Ekologická újma v legislativě ČR

Účelem evropské směrnice i českého zákona o ekologické újmě je vytvořit právní rámec odpovědnosti za životní prostředí s cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je.

 

Se zákonem o ekologické újmě vzniká provozovatelům vykonávajícím rizikovou provozní činnost povinnost provádět buď preventivní opatření (v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy), nebo nápravná opatření, pokud již k újmě došlo. Za ekologickou újmu se považuje nepříznivá měřitelná změna vybraných přírodních zdrojů nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí. Rozlišuje se přitom ekologická újma na chráněných druzích nebo stanovištích, na vodě a na půdě.


Zákon se vztahuje na provozovatele zařízení, uvedených v příloze č. 1 zákona (viz box 2). Může se jednat o činnost podnikatelskou (např. osoby zapsané do obchodního rejstříku, živnostníky, registrované zemědělce), ale i činnost neziskovou (např. nadace, nezisková školská zařízení, obecně prospěšné společnosti).

Zákon č. 167/2008 Sb. je založen na základních principech evropské ekologické legislativy, kterými jsou princip prevence a princip „znečišťovatel platí“, dále princip naturální restituce a princip objektivní odpovědnosti.

PRINCIP PREVENCE

V souladu s principem prevence má provozovatel vybraných provozních činností povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, nést s tím spojené náklady a informovat o tom příslušný orgán státní správy.

V souladu s principem „znečišťovatel platí“ má být provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, finančně odpovědný. Provozovatelé vybraných činností jsou povinni provádět preventivní nebo nápravná opatření, a to bez ohledu na to, zdali jednali úmyslně nebo nedbalostně, a jestli porušili právní předpis nebo povolení vydané na jeho základě. Za určitých, zákonem daných okolností mohou být provozovatelům vynaložené náklady proplaceny. Půjde například o situaci, kdy provozovatel způsobil ekologickou újmu, ale neporušil přitom zákon nebo povolení.

PRINCIP NATURÁLNÍ RESTITUCE

Na základě principu naturální restituce se při nápravě závadného stavu upřednostňují nápravná opatření před peněžní náhradou. Zákon č. 167/2008 Sb. přitom stanoví odlišný způsob pro nápravu ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích a na vodách a pro nápravu ekologické újmy na půdě.

Nápravy ekologické újmy na vodách a na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích má být dosahováno navrácením poškozených přírodních zdrojů nebo jejich zhoršených funkcí do základního stavu nebo směrem k tomuto stavu (tzv. primární náprava). V případě, že primární náprava nevede k obnově životního prostředí zpět do základního stavu, měla by být provedena náprava na jiné lokalitě nebo na jiném přírodním zdroji (tzv. doplňková náprava), příp. vyrovnání tzv. přechodných ztrát přírodních zdrojů a funkcí čekajících na obnovu (tzv. vyrovnávací náprava).

Oproti tomu účelem nápravy ekologické újmy na půdě má být odstranění, izolace nebo snížení kontaminovaných látek tak, aby kontaminovaná půda již nadále nepředstavovala závažné riziko nepříznivého účinku na lidské zdraví.

PRINCIP OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOSTI

Vznik povinnosti prevence nebo nápravy ekologické újmy je založen na režimu objektivní odpovědnosti (tj. odpovědnosti za výsledek) s možností liberace poukazem na události nebo činnosti, na něž se zákon č. 167/2008 Sb. nevztahuje. Podstatnou změnou je, že ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést nápravná opatření, postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 a vznikem ekologické újmy. Nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Ke ke vzniku ekologické újmy tedy může dojít i na základě právně kvalifikované události mající původ v prováděné provozní činnosti. Objektivní odpovědnost za ekologickou újmu se spojuje se samotnou povahou provozních činností (vyjmenovaných v příloze 1 zákona) bez ohledu na porušení právního předpisu. Pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích, která byla provozovatelem způsobena provozní činností neuvedenou v příloze č. 1, je povinnost k prevenci a nápravě ekologické újmy založena na porušení právní povinnosti.

PREVENTIVNÍ A NÁPRAVNÁ OPATŘENÍ

Řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření lze zahájit z moci úřední nebo na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Z dikce § 21 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb. vyplývá, že tento zákon je speciálním právním předpisem ke složkovým právním předpisům, podle kterých lze ukládat nápravná opatření (zákon o ochraně přírody a krajiny, vodní zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu).

Řízení o uložení nápravných opatření zahájené složkovým orgánem se přeruší, pokud bylo k nápravě ekologické újmy zahájeno řízení o uložení nápravných opatření podle zákona č. 167/2008 Sb. Bylo-li k nápravě ekologické újmy vydáno rozhodnutí o uložení nápravného opatření podle zákona č. 167/2008 Sb, podle složkového předpisu se neuloží.

Prvoinstančními orgány, které vedou řízení o ukládání preventivních a nápravných opatření, evidují případy ekologické újmy, rozhodují o náhradě nákladů, provádí kontrolu nebo ukládají pokuty, jsou Česká inspekce životního prostředí, správy národních parků či chráněných krajinných oblastí (na území NP a CHKO) a újezdní úřady (na území vojenských újezdů). Druhoinstančními orgány, které přezkoumávají rozhodnutí prvoinstančních orgánů, jsou Ministerstvo životního prostředí (vůči rozhodnutím ČIŽP a správ NP či CHKO) a Ministerstvo obrany (vůči rozhodnutím újezdních úřadů).

FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ

Základní podmínky finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření jsou upraveny s účinností k prvnímu lednu 2013. Provozovatelé, kteří vykonávají provozní činnost uvedenou v příloze č. 1, mají povinnost zabezpečit finanční zajištění, přičemž je forma finančního zajištění (např. pojištění nebo bankovní záruky) ponechána na nich. Jeho rozsah však musí odpovídat možným nákladům a intenzitě nebo závažnosti vytvářeného rizika ekologické újmy.

Před zahájením jednotlivých provozních činností proto musí provozovatel provést hodnocení rizik a průběžně ho aktualizovat při změnách provozní činnosti. Způsob hodnocení rizik ekologické újmy, kritéria posuzování finančního zajištění jsou stanoveny nařízením vlády č. 295/2011 Sb., které nabylo účinnosti ke dni 1. 1. 2012.

Proces hodnocení rizik ekologické újmy je v nařízení diferencován do dvou fází. V základním hodnocení rizik se bodově hodnotí jednotlivé skutečnosti (např. množství nebezpečných látek, vzdálenost od objektu ochrany, možné scénáře vzniku ekologické újmy, existence dřívější havárie nebo ekologické újmy). Pokud při základním hodnocení dosáhne provozní činnost více než 50 bodů, provádí se pro tuto činnost podrobné hodnocení rizika, v jehož rámci dojde k ocenění finančních nákladů na nápravná opatření a k určení, zda provozovateli vzniká povinnost zabezpečit finanční zajištění, či nikoliv. Ministerstvo životního prostředí připravuje metodické pokyny k hodnocení rizik ekologické újmy (základnímu i podrobnému), které budou publikovány ve Věstníku MŽP a na jeho webových stránkách.

Ačkoli se zákon č. 167/2008 Sb. nevztahuje na škody na životním prostředí vzniklé před nabytím jeho účinnosti, přesto lze jeho přijetí považovat za významný posun směrem ke stavu, kdy škody způsobené na životním prostředí mohou být efektivněji napravovány.

 

JUDr. Ondřej Vícha, PhD.
Odbor legislativní, Ministerstvo životního prostředí ČR

 

PLATNÁ LEGISLATIVA

– Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí.

– Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dnem 17. 8. 2008. Zákon upravuje práva a povinnosti osob při předcházení ekologické újmě a při její nápravě, došlo-li k ní nebo hrozí-li bezprostředně na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, na přírodních stanovištích vymezených tímto zákonem, na vodě nebo půdě, a dále výkon státní správy v této oblasti.

 

PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY:

– vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě (nabyla účinnosti dnem 1. 2. 2009)

– nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění (nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2012).

 

NA KOHO SE VZTAHUJE ZÁKON Č. 167/2008 SB., O PŘEDCHÁZENÍ EKOLOGICKÉ ÚJMĚ

– skládky nebo spalovny odpadu (provozované podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech),

– úložná místa pro ukládání těžebních odpadů (provozované podle zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebními odpady),

– velké průmyslové podniky podléhající integrovanému povolení (provozované podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci),

– přeshraniční přepravci odpadů (provozované podle nařízení EK a Rady č. 1013/2006 o přepravě odpadů a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech),

– provozovatele vypouštějící odpadní vody do vod povrchových či odebírající povrchové či podzemní vody (na základě povolení podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách),

– provozovatele nakládající s geneticky modifikovanými organismy či přípravky (podle zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s GMO),

– nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi podle chemického zákona (č. 350/2011 Sb.),

– nakládání přípravky na ochranu rostlin podle zákona o rostlinolékařské péči (č. 326/2004 Sb.),

– nakládání s biocidními přípravky podle zákona o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh (č. 120/2002 Sb.), resp. podle zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.).

 

UKLÁDÁNÍ PREVENTIVNÍCH OPATŘENÍ A OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ

Preventivní opatření ukládá ČIŽP (správa NP, CHKO, vojenský úřad):

výzvou k provedení opatření dle § 6 či § 7 zákona

nemá povahu správního rozhodnutí, je neformální. Její součástí je lhůta a pokyny k provedení opatření. Důsledkem nesplnění výzvy jsou sankce (§ 19)

rozhodnutím dle § 8 zákona –

má formu správního rozhodnutí (dle § 67 a násl. správního řádu). Lze je vydat na žádost osoby dotčené ekologickou újmou („poškozený“) nebo z moci úřední. O odvolání rozhoduje MŽP.

Sankce podle § 19 zákona

– neprovedení preventivních opatření (ze zákona, na výzvu – do 5 mil. Kč)

– nesdělení informací o bezprostřední hrozbě ekol. újmy (do 1 mil. Kč)

– neprovedení nápravných opatření (ze zákona, na výzvu – do 5 mil. Kč)

– nesdělení informací o vzniku ekol. újmy (do 1 mil. Kč)

– výkon provozní činnosti bez finančního zajištění (do 1 mil. Kč)

Zdroj: Česká inspekce životního prostředí

Zákon o předcházení ekologické újmě se vztahuje také na skládky nebo spalovny odpadu, provozované podle zákona o odpadech.

JUDr. Ondřej Vícha, PhD.,

Odbor legislativní

Ministerstvo životního prostředí ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *