Firem nedotčených zákonem o odpadech je už málo

O poradenství a službách v oblasti odpadů pro průmyslové podniky se moc nehovoří, ačkoliv musejí řešit otázky mnohem těžší než města a obce. O svých zkušenostech s námi hovořil výkonný ředitel společnosti Envirex Holding, a. s., Ing. Vladimír Láska.

S jakými problémy se v průmyslových podnicích setkáváte?

Vidím je ve dvou základních rovinách. Ta první rovina jsou staré ekologické zátěže, jejichž sanaci při privatizaci podniku platil Fond národního majetku, nebo potažmo dnes Státní fond životního prostředí. Předpokládal jsem, že tyto záležitosti budou dořešeny do pěti osmi let po revoluci. Ale nejsou dořešeny dodnes a až teď se snaží Ministerstvo financí věc nějak dovést do konce pomocí obří sanační zakázky. Na takovou zakázku firma naší velikosti rozhodně nemá a jsem přesvědčen, že v ČR není tak silná firma, aby takovou zakázku zvládla sama. Zase to bude muset být skupina firem a na specializované práce si budou najímat firmy, jako jsme my.

A druhá rovina problému?

Na té jde o jednotlivé produkované odpady – jakým způsobem by s nimi ve firmě měli nakládat, kde by je měli skladovat, co požaduje legislativa. A právě sledování změn legislativy v návaznosti na evropské normy je asi největší problém.

Stále se ještě setkáváme na pozicích odpadových hospodářů s lidmi, kteří mají na starosti bezpečnost, požární ochranu, vzduch, vodu a odpady, a neví, co dřív. Opravdu špatných firem, které jsou zákonem o odpadech nedotčené, je naštěstí minimum a setkáváme se s nimi zřídka. Odhaduji je tak na jedno procento. Kolem 50 % firem má alespoň základní povědomost o principech nakládání s odpady a nějakým způsobem to za podnik řeší. Zbývá zhruba 49 % firem, které už jsou v systému nakládání s odpady na velmi dobré úrovni.

Jak si to jedno procento „nedotčených“ vysvětlujete?

Jsou to ty, na které ještě nikdy nepřišla kontrola inspekce životního prostředí. Až kontrola a hrozba pokuty, která by mohla být v jejich případě likvidační, je donutila se o odapady zajímat. Přišli jsme například do zemědělského družstva, kde už kontrola byla. Inspektoři zřejmě odešli zhrození, ale dali firmě zápis o nedostatcích. Do té doby nevedli žádnou evidenci, odpad netřídili, vlastně s odpady nijak nenakládali, komu je předávali, nevíme.

Snažili jsme se jim na základě toho zápisu a v rámci možností nastavit systém odpadového hospodářství. Zajistili jsme sběrná místa pro soustřeďování odpadů, sběrné nádoby, popsali je, vybavili jsme je identifikačními listy, bezpečnostními listy. Zpracovali jsme základní popisy odpadů, aby se vědělo, jakým způsobem se mají likvidovat, a vybavili jsme je základní legislativou. Provedli jsme rozbory odpadů, které tam vznikají, a děláme teď pro ně standardní hlášení o produkovaných odpadech. To je vše, co pro firmy můžeme udělat, nic víc a nic míň. Nedonutíme je, aby vše dělali podle zákona, to už musí oni sami.

Proč firmy oblast odpadů pomíjejí?

Je jednodušší se „nějak“ zbavit odpadu. Když se to dělá podle zákona, je to vždycky složitější a dražší: musíte si nechat dělat rozbory, vyjednávat se skládkami nebo spalovnami, dohadovat se s různými firmami nebo řešit zpětný odběr. Platí již několik let a u velké části odpadů, kterých se dotýká, je velmi výhodný. Přesto je využíván jen minimem firem. Týká se to hlavně olejů, pneumatik a zářivek, elektrospotřebičů, počítačů i kancelářské techniky.

Zaznamenali jste vliv krize?

Ano, zejména ve větších podnicích. Tam mají vesměs pravidla dobře nastavená, o odpady se starají a vše má úroveň, se kterou už jsem schopen se ztotožnit. V posledních dvou až třech měsících však jednotlivé podniky těžko získávají peníze na výrobu, takže jim nezbývají peníze na odstraňování odpadů. Celá řada firem financovala nakládání s odpady z prodeje svých druhotných surovin. Tento trh se však rozpadl u všech komodit, snad vyjma barevných kovů. Firmy dnes odpady u sebe shromažďují a nedávají je k odstranění, nebo je předají k odstranění a pak nám za to nezaplatí. Vzniká tak druhotná platební neschopnost podobná té, kterou jsme si odbyli kolem let 1992-1997. Tato krize podle mě bude vrcholit příští rok a doznívat bude několik let.

Jaké jsou nejčastější problémy, na které narážíte v průmyslových podnicích?

Firmy mají často potíže se zatříděním odpadů podle Katalogu odpadů. Jsem přesvědčen, že většina firem katalog moc neřeší a dělají třeba podle starého, který se kdysi naučili atd. Snaží se často dostat odpady do odpadových tříd končících 99, které jsou ale v podstatě podle zákona nelikvidovatelné. Stále také panuje nejednotný názor na kategorie O/N.

Za druhé jsou to sběrné nádoby: buď jsou špatně umístěné nebo mají nevhodné rozměry, materiál, popřípadě nejsou pro odpady vůbec určené. Někdo dává popel do plastové nádoby nebo agresivní látky do kovových nádob… To se skutečně děje, protože lidi ve výrobě nejsou chemici a firmy nechtějí vydat peníze na rozbory odpadů.

Další problém je vybavení jednotlivých sběrných míst, značení nádob, značení sběrného místa a jeho provozní řád. Často se setkáváme s nepořádkem v identifikačních listech odpadu: bývají staré, neaktuální, nepodepsané nebo vůbec nevyplněné.

Zvláště u velkých podniků se setkáváme s tím, že řadoví zaměstnanci v provozech jsou naprosto nedotčení jakoukoliv osvětou týkající se odpadů – ani nevědí, kam mají dávat PET lahve od nápojů, a proč. To už ale je na managementu podniků, aby své zaměstnance nějak informoval, proškolil atd. Každý dělník by měl vědět, že PET lahev by měl dát do popelnice, která je plastová a žlutá. Naopak nacházíme v nádobách s komunálním odpadem mastné hadry. To je problém, který nezpůsobil ani ekolog podniku, ani vedení, pouze jeden neproškolený dělník.

Spolupracujete s firmami na změnách ve výrobě pro omezení odpadů?

Ano, většinou jsou to podniky najíždějící na novou výrobu. Už při výstavbě jednotlivých moderních hal řešíme způsoby, jak se budou odpady shromažďovat, jak se s nimi bude nakládat, jak se budou odstraňovat. Nové technologie už produkují mnohem méně odpadů než dřívější. Přesto se účastníme konzultací, kde se řeší, jaký odpad bude vznikat ve výrobě, hledají se způsoby jeho nejvýhodnější likvidace, případně úpravy technologie, aby se předešlo hlavně vzniku nebezpečných odpadů.

Jarmila Šťastná

Ing. Vladimír Láska, ředitel společnosti Envirex Holding, a. s.,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *