Energetické využití plastových odpadů

Při přípravě přednášky na kongres "Zukunft Kunststoff - Verwertung 2009" v Krefeldu jsem prostudoval řádnou kupu materiálů o odpadech. Jako člověka pracujícího více než 45 let s plasty, mě udivilo, s jakou vehemencí Ministerstvo životního prostředí ČR vystupuje proti spalování odpadů. Nebudu citovat téměř jednotný nesouhlas Svazu obcí a měst, expertů z oblasti odpadového hospodářství ke stanovisku MŽP. Prakticky stále se objevují nové a další argumenty pro řešení této problematiky.

Svým příspěvkem bych chtěl přidat další argumenty z hlediska významné skupiny produktů – plastů, které jsou považovány za materiály 21. století. Jejich unikátní vlastností je skutečnost, že na jejich vlastní výrobu se spotřebovává pouze 4 % fosilních paliv, při svých aplikacích pomáhají řešit úspory energií a exhalace oxidu uhličitého. Po skončení životnosti jsou schopné několikanásobné mechanické recyklace a v případě kontaminovaných a smíšených plastů vrátí svůj „vypůjčený“ energetický potenciál ve výši výhřevnosti topných olejů a přispějí tak k výrobě tepla a elektřiny.

Dramatický růst spotřeby plastů ilustruje obr. 1. Pouze podotýkám, že světová výroba plastů v roce 1949 dosáhla přibližně stejné hodnoty jako česká spotřeba v roce 2007.

PŘÍNOS PLASTŮ PRO EKONOMIKU

Speciálně bych chtěl vyzdvihnout přínos plastů pro stavebnictví, konkrétně pro tepelnou ochranu budov formou plastových izolací a oken. Podle studie společnosti GUA z roku 2006 se použitím plastových izolací na budovách v Evropě dosud ušetřilo 9,5 miliardy GJ, což představuje 20 % celkové energetické spotřeby EU v roce 2002 nebo 800 velkých tankerů ropy po 260 tis. tunách, či výrobu elektřiny v 61 atomových elektrárnách o průměrné kapacitě 1500 MW/rok. V současné době je v Evropě izolováno pěnovým polystyrénem přes 200 mil. domů, přičemž s izolacemi se postupně začalo v sedmdesátých letech a dosavadní zkoušky prokazují trvalé zachování izolačních vlastností.

Znovuužití plastů po skončení jejich životnosti je závislé na aplikačním sektoru. Zatímco pro obal je typická krátkodobá životnost, tj. pod 1 rok, pro aplikaci v automobilovém průmyslu a stavebnictví je typická dlouhodobá životnost, tj. nad 15 let, ve stavebnictví až 50 let.

V komunálních odpadech, pro které je charakteristický rozvoj a zlepšování systému třídění, činí podíl plastů 11 % (zejména z obalů). V roce 2007 jsme v České republice vyprodukovali 381 tisíc tun odpadních plastů, což představuje 13. místo v Evropě. Nejvíce plastových odpadů se vyprodukovalo v Německu – 3807 tisíc tun, podobnou, jen o málo nižší produkci zaznamenala Itálie, Velká Británie, Francie a Španělsko. První sedmičku zemí v produkci plastových odpadů uzavírá Polsko s produkcí 1275 tisíc tun a Nizozemí, které ohlásilo 893 tisíc tun. V těchto sedmi zemích Evropy vznikly tři čtvrtiny všech plastových odpadů v Evropě. Zbývajících 22 zemí vyprodukovalo celkem pouze jednu čtvrtinu plastových odpadů

Nová Směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/2008 „Waste Framework Directive“, která byla přijata Evropským parlamentem dne 17. 6. 2008 a byla publikována v Ústředním věstníku EU dne 22. 11. 2008, má za cíl snižovat výskyt odpadů, výrazně snížit, respektive zcela eliminovat ukládání odpadních plastů na skládkách, a upřednostňuje recyklaci a energetické využití odpadních plastů. O jak náročný úkol se jedná, je patrné z obr. 2.

VYUŽITÍ PLASTŮ U NÁS A V EVROPĚ

Pouze necelá polovina odpadních plastů je v zemích EU využita efektivně, a to při mechanických recyklacích (20,4 %) a energetickém využitím (29,2 %). Polovina odpadních plastů skončí na skládkách. Naše republika je v oblasti podílu mechanických recyklací na předním místě v Evropě – 25 % (za rok 2006 jsme byli dokonce považováni za mistry Evropy v této kategorii). Značně však zaostáváme v energetickém využití odpadních plastů – podíl 7 %. Co však je katastrofické, je 68% podíl skládkování odpadních plastů.

Je známo, že při skládkování odpadů vzniká metan, který má 21x vyšší potenciál pro skleníkový efekt než oxid uhličitý. Podle studie Prognos AG se eliminací skládkování kalorických odpadů do roku 2020 dá ušetřit ekvivalent 234 Mt oxidu uhličitého ve srovnání s rokem 2004. Toto číslo je tak alarmující, že Evropská komise zvažuje zřízení zvláštní agentury, která by dohlížela na implementaci směrnice o skládkách. A to se v EU průměrně skládkuje 42 % všech odpadů, do roku 2016 se však má omezit skládkování biologicky rozložitelného odpadu o 65 % proti roku 1995.

Z obr. 3 vyplývá, že ekologické země, jako jistě jsou Švýcarsko, Dánsko, Švédsko, ale i Německo, Belgie a Rakousko problém skládkování již téměř vyřešily, když využívají ve značné míře energetické užití plastů. Plastics Europe uvádí, že v Evropě pracuje 370 zařízení na energetické využití plastových odpadů (na podporu procesů energetického využití plastových odpadů vydala Plastics Europe i speciální publikaci).

V Polsku mají pro tento účel pouze jedno zařízení a do roku 2013 plánují výstavbu dalších devíti zařízení ve velkých městech. Počítají s náklady jedné miliardy euro a s 60% podílem financování z EU. V České republice fungují tři zařízení na energetické využití odpadů, to je však příliš málo.

Příznivý stav v ČR v oblasti mechanických recyklací plastů je dán dobře nastaveným způsobem třídění obalových plastů, zejména PET lahví v rámci obcí a měst. Společnost EKO-KOM zpracovává údaje o třídění komunálních odpadů, z nichž lze vyčíst i údaje o využití plastů. Obdobné údaje za oblast stavebnictví, automobilového průmyslu a elektro jsou prakticky nedostupné. Lze si jen přát, abychom v brzké budoucnosti měli k dispozici obdobné údaje o využití odpadních plastů, jako mají v Německu.

Ing. František Vörös
reprezentant Plastics Europe pro ČR při SCHP ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *