Jak dostat pod kontrolu F-plyny

Bez vynikajících technických vlastností fluorovaných plynů se průmysl neobejde, jejich používání se však nemalou měrou podílí na úniku skleníkových plynů do atmosféry.

Fluorované skleníkové plyny (označované jako F-plyny, HFC) jsou poměrně pestrou směskou tří skupin látek. Můžeme mezi ně zařadit zcela a částečně fluorované uhlovodíky (látky PFC a HFC), a také fluorid sírový (SF6). Řada odvětví se bez jejich vynikajících technických vlastností neobejde, zejména tam, kde záleží na teple a izolaci.

Práci si bez nich nedokážou představit v chladírenství, ve výrobě klimatizací a tepelných čerpadel a podstatnou roli sehrávají jako plnivo hasicích přístrojů, nebo u elektrických spínačů. Z hlediska Evropské unie se látky HFC využívají nejvíce v oblasti chladicích zařízení a klimatizací (62 %) a jako aerosoly ve spreji (6 %). Výroba elektrických zařízení s využitím SF6 se podílí na celkové bilanci 23 %. Zbylý podíl je tvořen směsí fluorovaných skleníkových plynů, využívaných v oblasti požární ochrany a při tvorbě molitanů a pěnových výplní.


LIMITY PRODUKCE

Práce s HFC se nemalou měrou podílí na úniku skleníkových plynů do atmosféry. F-plyny jsou velmi stálé a dokážou perzistovat v atmosféře po desítky let. Škodlivý potenciál jedné tuny SF6 v atmosféře se tak vyrovná 24 000 tunám oxidu uhličitého. I proto se dostaly, když ne hned na černou listinu, tak alespoň na seznam přílohy Kjótského protokolu, kde se uvádějí patřičné limity produkce a emisí všech nebezpečných látek. Problém, který v současné době musí Evropská unie rychle vyřešit, spočívá v závazku členských zemí, které přislíbily omezit jejich produkci a úniky.

Průmyslovým odvětvím, kde s těmito látkami pracují, se ale v poslední době nečekaně daří. Úspěšně se totiž adaptovaly na technologie, které nahrazovaly látky poškozující ozónovou vrstvu z chladicích zařízení, tentokrát ve shodě s protokolem Montrealským. V praxi to tedy znamená, že F-plyny, které se kolem roku 2010 podílely na celkových emisích EU necelými dvěma procenty (v přepočtu na ekvivalent CO2), rázem narostly o více než 60 %. Objevují se ve stále větším množství nejrůznějších aplikací, a celá současná situace nápadně připomíná úsloví „z deště pod okap“.

TĚŽKÝ ÚKOL

Dostat emise F-plynů pod kontrolu bude ale těžší, než se vypořádat s jinými skleníkovými plyny. Už proto, že v současné době není průmyslově dostupný žádný jejich funkční ekvivalent. Evropská komise sice v roce 2012 požadovala regulaci F-plynů, a požaduje v ní snížení jejich emisí o dvě třetiny, ale samotná implementace návrhu je stále ještě v jednání. K omezení jejich produkce by přitom mělo dojít jen s minimálními úpravami stávající legislativy.

V zásadě by se mělo progresivně ustupovat od jejich užití, zvyšovat poplatky za práci s nimi a zakazovat použití těch nejnebezpečnějších. Součástí opatření je specifické balení s jasným označením výrobků obsahujících F-plyny, školení a certifikace pracovníků (a podniků), které nějak nakládají se zařízeními, kde se využívá technologie F-plynů. V současnosti tedy Evropská unie důsledně uplatňuje jen jeden přístup boje za opatření „Redukce F-plynů“, a to administrativu.

Všechny společnosti, které s těmito látkami pracují, musí průběžně hlásit množství zpracovávaných látek a podávat zprávy o jejich vývozu a dovozu. Tento krok není zdaleka tak náročný, protože se týká jen 129 společností. Druhý krok, který obnáší „vyvarovat se těchto látek v některých aplikacích, kde jsou dostupnější jiné technologie, a existují nákladově efektivní alternativy,“ je už o poznání těžší.

Hans Bruyninckx,výkonný ředitel EEA, k tomu dodává: „Snaha snížit dopady F-plynů na klima vyžaduje inovativní přístup celého průmyslu.“ Čím mají HFC výrobci tyto látky nahradit, to už neprozradil.

 

CO JSOU LÁTKY HFC

Fluorované uhlovodíky se odvozují nahrazením několika atomů vodíku v molekule uhlovodíku atomy fluoru. Jedná se o plynné látky bez barvy a zápachu, chemicky jen málo reaktivní. Jsou to umělé látky, které nikde v přírodě nevznikají.

Začaly být používány jako náhrada za tzv. freony (podobné látky s obsahem chloru), které silně poškozují ozonovou vrstvu Země. Schopnost molekul HFC absorbovat unikající infračervené záření zemského povrchu (tedy způsobovat skleníkový efekt) je sice podstatně nižší, než vykazovaly freony, stále je však zhruba 100-3000krát vyšší než u oxidu uhličitého. Koncentrace HFC v atmosféře je velmi nízká, ale setrvávají v ní v řádu desítek let.

 

NEJČASTĚJŠÍ POUŽITÍ JEDNOTLIVÝCH LÁTEK ZE SKUPINY FLUOROVANÝCH UHLOVODÍKŮ

 

HFC-23 nízkoteplotní chladivo, hasivo
HFC-32, HFC-143a, HFC-125 klimatizační jednotky, komerční chladicí zařízení
HFC-43-10me rozpouštědlo ke speciálním účelům
HFC-134a klimatizační jednotky, domácí chladničky, hnací plyn
HFC-152a hnací plyn, pěnicí složka
HFC-227ea hnací plyn pro zdravotnické aerosoly, hasivo
HFC-236fa hasivo
HFC-245fa pěnicí složka
HFC-365mfc pěnicí složka, součást rozpouštědel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *