Hodnocení projektu se podobá skládání puzzle

Klíčovým partnerem investorů při financování obnovitelných zdrojů energie je banka. V Komerční bance pracuje několik let specializované oddělení, jež se podobnými projekty zabývá. Položili jsme několik otázek Egonu Čiernému, který oddělení Financování energetiky vede.

Jakými typy projektů v oblasti energetického využití odpadů se zabýváte?

Oddělení financování obnovitelných zdrojů energie u nás začalo pracovat v roce 2009. Jeho úkolem bylo sledovat celý trh, legislativu, technologie, identifikovat nové příležitosti i ohrožení pro již financované projekty. Druhým úkolem pak byla realizace financování konkrétních projektů. Jednou z nejsilnějších stránek týmu, který se podílel na financování stovek projektů obnovitelných zdrojů, je odborné zázemí. Jeho členy jsou nejen seniorní bankéři a současně specialisté na projektové financování, ale také „nebankéři“ – odborníci na energetiku.


Od března 2013 se mění zaměření týmu: rozšiřujeme naše zaměření na celý sektor energetiky. Ukázkovým příkladem tohoto rozšíření od obnovitelných zdrojů na energetiku jako celek jsou právě projekty na energetické využití odpadů, kterými se aktivně zabýváme. Typicky jde o bioplynové stanice: buď zemědělské (zpracovávající převážně zbytky ze živočišné výroby – hnůj, kejdu atd.) nebo odpadové (zpracovávající biologicky rozložitelný odpad, např. zbytky z jídelen, domácností, trávu, listí atd.), energetické využití skládkového plynu, mechanicko-biologické úpravny odpadů (MBÚ), nebo spalovny, resp. zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO).

Předpokládám, že k vám přichází hodně zájemců o financování, ale ne všichni financování od KB získají. Dá se tento poměr vyjádřit percentuálně?

Z celkového počtu projektů, které máme příležitost vidět a posoudit, tvoří projekty na energetické využití odpadů (s výjimkou zemědělských bioplynových stanic) menšinu. Tyto projekty jsou hodně individuální a máte pravdu, zdaleka ne všichni zájemci o financování toto financování získají. Celkově lze říci, že z celkového počtu případů obnovitelných zdrojů, kterými se zabýváme, získává financování zhruba 20 % zájemců. U zemědělských bioplynových stanic pak je toto procento o něco vyšší.

Jak probíhá hodnocení projektu? Co u projektů zkoumáte a kontrolujete?

Hodnocení každého projektu probíhá obvykle ve dvou fázích:

V první fázi se chceme s projektem rámcově seznámit a pochopit jeho základní principy. Z pohledu klienta je výsledkem této první fáze hodnocení buď pozitivní stanovisko banky „ano, to je projekt, který je možné dle našeho názoru financovat za takových a takových podmínek“, např. ve formě indikativní nabídky na financování, nebo zamítavé stanovisko s uvedením důvodů, pro které vidíme projekt jako námi nefinancovatelný.

Pokud se s klientem shodneme na základních parametrech takového financování, zpracováváme detailní due diligence/analýzu projektu. V podstatě lze říci, že se dotýkáme stejných oblastí jako v prvním kole hodnocení, nyní jdeme ale více do hloubky. Z pohledu klienta je pak výsledkem schválený úvěr a závazná nabídka financování.

Samotné hodnocení projektu se podobá skládání puzzle – každý projekt má mnoho aspektů a teprve po složení celkového obrázku můžeme říci, zda je projekt financovatelný a za jakých podmínek. Čím více dílků skládačky chybí, tím hůře se nám hledá odpověď. V zásadě vyhodnocujeme:

Investora jako takového: jeho finanční výkazy, stabilitu, pozici na trhu atd. (banky obecně obvykle preferují realizaci projektů jednoúčelovými projektovými společnostmi, které nemají žádnou jinou činnost. V oblasti zpracování odpadů to nemusí platit ve chvíli, kdy projekt připravuje ten, kdo má vstupní suroviny k dispozici – tedy např. zemědělská společnost. V případě, že jsou tyto vstupy zajištěny jinými subjekty, např. v rámci ekonomicky spjaté skupiny, je předmětem zkoumání i celá skupina.)

Zkušenosti investora: Realizoval již obdobný projekt? Má zkušenosti s energetikou, zpracováním odpadů, velkou investiční akcí? Nečekáme, že např. výstavba MBÚ bude realizována někým, kdo už několik takových zařízení provozuje – něco takového v zásadě není v rámci České republiky reálné. Důležitá je rovněž zkušenost s odpadovým hospodářstvím, provozováním skládky, a také odpovídající zajištění řízení projektu.

Lokalitu projektu a pozemky: jak jsou zajištěny pozemky – ve vlastnictví nebo v nájmu? Budou zřízena věcná břemena a za jakých podmínek? Nehrozí v budoucnu omezení při možném rozšiřování areálu a jsou zajištěny přístupové komunikace?

Dodavatele technologie, resp. celého díla (obvyklým předpokladem je realizace celého díla jedním dodavatelem): jaké má zkušenosti s obdobnými stavbami? Jaké poskytuje záruky? Jaké jsou podmínky smlouvy o dílo, má pevnou cenu a pevný časový harmonogram?

Zajištění vstupů – odpadu – a výstupů – elektřiny, tepla atd.: jaké množství a jaká struktura, jak odpovídá např. průběhu ročních období (platí např. u projektů zaměřených na komunální zeleň). Jsou vstupy zajištěny vlastní činností investora nebo smluvně od třetích stran? Jaké parametry budou mít smlouvy na dodávky od třetích stran, na jak dlouho budou uzavřené? Existuje v regionu dostatečné množství paliva? (Základním předpokladem pro úspěšné financování je proto zpracování analýzy dostupnosti odpadu v regionu, součástí analýzy je i zhodnocení „konkurenčních“ projektů, a to nejen těch fungujících, ale i připravovaných.)

Cashflow: na jakých parametrech je postaveno, co se týká tržeb, provozních nákladů, vynucených reinvestic (např. generální oprava kogenerační jednotky u skládkového plynu nebo bioplynových stanic)? Nakolik jsou tyto parametry pravděpodobné (např. jsou předpokládané servisní náklady garantovány výrobcem technologie v servisní smlouvě)?

Časový harmonogram a dokumenty umožňující realizaci projektu: odpovídají předpoklady cashflow smlouvě o dílo? Je k dispozici smlouva o připojení nebo stavební povolení, vše v souladu s projektem?

Podle čeho se rozhodujete, zda projekt podpoříte, či ne?

Nejdůležitější je kombinace rizik vyplývajících z hodnocení projektu a toho, jak je možné tato rizika ošetřit. Pokud z nějakých důvodů má projekt velmi dobré parametry, ale nezkušeného dodavatele, lze to kompenzovat např. finančně silným investorem připraveným projekt podpořit do doby dokončení stavby a ověření funkčnosti technologie. Pokud není možné mít smluvně ošetřené parametry dodávaného odpadu, lze do určité míry riziko eliminovat cashflow projekcí s dostatečnými rezervami. V případě projektového financování – a zvláště v tak specifické oblasti, jako je energetické využití odpadů – se potvrzuje, že každý projekt je jedinečný a potřebuje individuální přístup.

Nesmíme ale zapomenout na zcela zásadní – ale pro některé projekty přesto překvapivou věc – celý záměr musí dávat smysl. Nejčastější ukázkou může být předimenzování projektu: Jde o projekt s akceptovatelným dodavatelem a technologií, se zajištěnými povoleními, s výraznými přebytky v cashflow projekci. Projekt předpokládá využití desítek tisíc tun směsného komunálního odpadu – s tímto objemem je počítáno v cashflow projekci, ve smlouvě o dílo, technologie je dimenzována na tento objem – ale v přirozeném spádovém regionu je k dispozici třeba jen poloviční množství odpadu. Investor tedy předpokládá transport odpadu z větší vzdálenosti (výjimkou nejsou stovky kilometrů). Přes velmi silné stránky v projektu je podobných případech dle našeho názoru potřeba diskutovat s investorem smysluplnost a dlouhodobou udržitelnost celého byznys plánu.

Ověřujete si například, zda v cílovém regionu má projekt naději na úspěch například z hlediska politického (podpora samosprávy)?

Samozřejmě ano. Dokonce bych záběr nutné podpory pro úspěch projektu rozšířil. Nejde jen o samosprávu (která je samozřejmě velmi důležitá), ale o celkovou podporu nebo alespoň přijetí záměru obyvateli dané obce. Podpora samosprávy je totiž v některých případech ošidná, stačí změna v zastupitelstvu a slibně zahájený projekt se musí najednou vypořádat s nečekanými komplikacemi. Případné spory s obyvateli nebo sousedy pak mohou vést k prodlužování stavebního řízení, případně dokonce soudním sporům. Z praxe jsou nám známy případy z obou oblastí a vesměs bohužel končí zastavením projektu. Jako banka nechceme financovat projekty, kde hrozí toto riziko, proto je pro nás podpora samosprávy i obyvatel pro realizovaný projekt klíčová.

Realizované projekty si často stěžují na obtíže při prodeji či realizaci svých výstupů (velké kompostárny nedokážou prodat kompost, BPS nenajdou uplatnění pro digestát), což ohrožuje jejich ekonomickou efektivnost. Bylo by možné lepší přípravou projektů těmto problémům předejít, nebo tyto věci prostě nejde naplánovat?

Máte pravdu: pokud je výstupem z projektu něco, co mělo být prodáno se ziskem nebo alespoň udáno zdarma, a najednou je za odbyt potřeba platit, tak je to významná komplikace. Tato rizika zkoumáme již při posuzování projektu, takže – pečlivou přípravou lze problémům předejít, resp. je alespoň minimalizovat.

Jaké jsou v současnosti hlavní problémy při realizaci projektů na energetické využití odpadů?

Jednoznačně nejasné směřování oboru, resp. nejasné mantinely v budoucnu. Mnoho let připravovaný zákon o odpadech byl na začátku února stažen Ministerstvem životního prostředí z projednávání na vládě. O Plánu odpadového hospodářství na roky 2014-2024 se vede pouze omezená diskuse. Měli bychom omezovat skládkování biologicky rozložitelného odpadu a skládkování obecně – ale podmínky těchto omezení jsou stále předmětem odborných i politických diskusí.

Aktuálně se může změnit a mění podoba celého oboru a toto období nejistoty, možná spíše, nejasných podmínek a směřování, má nepříznivý dopad do přípravy projektů i poskytování financování. Dobré projekty si financování najdou, ale celá řada záměrů opírajících se o tyto změny bude muset na svou realizaci počkat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *