Informovanost zlepšuje obraz skládek

Prakticky nikdo nestojí o to mít za humny skládku. Ale co vlastně lidem tolik vadí? Nepříjemný zápach, narušení vzhledu okolního prostředí, anebo se spíše obávají zvýšeného rizika vzniku zdravotních komplikací?

Výzkumníci z univerzity v Southamptonu (US) se rozhodli prozkoumat život „lidí žijících na okraji skládky“, aby zjistili, jak se s postupem času mění jejich nálady a obavy.

ŠEST LET ZKOUMÁNÍ

Předmětem výzkumu se staly čtyři italské vesnice, žijící poblíž shluku skládek a provozních zařízení: dvou skládek nebezpečného odpadu, zařízení pro výrobu alternativního paliva a třídičky komunálních odpadů. Skládky byly otevřeny v roce 1990, a další zmíněná zařízení zahájila svůj provoz rokem 2001. V roce 2008 ukončila všechna svůj provoz. Vědci ale na místo s dotazníky dorazili poprvé už v roce 2003, aby vyzpovídali respondenty, v čem cítí konkrétní rizika a omezení. Následně pak porovnávali jejich odpovědi a reakce, když se sem vrátili o šest let později.

Otázky se daly rozdělit do dvou kategorií: první se týkala subjektivních dojmů a pocitů dotazovaných. Vnímají zápach a jiné nelibé vůně, hlasitost provozu, frekventované projíždění nákladních aut? Zatímco druhá se soustředila spíše na obecné povědomí obyvatel o skládkách a zařízeních samotných – Vědí vůbec, co se konkrétně o kus dál za jejich humny odehrává? Jaký odpad je tam zpracováván a jakým způsobem?

OBRAT V SITUACI

Výsledky ankety označil profesor Ian Williams (US), vedoucí výzkumu, za více než podnětné. Ukazují totiž na vývoj a postupný obrat v celé situaci. Zatímco ze začátku prý pracovaly emoce, a lidé projevovali krajní nedůvěru ke skládkám i přidruženým zařízením, s rostoucí informovaností se měnily i jejich postoje. Prvotní obavy ze všudypřítomného intenzivního zápachu a rizika infekčních onemocnění vystřídalo zklidnění a pochopení. Hlavní obrat v náladách a pocitech obyvatel způsobila rozsáhlá mediální kampaň, která lidem objasnila, jak se věci mají.

Jakmile totiž lidé pochopili, co a jak se vlastně kus od jejich domů děje, stali se mnohem klidnější. A jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizely i stížnosti na hluk a zápach. Svou roli pravděpodobně sehrály i dotace, které vesnice obdržely jako náhradu za dočasně sníženou kvalitu životního prostředí. „Ukazuje se, že nestačí jen plánovat rozvoj určitého segmentu odpadového hospodářství, a řešit technickou stránku věci,“ připomíná Williams. „Práce s lidmi – jejich informování a seznámení s projektem – usnadňuje věci na obou stranách.“

Zdroj: server FrothBubble.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *