Autor
Kategorie:
Praxe

Efektivnost separačních systémů určuje konkurence na trhu odpadových služeb

Stav třídění komunálního odpadu u nás a možný vstup další autorizované obalové společnosti (AOS) - to byla dvě hlavní témata kulatého stolu, který zorganizovalo vydavatelství Economia. Setkalo se na něm pět odborníků, zprostředkujících různé úhly pohledu na tuto problematiku.

Účastníky byli:

RNDr. Miloš Kužvart, exministr životního prostředí

Ing. Jan Slavík, Vysoká škola ekonomická

Bc. Marek Sýkora, starosta Dobřan, Svaz měst a obcí

Mgr. Jakub Vít, Svaz průmyslu a dopravy, poradce prezidenta SPaD

Mgr. Ladislav Trylč, Odbor odpadů, Ministerstvo životního prostředí


Diskusi moderovala šéfredaktorka časopisu Odpady Jarmila Šťastná.

SOUČASNÝ SYSTÉM

Základem současného systému zpětného odběru obalového odpadu (tedy vlastně separace odpadu v městech a obcích) byla dobrovolná dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí a zástupci průmyslu v roce 1999, kdy jste byl ministrem životního prostředí. Když jste ji tehdy podepisoval, měl jste představu, jak by měl systém vypadat?

Kužvart: Byl jsem přesvědčen, že do toho musíme jako státní správa jít a z té obrovské masy komunálního odpadu zkusit vytahat vše, co má hodnotu. Nyní, po šestnácti letech, mohu konstatovat, že náš systém je v porovnání se zeměmi původní patnáctky efektivní a účinný.

Jak se na současný systém díváte z pozice starosty města?

Sýkora: Systém funguje velmi dobře, a to říkám jako starosta, i jako člen komise životního prostředí Svazu měst a obcí. Od revoluce se tady udělala strašná spousta práce – tehdy se o odpadovém hospodářství nedalo mluvit, za každou obcí byla skládka a o třídění nebyla ani řeč. Během několika let jsme vybudovali systém, který je na špici v Evropě. Česko je z evropského hlediska rarita, protože máme přes šest tisíc obcí, a přesto systém dnes pokrývá 99 % obyvatel. Pro nás jako obce je přínosem pokrytí nákladů, které se sběrem vytříděných odpadů máme.

Má současný systém problémy s ekonomickou efektivitou? Utíkají z něj nějak peníze?

Slavík: Domnívám se, že žádný zjevný ekonomický problém v systému není. Z hlediska nákladové efektivnosti je na tom český systém v porovnání s ostatnímu evropskými zeměmi velmi dobře, stejně tak z hlediska cíle, kterým je zvýšení množství recyklovaného obalového odpadu.

Jak se jeví systém průmyslové sféře, která je zpracovatelem získaných druhotných surovin?

Vít: Budeme-li hovořit o systému, souhlasím s tím, co bylo řečeno. Mám jedinou výhradu, která však jde nad rámec systému, a to je otázka koncového využití, respektive celého ekonomického cyklu. Na úrovni našeho státu i EU vidíme vývoz nejkvalitnějších druhotných surovin, které nám mizí za hranice. Týká se to železného šrotu, podobně je tomu u papíru i plastů (tady nás zachraňují zpracovatelské závody, takže plasty aspoň nevyvážíme mimo EU), u drahých kovů, včetně hliníku, je to ještě výraznější. Za posledních deset let se nám zvýšil vývoz mimo území EU u plastů o 7-8 %, papíru o 6 %, kovů o 3 %, drahých kovů o 4,5 %.

Systém jako takový funguje, problém je s nastavenými cíli a uplatňováním horizontální i vertikální regulace. Je otázka, jestli skutečně vede k maximalizaci ekonomického nakládání se surovinou.

Jak jsme na tom v porovnání s ostatními státy EU? Také jsou často slyšet hlasy, že náš systém je monopolní (s jednou AOS), a proto neefektivní.

Trylč: Evropská Komise nechala zpracovat studii, v níž se porovnávají evropské systémy tzv. prodloužené odpovědnosti výrobce. Rozhodně se nedá říct, že by napříč evropskými státy platila úměra, že čím jsou vyšší náklady na systém sběru, tím systémy dosahují lepších výsledků. ČR patří mezi státy se řekněme střední nákladovostí na systém, ale s dobrými výsledky, takže dopadla velmi dobře. Také je určitě dobré, že systém je posledních 16 let jednotně komunikován vůči spotřebitelům. Ti potřebují jednoznačnou a stručnou informaci, která by se neměla v čase měnit. Ke druhé otázce: zákon o obalech nikde neříká, že má být jen jedna společnost. V kontextu s Evropou – opět hovořím o studii – se nedá říct, že kde je více kolektivních systémů, jsou výsledky lepší nebo horší. Jsou státy, kde je více systémů pro jednu komoditu (Německo, obaly). Ve Švédsku, které patří v Evropě k nejlepším, je zase vždy jeden systém na jednu komoditu (systém pro zálohování PET, systém srovnatelný s naší AOS, jeden systém pro WEEE a jeden operátor pro pneumatiky). Na druhé straně třeba Itálie má jen jednu AOS. Je to různé.

KONKURENCE VÍCE SYSTÉMŮ

Nedávno oznámila společnost Interseroh svůj zájem stát se vedle EKO-KOMu další obalovou společností v Česku a podala v tomto smyslu žádost o autorizaci. Kdyby teď teoreticky získala autorizaci, musí začít fungovat hned, nebo bude mít nějaké najížděcí období?

Trylč: Pokud bychom vydali autorizaci nové obalové společnosti, pak musí začít zajišťovat zpětný odběr okamžitě a v plném rozsahu své autorizace. Další podmínkou v zákoně o obalech je, že akcionáři AOS nesmí podnikat v oblasti nakládání s odpady. Což Interseroh splňuje.

(Jedním z akcionářů Interseroh je firma profitara GmbH ze skupiny ALBA, jedné z deseti největších světových společností v oblasti odpadového hospodářství, pozn. red.)

Nebylo by pro města a obce lepší, kdyby si mohly vybírat, s kým budou budovat systém?

Sýkora: Máme z toho obavu, a už jsme to jako SMO sdělili i ministerstvu. Pustit na trh konkurenci je jednoduché, ale zajistit, aby konkurence přinesla do systému stejné, ne-li vyšší peníze, to už jednoduché není. Ukazují to současné problémy v zemích, kde mají více AOS. V Německu obce od AOS dostávají sotva polovinu finančních prostředků a snižuje se vytříděnost – plasty už šly na 20 %, zatímco u nás je to kolem 60 %. Podobná věc se děje ve Slovinsku, které je nám dost podobné. Ministerstvo tam bohužel nenastavilo správně mantinely. Obcím i svozovým firmám se hromadí vytříděné odpady a AOS je neberou ani zadarmo.

Vidím to tak: jestliže někdo chce vstoupit na trh a slibuje systém levnější pro své klienty, tedy povinné osoby, nemůže zároveň slibovat městům a obcím, že jim dá víc peněz – to by to musel dotovat. Oprávněně se bojíme, že obce dostanou ze systému méně peněz.

Budou-li více AOS sdílet stejnou sběrnou síť (což je záměr Interseroh), obávám se, že ani jedna pak nebude chtít investovat do její obnovy a údržby. To je špatná zpráva pro občana. V ČR třídí přes 70 % obyvatel a jsou zvyklí, že síť funguje. Podobnými experimenty bychom hazardovali s důvěrou lidí – budou velmi zklamaní, pokud se trh začne z jakýchkoliv důvodů hroutit.

Zpracoval jste ekonomickou studii, která porovnávala systémy s jedním a více operátory v Evropě. Co z ní vyplynulo?

Slavík: Výzkum proběhl v letech 2010-2011 a byl podpořen českou grantovou agenturou. Jedním ze závěrů studie je, že konkurenční systémy kupodivu nejsou efektivnější než monopolní, přičemž environmentální efektivnost recyklace je víceméně srovnatelná.

Kladli jsme si otázku, jak je možné, že se skutečnost tak liší od našich předpokladů. Ukázalo se, že efektivnost systému nevytváří konkurence na trhu AOS, ale konkurence na trhu svozu a využití odpadu. To znamená, že je závislá především na tom, jak efektivní jsou systémy v obcích. Efektivnost neurčuje konkurenční prostředí AOS, ale konkurence na trhu odpadových služeb.

V zemích, kde je více AOS, existuje clearingové centrum, kde se dělí peníze přicházející do systému mezi jednotlivé operátory podle jejich podílu na trhu. Pokud by bylo u nás více AOS, počítá MŽP s existencí takového centra? A bylo by pro jeho vznik potřeba provést nějaké legislativní změny?

Trylč: MŽP by mělo prostřednictvím rozhodnutí o autorizaci dát všem AOS jasné podmínky, jasná pravidla. Je to otázka, jestli by clearingové centrum mohlo vzniknout třeba na základě dohody AOS a ministerstva. Pakliže by se ukázalo, že systémy nejsou schopny fungovat vedle sebe bez clearingu, bylo by lepší ho zakotvit legislativně prostřednictvím zásadnější změny zákona o obalech. Ale je to můj osobní názor.

Sýkora: V Německu nyní clearingové centrum prakticky přestalo fungovat a důsledkem jsou potíže s nedostatkem peněz pro obce, o nichž jsem se už zmiňoval.

Kolegové z VKU, což je německá organizace obdobná Svazu měst a obcí, volají po tom, aby se vrátil systém do předkonkurečního období. Chtějí, aby se změnila legislativa, aby se obce a města mohly na systému aktivně podílet, tak jak je to u nás.

Slavík: Nebyl bych tak kategorický. Neřešíme, jestli konkurence ano, nebo ne, protože možnost konkurence je otevřená v zákoně. Měli bychom se bavit o tom jak nastavit sociální prostředí, včetně legislativy tak, aby konkurence fungovala v transparentním prostředí a vyvarovala se konfliktů, jaké vidíme jinde. Konkurence sama o sobě problémy nevytváří.

Vít: To neplatí jen pro obaly, ale obecně pro odpady. Problém není konkurence, ale fungování systému v regulovaném prostředí a jeho otevření se nových hráčům.

Ostatně si myslím, že v odpadech nebo například v energetice již brzy opíšeme kruh a vrátíme se ke konceptu veřejné služby: některé části budou definovány jako veřejná služba, kterou budou moci ovlivňovat koncoví uživatelé, tedy domácnosti prostřednictvím obcí. Přičemž důraz bude kladen na její neziskovost. Zbytek bude s jistou mírou regulace ponechám soukromým subjektům s různou mírou rivality, jinými slovy nepůjdeme extenzivním způsobem, ale intenzivním.

Jestli tomu rozumím, případný vstup další AOS by se měl velmi dobře předem ošetřit legislativně, institucionálně, aby nedošlo k ohrožení systému, který teď funguje velmi dobře.

Kužvart: Zdůraznil bych hlavně transparentnost – z hlediska toku materiálů a financí. Jinak nás čeká slepá ulička a po obrovských společenských nákladech se vrátíme na začátek.

Sýkora: Nežádáme nic jiného, než rovnost: podmínky, které dostala stávající společnost, nechť dostane ta nová. Systém stojí do značné míry na tom, že jsou lidi ochotni třídit, a trvalo dlouho, než vůbec byli ochotni. Každý systém lze ze své podstaty budovat znovu, je otázka, kolik to bude stát, jak dlouho to bude trvat a co to udělá s lidmi.

 

Pustit na trh konkurenci je jednoduché, ale zajistit, aby konkurence přinesla do systému stejné, ne-li vyšší peníze, to už jednoduché není.

Účastníci kulatého stolu (zleva): Jakub Vít, Marek Sýkora, Jan Slavík, Miloš Kužvart, Ladislav Trylč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *