Jde hlavně o obsah stříbra

Zdálo by se, že odpady z fotografického průmyslu - tedy skupina 09 podle Katalogu odpadů - jsou v době digitálních fotoaparátů druhem na "vymření".

Na našem trhu se pohybuje několik společností, které se specializují přímo na fotografické odpady – úspěšně je zpracovávají a využívají.

Postupy zpracování se mohou lišit. U pevného fotografického odpadu se obecně začíná nařezání odpadního filmu na malé kousky, ty se pak promývají v kapalině odstraňující stříbro. Jako odstříbřující kapalina se používá bělící ustalovač (převážně tzv. červená krevní sůl). Další zpracování probíhá pomocí chemické elektrolýzy. Zbytkové plastové kousky filmů se suší a obvykle spalují. Z kapalného fotografického odpadu (například z ustalovačů) se vysráží stříbro a další kovy. Filtrací přes membrány se získává kal s obsahem stříbra, který se dále zpracovává pomocí rafinace.

UNIKÁTNÍ TECHNOLOGIE

Pro využívání odpadů z fotoprůmyslu si jedna z recyklačních firem zabývajících se fotoodpady, společnost AG Recycling, pořídila novou technologii. Zástupce firmy Vladimír Jiruš říká: „Naše plně automatizovaná linka využívá technologii, která je v zemích EU preferována a využívána.“

Pro drcení filmů a RTG snímků před dalším zpracováním slouží nožový mlýn. Jeho výkon se pohybuje v rozmezí 150-200 kg/hod. Koncentráty, vývojky a ustalovače, jsou zpracovávány pomocí vakuové destilace s použitím tepelného čerpadla. Sloučení principu hlubokého vakua a tepelného čerpadla má za následek velký výkon při nízké spotřebě elektrické energie. Vakuová destilace ustalovačů dosahuje výkonu 1700 litrů odpadu za 24 hod.

„Výkonný vakuový systém pracuje plně automaticky a to ve dvou stupních. Jedná se o originální řešení umožňující při použití dvou vakuových odparek docílit zahuštění chemických koncentrátů až do tuhého stavu,“ vysvětluje Vladimír Jiruš.

Zbytkové organické látky ve vydestilované vodě se absorbují na aktivním uhlí v čisticí stanici. Amoniak a siřičitany se odstraňují pomocí selektivního katexu a ionexu na koloně. Výhodou tohoto zařízení je, že destilací odstraní s vysokou účinností veškerou vodu a jako odpad zůstávají pouze silně zahuštěné odpadní chemikálie, jež byly původně v ustalovačích a vývojkách.

Hlavním výstupem recyklačního zařízení je především naprosto čistá voda, kterou je možno na základě povolení vypouštět do vodního toku. Na její kvalitu dohlíží pravidelně nezávislá akreditovaná laboratoř. Dalším odpadem je polotekutý koncentrát, který se v konečné fázi ještě zahustí cementem a jako pevný odpad umístí na skládku nebezpečného odpadu. Stěžejním výstupem je elektrolytické vysoce čisté stříbro. To se dále taví a v podobě ingotů se zasílá k dalšímu zpracování.

PODSTATNÝ JE SBĚR

Pro získání dostatečného množství fotografického odpadu je potřeba mít rozvinutý a výkonný sběrný systém. Společnost AG Recycling vsadila na co nejlepší služby potenciálním zákazníkům: „Odpady odebíráme převážně v severomoravském, olomouckém a jihomoravském regionu. Pro větší množství jezdíme i dále, za tímto účelem spolupracujeme i s velkými firmami, které se svozem nebezpečných odpadů zabývají. Zájemci stačí pouze zavolat nebo zaslat dopis na naši adresu. My dodáme prázdné nádoby, odpad změříme, naložíme, sepíšeme evidenci podle zákona a odvezeme,“ popisuje Vladimír Jiruš. Stanovení cen se odvíjí od množství stříbra, které je pro zhodnocení odpadů rozhodující. Za odebraný ustalovač se platí podle obsahu stříbra v ustalovači. Jeho obsah se měří přímo na místě digitálním reemisním reflektometrem s přesností na dvě desetinná místa. Pro výkup RTG snímků a černobílých negativů jsou slouží ceníky.

CO ZPŮSOBILA DIGITALIZACE

Do množství odpadů se logicky promítla digitalizace. „Zaniklo velké množství různých minilabů a v provozu je již jen několik velkých sběren. U bělících ustalovačů, jež tvořily hlavní součást barevné fotografie, jsme zaznamenali radikální pokles,“ vysvětluje Vladimír Jiruš. „Tyto odpady však i v minulosti tvořily menší podíl při recyklaci.“

Dalším fenoménem moderní doby jsou digitální rentgeny v nemocnicích. Přestože provoz tohoto zařízení je dražší než klasický RTG proces, výhody práce s digitálním obrazem rentgenu jsou nesporné. Digitalizuje se také ofsetový tisk, kde byla velká produkce fotoodpadů. Současná technologie již umožňuje přímo laserem vypálit předlohu tisku do tiskových desek bez procesu focení. Tato progresivní technologie proces přípravy tisku velice zkracuje.

Zatímco některých fofoodpadů ubývá, narostla produkce vývojek. „Vývojky z digitálního tisku jsou trochu odlišné od klasických vývojek a je třeba jim při zpracováním věnovat zvýšenou pozornost. Jejich nepříjemnou vlastností při vakuové destilaci je enormní pěněn. Proto musí jednotka obsahovat automatické dávkování protipěnícího přípravku do procesu destilace. Velice se nám osvědčil český výrobek na bázi přírodních silikonů,“ říká Vladimír Jiruš.

JINÉ POSTUPY

Vakuová destilace, kterou využívá AG Recycling, je v EU preferována především proto, že umožňuje odstranit z vody rozpustné chemikálie až s 95 procentní účinností. Získá se odpadní voda neobsahující žádné jiné chemické látky (v podstatě voda destilovaná).

Jako alternativní technologie by připadala v úvahu reverzní osmóza. Je však málo účinná – odstraní z roztoku 15-20 % vody a zbytek je zasolená voda. Navíc fotoodpady jsou převážně chemické roztoky s obsahem kolem deseti procent chemikálií, které silně poškozují membrány požívané při osmóze. „Není mi známo, že by se tento proces někde používal,“ upozorňuje Vladimír Mikuš.

Další metodou je klasické spalování, které je komplikováno vysokým podílem vody v odpadech. Místo spalování se voda v podstatě odpařuje. Celý proces je energeticky silně endotermní: jednoduchým výpočtem lze zjistit, že na odpaření vody je potřeba velké množství spalovacího plynu.

„Poslední metodou jsou postupy které už ovšem ale zavání alchymií a je otázka, nakolik jsou legální a především ekologické,“ vysvětluje Vladimír Jiruš. „Jde o různé srážecí metody, kdy se do roztoků přidávají různé chemikálie. Odstraňují ty více škodlivé – ovšem ty méně škodlivé zůstávají v roztoku. Tyto metody v žádném případě čistou vodu z ustalovačů a vývojek neudělají.

Na tuto metodu navazuje i postup, které označuji za postupné naředění pod limity škodlivosti. Fotoodpady se likvidují v různých čističkách odpadních vod, městských nebo průmyslových, které jsou však konstruovány na jiný odpad a především jsou jsou biologické, nikoliv chemické. Bohužel jsou známy i tyto metody čištění,“ uzavírá své vysvětlení nakládání s fotoodpady Vladimír Jiruš.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *