Hodně bylo uděláno, teď je třeba provést další krok

Europoslanec RNDr. Pavel Poc (ČSSD) je členem výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) Evropského parlamentu. Zeptali jsme se ho, jak Evropa směřuje k oběhovému hospodářství.

Velký balík dokumentů s názvem „K oběhovému hospodářství“ [COM(2014) 398] navrhuje změnu přístupu k odpadům. Je to nějaká zcela nová iniciativa, nebo je to povýšení současné politiky na novou úroveň?

Řekl bych, že je to upgrade evropské odpadové politiky. V této oblasti se už hodně udělalo: zejména v oblasti třídění odpadů, recyklace vysloužilých spotřebičů i dalších výrobků, managementu odpadů. Teď je nutné udělat další krok, který tyto tendence ještě posílí a vytvoří z nich funkční systém. To je hlavní smysl oběhové ekonomiky (circular economy) – znamená to, že je třeba vše víceméně cyklicky využívat.

Doopravdy je nutné začít vnímat odpady jako druhotné suroviny, ne jako něco, co se musí zlikvidovat. Kromě celkem logické snahy neplýtvat materiály, jež lze ještě využít, jsou zde i otázky surovinové bezpečnosti. Jde o materiály, na nichž do značné míry závisí náš technologický pokrok (vzácné kovy, kovy vzácných zemin). Jejich zdroje jsou však v zemích mimo Evropu. Buď budeme na mimoevropských dodavatelích závislí, nebo budeme většinu potřebných surovin získávat recyklací.

Balík návrhů byl představen v červenci. Co se s ním bude dít dál?

Nedávno byl stanoven zpravodaj k návrhům, je to italská europoslankyně Simona Bonafe`. K legislativě bude veřejné slyšení v lednu 2015 a do března se bude o celé věci vyjednávat. Uvidíme, jak půjde vývoj dál. Se zděšením jsme sledovali některé národní parlamenty, které tvrdí, že návrhy komise jdou nad rámec principu subsidiarity. Myslím, že i český parlament chce jít do dalších jednání z této pozice. Pokud se skutečně najde třetina národních parlamentů, které nebudou souhlasit, pak komise radši materiál stáhne.

Jsou náznaky, že by se ta třetina parlamentů našla?

Nevěřím, že to dokážou, ale je to jen můj odhad. Stále ještě věřím, že norma Evropským parlamentem projde, protože si to přeje majorita. Když má komise určité pochybnosti, zda nešla ve svém návrhu příliš daleko, nebo nesouhlasí národní parlamenty, může se návrh stáhnout. Je to zcela běžný proces, který se děje často. Jak to dopadne, budeme vědět v lednu nebo únoru.

Chápu námitky národních parlamentů. Některé požadavky – jako například zvýšit produktivitu zdrojů z 15 na 30 % – musí některé země vyděsit, protože je to opravdu hodně.

Je to hodně, ale nemyslím, že by tento požadavek měl vyděsit zrovna Českou republiku, stejně jako Německo nebo Francii. Měly by se bát Rumunsko, Bulharsko atd. Na druhou stranu (a s plnou vážností) říkám, že jestli chceme běžet v pelotonu, tak ti, co jsou pozadu, budou muset přidat.

Jsem si jist, že vyjednáme přechodová období nebo pobídky, které mohou situaci některým zemím ulehčit. Umíme to u jiných témat, tak to zvládneme i tady. Jsem přesvědčen, že cíl stojí za to, aby někdo přidal do kroku. Což je možná drsný názor, ale je to tak.

Také mě zaujalo, že jako jeden z cílů návrhu je uvedeno zjednodušení legislativy. O tom se často hovoří, ale nejsou příliš vidět výsledky.

To je hodně obecná otázka. Nemám moc rád termín zjednodušení legislativy, používá se jako zaklínadlo. Legislativa nemusí být nutně jednoduchá. Musí být jasná a srozumitelná. Když se upravuje otázka jaderného odpadu, jeho dopravy a zacházení s ním, nemůže to být jednoduché, protože samotná materie není jednoduchá. Ale může to být srozumitelné a transparentní. Osobně si myslím, že mnohem větší problém je vymáhání legislativy. A ten, kdo vynucuje plnění předpisů, není unie, jsou členské státy prostřednictví implementace a prosazování zákonů. Jestli návrh zjednoduší legislativu, je mi upřímně řečeno jedno. Ale jestli ji učiní snadněji vymahatelnou, budu tleskat.

Jak v tomto kontextu vnímáte českou odpadářskou legislativu?

Upřímně – nechci se k tomu vyjadřovat, protože bych musel kritizovat. Obecně máme tendenci si věci komplikovat, ačkoliv nás k tomu nikdo nenutí. To však neplatí jen o odpadech. V tomto ohledu by pro nás mělo být varovným příkladem kohezní financování. Nikdo nás nenutil nastavit komplikovanou strukturu dotací, spousty operačních programů, řízení několika různými ministerstvy, vytvoření extra složitých super předpisů.

Doufám, že čeští zákonodárci se budou snažit neházet sami sobě klacky pod nohy.

S podporou recyklace úzce souvisejí otázky spolupráce s průmyslem a podpora ekodesign. Co v tomto ohledu nabízí návrh k oběhovému hospodářství?

Návrh obsahuje mimo jiné zavedení minimálních podmínek pro rozšířenou odpovědnost výrobce a spolupráce s průmyslem prolíná všemi strukturami. Co se týče samotného ekodesignu: před časem byla přijata směrnice EU a Komisi EU byla dána volná ruka, aby ji naplňovala prostřednictvím implementovaných aktů. Myslím, že je na Evropě, aby nutila výrobce k tomu, aby například jejich výrobky byly opravitelné. Zatím je toto pole dost zanedbané.

Součástí balíku je i podpora malého a středního podnikání. Mají v záměrech komise nějakou zvláštní roli?

Podpora malého a středního podnikání prolíná úplně vším, je například i v Junckerově investičním balíku. Německá i francouzská zkušenost říká, že je v nich nakonec zaměstnáno hodně lidí a jsou nositeli inovace. Myslím, že chceme-li se vypořádat s výzvami circular economy, potřebujeme distribuovanější podnikatelskou strukturu, což jsou malé a střední podniky. Podle oběhového balíčku to může znamenat vznik až 170 tisíc pracovních míst.

OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ A ZELENÝ RŮST

Balík navrhovaných změn, který má přivést Evropu k zelenému růstu, byl zveřejněn v létě tohoto roku pod názvem „K oběhovému hospodářství“ (COM(2014) 398).

Materiál obsahuje strategii přechodu směrem k zelené, nízkouhlíkové ekonomice, účinně využívající energie a zdroje. Cílem je dosažení inteligentního, udržitelného a inkluzivního růstu.

Do roku 2030 předpokládá materiál zdvojnásobení produktivity zdrojů v EU z 15 % na 30 % (měřeno pomocí poměru HDP vůči spotřebě surovin). Očekává tak vytvoření dalších 180 000 pracovních míst, až 40procentní uspokojení poptávky EU po surovinách, zvýšení konkurenceschopnosti evropských podniků a větší udržitelnost zejména malých a středních podniků.

Komise žádá stanovení jasných recyklačních cílů a nových investic, aby se recyklovatelné materiály vrátily do ekonomiky jako druhotné suroviny za konkurenceschopné ceny. To by mělo vést k uspokojení 10-40 % poptávky EU po surovinách. Emise CO2 by se do roku 2030 mohly snížit o 40 %.

„Kdo je pozadu, bude muset popoběhnout,“ říká europoslanec Pavel Poc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *