Jak jste na tom s odpady? Nechte si udělat diagnózu podniku

Jiný pohled na odpadové toky a jejich vliv na efektivitu výroby - to přináší nedávno spuštěný projekt, hledající v podniku nejefektivnější změny. Více nám řekl ředitel společnosti EMPRESS, Ing. Vladimír Dobeš, Msc., který projekt realizuje.

Váš projekt se týká předcházení vzniku odpadu, nejlépe minimalizací u zdroje. Lze v této oblasti najít něco zcela nového?

Ano, a je překvapující – po všech inovacích, konkurenčních tlacích a zvyšování produktivity – že potenciál pro snižování množství odpadů v podnicích je pořád zajímavý. Jen málo z nich totiž sleduje, kolik je skutečně stojí odpady.

Myslím, že podniky velmi dobře vědí, kolik je stojí odpady z výroby.


Podnik vyrábí, dělá svůj hlavní byznys. Vznikající odpadní tok se musí třídit nebo s ním nějak jinak zacházet, a pak ho dát k recyklaci nebo likvidaci. Na to podnik objedná služby odborné firmy, která nakládání s odpady zajistí na klíč. Náklady na toto zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním se obvykle považují za náklady na celý odpadní tok. Čistší produkce nabízí alternativní přístup.

Ano, tak se většinou vnímá nakládání s odpady. Jaká je ta druhá varianta?

Je založena na environmentálním manažerském účetnictví a sledování materiálových toků. Na počátku jsou vstupy, z nichž se vyrábí žádoucí produkt. Odpadní tok, to je vlastně nežádoucí produkt, také se někdy označuje jako „negativní produkt“. Podnik tedy má dva typy produktů a měl by účtovat náklady zvlášť na tyto produkty. Běžné účetnictví náklady na nežádoucí produkt, tedy vlastně ztráty, účtuje jako jakýsi paušál v rámci režie žádoucích produktů.

Takže se zahrnují do režie výroby.

Přesně tak. Ve skutečnosti by měl podnik do nákladů na odpad započítat taky cenu vstupních surovin, energii a práci, které se do jejich vzniku vloží, a teprve pak přidat i náklady na zacházení s nimi. Mohlo by to vypadat jako vcelku zbytečný perfekcionismus, ale je to závažné.

U prvních padesáti podniků, kde jsme zaváděli čistší produkci, jsme zjišťovali, kolik stojí nakládání se vzniklým odpadem. Tyto částky jsme porovnávali s náklady na „výrobu“ nežádoucího produktu. Výsledný poměr byl 1:12. Podniky tedy vynaložily na nakládání s odpady a znečištěním dvanáct krát méně, než tolik je stála „výroba“ odpadu jako negativního produktu. Překvapilo nás, jak moc lze tímto přístupem ušetřit.

To je skutečně zarážející výsledek.

Když podnik minimalizuje odpad o polovinu, ušetří jednak polovinu nákladů na zacházení s odpadem a jednak polovinu nákladů na vstupní suroviny, ztráty, energie a všechno, co musí vynaložit, než tento nežádoucí „produkt“ vyrobí. Podnik tedy vyrobí žádoucí produkt s méně vstupy do výroby.

Po analýze jsme viděli všechno v jiném světle. Ukázalo se že argument – nestojí za to se náklady na odpady zabývat, protože jsou minimální – je zavádějící. Poměr se může měnit podle toho, jak drahé jsou vstupní suroviny a co se platí za nakládání s odpady. Naše výsledky jsme porovnávali i se zahraničními daty. Například koncern DuPont uváděl podnikový průměr 1:40, tedy čtyřicetkrát vyšší náklady na produkci odpadu než náklady na zacházení s ním.

Jak jste s tímto výsledkem naložili v praxi?

V podniku jsme nejdříve chtěli vidět odpad: kolik ho vzniká, jaké jsou v něm materiály a kolik suroviny stojí na vstupu. Pak se dá odhadnout nebo spočítat, kolik má podnik v odpadech peněz, a to i v situaci, kdy ho třeba předává k recyklaci a dostává za něj zaplaceno.

Pro ilustraci uvedu trochu extrémní příklad. Byli jsme v podniku, který vyráběl kožený čalouněný nábytek. Říkali, že nemají žádný odpad a všechno využijí. Analýzou vstupů a výstupů vyšlo najevo, že odřezky kůží používali jako náplň do polštářků. Takže vlastně recyklovali na místě a skutečně neměli žádný kožený odpad. Zviditelnění finančních toků ukázalo, že kůži, nakupovanou velmi draho, využili jako materiál cenově na úrovni molitanu. Nákupem skeneru a počítače, který optimalizoval výřezy, se pak dosáhlo opravdu významné úspory.

To byl příklad recyklace přímo v místě vzniku. Co v případě předávání odpadů k recyklaci mimo podnik?

Změna přístupu k odpadům určitě ovlivňuje i koncept tzv. průmyslové symbiózy, kdy se podniky v podstatě vzájemně zásobují svými odpadními toky, takže odpad z jednoho podniku je pro druhý vstupní surovinou. Ve chvíli, kdy jeden podnik svůj odpad minimalizuje, může ostatní připravit o surovinu a vyvolat i u nich nutnost změn výroby.

Není to všechno jenom účetní finta, aby byly lépe vidět úspory?

Není. Je pravda, že účetnictví se dlouho dělá určitým způsobem a podle jeho uživatelů funguje dobře. Proč to tedy měnit? Podíváte-li se na jeho podstatu, pochopíte, že současné účetnictví nepopisuje skutečnost, protože náklady na znečištění paušálně rozpočítává na výrobek.

Opět uvedu příklad: podnik vyráběl tři výrobky. Analýzou toků včetně těch finančních se ukázalo, že jeden z výrobků je hluboce ztrátový. Při jeho výrobě se produkovalo značné znečištění, takže jeho výroba nebyla efektivní a ostatní dva výrobky ho dotovaly. Zastavením výroby jednoho produktu podnik výrazně ušetřil (případně by ho mohl vyrábět dál, ale musel by ztrátový produkt razantně zdražit). To je podstata manažerského environmentálního účetnictví. V současnosti se k němu připravuje norma ISO. U nás se tato metoda propaguje dlouho, pilotní projekty jsou staré už deset let.

Zprávy z nich jsou však teoretické a moc neříkají.

Jistě, případové studie mohou být dost akademické. Podniky pak logicky mají pocit, že jim někdo chce jen komplikovat účetnictví, a na to nemají čas. Můj názor je, že by se mělo nejdřív zjistit, jaké jsou skutečné náklady na odpadní toky. Teprve když je jasné, že další analýza bude mít smysl, mohou se prioritní toky detailně rozklíčovat a podnik bude vědět, jak na tom je – zda má smysl sledovat celkové náklady na odpady na úrovni podniku anebo zda má dokonce smysl zavést analytické účty, které tyto náklady vysledují na úroveň jednotlivých nákladových středisek.

My začínáme tak zvanou metodou Top Twenty. Ptáme se nejprve na dvacet nejvýznamnějších vstupů – při tom většinou neuteče nic významného. Pak se ptáme, kolik z nich se objeví v produktu – to se dá přesně zjistit nebo odhadnout. Zbytek do sta procent je odpadní tok a lze jednoduše stanovit, kolik představuje peněz. Takto lze indikovat celkové náklady na odpadové hospodářství, které v podnicích bývají (jak už jsme si ukázali) řádově vyšší než náklady na zacházení s odpadem.

Jakmile podnik svou situaci takto rozklíčuje, jak se postupuje dále?

Na to jsou různé metody. Asi nejvíc používaná je metoda čistší produkce. Máte-li vytipovaný tok odpadů, můžete identifikovat, z jakých vstupů vzniká, analyzují se jednotlivé technologické kroky, dělají se jejich bilance. Podniky často tyto bilance i mají, ale nesledují je z tohoto úhlu pohledu. Máte-li kvantifikováno, co se v provozu děje a kde jsou zdroje ztrát, můžete se ptát, jaké jsou příčiny. Existuje několik technik, které prověří, jestli by nestačilo zařízení lépe provozovat nebo inovovat technologii. Paradoxně jsou často zdrojem problémů nákupy levných vstupů. Na první pohled to vypadá, že podnik šetří, ale ve skutečnosti kvůli nim může mít další náklady, např. chemikálie a energii na čištění, takže se nákup levných vstupů nevyplácí. Množství odpadu se dá ovlivnit i designem produktu, ač je to v praxi většinou poměrně obtížné.

Pak už se musí jít do praktických opatření

Výsledkem hloubkové analýzy bývá balíček opatření, jejichž zavedením se sníží odpadní tok. To je princip čistší produkce, že optimalizuje procesy, aby se zbytečně neplýtvalo. Teprve potom by se mělo zjišťovat, jestli se nevyplatí recyklovat přímo na místě (protože i při recyklaci v místě musíte investovat energii a práci), recyklovat mimo provoz nebo použít nějaké odstranění. Tento postup je už řadu let propagován v rámci hierarchie odpadového hospodářství, v praxi to však bohužel často bývá přesně opačně – nejdříve se realizuje jednoduché koncové řešení: podnik objedná čištění odpadních vod a neřeší, jestli nemůže jejich vzniku předejít.

Je tento postup použitelný u všech podniků?

Kritériem může být poměr nákladů na vstupy energie a materiálů v poměru k celkovému obratu. Čím větší náklady na vstupy, tím větší bývá potenciál úspor. Na druhou stranu, v malém podniku ušetříte sice málo, ale pro podnik to může být velmi zajímavé. Některé podniky mají velmi malé vstupy, takže nelze najít potenciál úspor přes velikost odpadních toků. Jsou podniky, kde bych ani nedoporučoval podobné zhodnocení dělat, protože se to zjevně nevyplatí. Většině podniků by však takové zhodnocení prospělo. Třeba v rámci normy ISO 14 001, kterou už mají zavedenou a toto hodnocení se dá do zavedeného systému poměrně snadno integrovat. Stojím si za tím, že podniků, které systematicky analyzují účinnost využívání svých vstupů na úrovni jednotlivých nákladových středisek, je méně než 5 %. U většiny ostatních lze najít zajímavý potenciál pro minimalizaci odpadů, a tedy i značné úspory.

Povězte mi o aktivitě, kterou v této oblasti vyvíjí společnost EMPRESS.

V roce 2006 jsme v rámci projektu společnosti ENVIROS dali dohromady skupinu lidí, kteří „uměli“ čistší produkci a další nástroje pro optimalizaci výrobních procesů, produktů, systémů řízení i vztahů se zájmovými skupinami a vyvinuli jsme metodiku s názvem Vstupní hodnocení možností udržitelné spotřeby a výroby. Principem je maximalizovat pozitivní přínosy a minimalizovat negativní dopady ekonomických aktivit. Identifikovali jsme 76 aspektů, oblastí, kde se dá očekávat, že by se v podniku něco dalo zlepšovat. V rámci hodnocení se nejprve dělá screening těchto aspektů na jednotlivých úrovních podniku se znalostí, kde bývají příležitosti ke zlepšení. Teprve následně se ke konkrétním příležitostem pro zlepšení přiřazují nástroje, které umožní využít daný potenciál.

To může být poměrně nákladné.

Jistě, zvláště malé a střední podniky na takovou analýzu nemají kapacity, ani peníze. V rámci projektu, financovaného MŽP, v současné době nabízíme dotované vstupní hodnocení třiceti podnikům a organizacím. EMPRESS funguje jako agentura tohoto programu, která realizaci dotovaného hodnocení zprostředkovává.

Projekt je neziskový, má za úkol hlavně propagovat tyto přístupy. Výstupem je nejen zhodnocení, ale i návrh konkrétních opatření. Pomáháme také podnikům najít způsoby financování (včetně financování z úspor), v řadě již realizovaných vstupních hodnocení se podařilo získat dotaci na navržená investiční opatření. Materiály pro tuto podnikovou diagnostiku budeme dávat postupně na web tak, aby si vstupní úvahu, zda se mu hodnocení vyplatí, mohl udělat podnik sám. Až pak může volat konzultanty a odborníky na předcházení vzniku odpadu. Existuje již řada odborníků vyškolených v příslušné metodice, noví odborníci na realizaci vstupního hodnocení udržitelné spotřeby a výroby se například na podzim začnou školit v Libereckém kraji. Zájem o postupy předcházení vzniku odpadu roste a jsem přesvědčen, že přístup k odpadovému hospodářství se bude měnit stále rychleji. Vždyť odpady jsou především draze nakoupenými surovinami, které se nepodařilo přeměnit na žádoucí produkt.

 

PROJEKT „PROGRAMOVÁ PODPORA VSTUPNÍHO HODNOCENÍ UDRŽITELNÉ SPOTŘEBY A VÝROBY V ČR“

Realizace v letech 2011-2012

Poskytovatel dotace: Revolvingový fond Ministerstva životního prostředí ČR.

Odpovědná agentura: EMPRESS, o. s.

Popis vstupního hodnocení:

Úvodní konzultace s vedením podniku o nárocích a přínosech vstupního hodnocení

Smlouva

Vstupní analýzy systémů řízení, mate-riálových a energetických toků, produktů a jejich životního cyklu a zájmových skupin

Určení oblastí s nejvyšším potenciálem úspor a inovací

Výběr vhodných nástrojů a inovací

Hodnocení navržených inovací z pohledu podniku

Návrh financování nejvhodnějších inovací (možné dotace, financování z úspor)

Oponentura závěrečné zprávy

„Produkovaný odpad je většinou považován za technologickou nutno, ale není tomu tak,“ říká Ing. Vladimír Dobeš, Msc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *