Drť z elektroodpadu jako zdroj mědi

Hledání méně tradičních zdrojů druhotných surovin se zaměřuje dříve nevyužívané výstupy ze zpracování elektroodpadu. V Kovohutích v Příbrami běží od roku 2009 výzkumný projekt, zaměřený na zvyšování koncentrace kovů v těchto výstupech.

Zpracování elektroodpadu mechanickou cestou po předchozím ručním odstranění vybraných součástí začíná jeho rozdrcením. Po oddělení využitelných složek zůstává drť, která se stala předmětem zájmu. Ing. Petr Janda, ředitel divize Elektroodpad, vysvětluje: „Zpracováváme hodně desek s tištěnými spoji i běžného elektroodpadu. Je to velmi různorodá směs materiálů – hlavně železo, hliník, měď a další kovy, k tomu zbytky plastu, pertinax (sklolaminát), kabely. Klasickými separačními postupy vytřídíme vše, co se dá využít. Zůstává drť, která je vhodná pro sekundární výrobu kovů, hlavně mědi.“

ORGANIKA MUSÍ PRYČ

Další využití drti zatím omezuje její složení. Obsahuje 15-20 % hm. kovu (zejména mědi, malá množství železa, cínu, olova a stopy zlata, stříbra nebo palladia), značný je podíl anorganické složky (27 %). Největší potíže však způsobuje 35-40 % hm. organické frakce. „Organický podíl, to jsou nejrůznější plasty ze spotřebičů a velikost částic se pohybuje od od prachu a drobných částeček až po několika centimetrové kusy. Podíl těchto látek způsobuje, že možnosti zpracování směsi jsou velmi omezené.“

Projekt (podpořený z programu TIP MPO) má najít technologii jak snížit obsah organické fáze o polovinu – pokud je jí ve směsi na počátku kolem 40 %, na konci by měla poklesnou na zhruba 20 %. „Není naším cílem snížit organický podíl na nulu,“ vysvětluje Ing. Janda. „V organickém podílu je hodně mědi navázané na pertinax, se kterým tvoří několikavrstvý sendvič, a ten by bylo škoda oddělit.“

Při zkouškách se zjistilo, že běžné postupy třídění pro tuto surovinu nejsou vhodné. Ve spolupráci s Vysokou školou báňskou-TU v Ostravě a s firmou Aquatest se zkoušely různé techniky rozdružování pomocí fyzikálních metod založených na gravitaci nebo různých hustotách látek obsažených v drti, rozplavení částic ve vhodném roztoku (např. různé soli), v sazečce (rozdružuje pomocí vzestupného a sestupného proudu vody), či na vibračním splavu. Provedené poloprovozní zkoušky s různými typy separací naznačují, že řešením by mohla být separace v tzv. těžkých suspenzích. V tom případě se však musí dořešit ještě otázka čištění získaných frakcí a odstranění odpadních roztoků. Pokud vše dopadne dobře, mělo by být letos zprovozněno prototypové zařízení pro separaci organické složky.

A CO DÁL S DRTÍ?

Pro další cestu „obohacené“ drti je rozhodující podíl a druh obsažených kovů. Vysoký podíl mědi ji předurčuje ke zpracování tzv. měděnou cestu, což je metalurgické zpracování, kdy se z odpadů získává měď a obsažené drahé kovy. Kovohutě proto drť předávají dalšímu zpracovateli. „U nás jsme zařízeni na takzvanou olověnou cestu,“ vysvětluje Ing. Janda. „V jejím průběhu se však naopak ztrácí měď. Ta je velmi cenná a v drti je jí značné množství, zatímco olova je pouze kolem 1,5 procenta. Navíc se obsah olova v elektrospotřebičích postupně snižuje. To je další argument k nepoužívání olověné cesty.“

Plasty vytříděné během separace vesměs končí na skládce. Nicméně se ukazuje možnost je dodávat do zahraničí pro materiálové využití. Například sofistikovaná linka s americkou technologií umí ze směsi vytřídit 50 % využitelných složek a zbytek se spaluje s využitím energie. A nemělo by smysl podobnou linku postavit i u nás? „Jejich linka zpracuje za rok 40 000 tun směsných plastů. My jich máme za měsíc 10 tun,“ uzavírá Ing. Petr Janda.

Desky s tištěnými spoji obsahují značné množství mědi

 

Směs z drcení elektroodpadu obsahuje kovy, plasty a anorganickou složku a velkosti částic jsou velmi různorodé

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *