2000 tun/rok. Přes vysoké investice do jejich vybudování, většinou kofinancované z evropských fondů, mají potíže s naplněním plánované (a malé) kapacity, nízkou efektivitou procesu a odbytem hotového kompostu. Proto nemohou bez masivních dotací (většinou skrytých v poplatcích za svoz a zneškodnění komunálních odpadů) konkurovat prostému skládkování. Tady je jasně patrná absence nového zákona o odpadech.

Pomineme-li úplně zemědělské odpady, nedošlo v zásadě k nastartování trhu s BRO a BRKO. Pro specializované firmy není tato oblast ekonomicky atraktivní a kompostárny zřizují jen jako doplňkovou aktivitu většinou v areálu skládek, kde produkují kompost nízké kvality pro rekultivaci skládky. Celkem bylo z veřejných zdrojů investováno téměř 190 kompostáren za částku blížící se miliardě korun.

ANAEROBNÍ DIGESCE

Ještě horší je situace v oblasti investic do technologií anaerobní digesce, kde se uvažovalo o kombinaci využití zemědělských produktů a BRO. Většina bioplynových stanic, vybudovaných na našem území, využívá jako surovinu zemědělské přebytky, případně cíleně pěstovanou biomasu. Pouze dvanáct z nich můžeme označit jako kombinované, využívající kombinace zemědělských produktů a BRO. Jde o zařízení, k jejichž provozu byl udělen souhlas podle § 14, odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech.

prof. RNDr. Jiří Hřebíček

CSc. Dipl. Ing. Zdeněk Horsák

Ph.D. Mgr. Petr Špičák

Mgr. Tomáš Chudárek

LEGISLATIVA

Nakládání s biologicky rozložitelným odpadem je ošetřeno:

zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech

vyhláškou č. 382/2001 Sb., o podmínkách používání upravených kalů na zemědělské půdě,

vyhláškou č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady,

vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadu na skládky

vyhláškou č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s BRO.

Ve specifických případech nakládání s BRO přistupuje další legislativa:

výroba hnojiv z BRO dle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech,

nakládání s vedlejšími produkty živočišného původu dle nařízení EP a rady ES č. 1069/2009 Sb., o hygienických pravidlech pro VPŽP,

výroba paliv z biomasy v režimu zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší,

podpora OZE dle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

Zásadním rámcem pro řešení BRO z komunálního odpadu je v evropském měřítku směrnice Rady EU č. 1999/31/ES.

Energetický sektor se koncentruje na „jednoduché“ využívání biomasy, jako je dřevo, zbytky z výroby rostlinných olejů apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *