Čas hraje pro spoluspalování vytříděné frakce

Cementárny nepotřebují další alternativní paliva a směsný komunální odpad je výhodnější spálit, než dotřiďovat. To jsou dvě teze, které rychle zpochybní návštěva ve společnosti ecorec ve Skoranově.

Cementárny nahrazují stále více klasických paliv alternativními zdroji. Zpracovávají přitom tři hlavní skupiny odpadů: pevné odpady, kaly a odpadní oleje a použité pneumatiky. Hlavním cílem není odstranění odpadů, ale jejich materiálové a energetické využití, tedy náhrada tradičně používaných paliv a surovin.

V Česku je nyní v provozu pět velkých cementáren, čtyři z nich nakupují alternativní paliva od externích dodavatelů. Jen cementárna v Prachovicích však má vlastní firmu ecorec, která pro ni odpady obstarává, obchoduje i zpracovává. Tento zdánlivě bezvýznamný detail se však ukazuje jako rozhodující pro jejich přístup ke zdrojům paliva.

Miroslav Sedláček, obchodní manažer společnosti ecorec vysvětluje momentální situaci: „Cena cementu se v současnosti také odvíjí od využívání alternativních paliv, tj. pneumatik a dalších odpadů, které představují kolem 65 % našeho využívaného paliva. Kdybychom začali zase topit uhlím, cement by byl drahý. Beton je po vodě druhá nejpoužívanější surovina a největším zákazníkem cementáren je stát.“

V poslední době však v ecorecu začínají uvažovat, co bude v blízké budoucnosti: „V důsledku změny politiky Ministerstva životního prostředí dochází k zásadní změně trhu. Začíná se reálně připravovat několik projektů na výstavbu spaloven komunálního odpadu a odborná veřejnost se zaměřuje hlavně na tuto možnost,“ pokračuje Miroslav Sedláček.

Výkonný ředitel ecorec Milan Maciga dodává: „Z různých studií vymizela možnost spoluspalování určitých frakcí komunálního směsného dopadu v cementárnách. Ani města v našem okolí, jako je Jihlava, Česká Třebová nebo Lanškroun nebo Pardubice či Hradec Králové, neměla nebo nemají tuto alternativu v Plánu odpadového hospodářství. Naše technologie však je – na rozdíl od spaloven – dokončená, funkční a má kapacitu kolem 70 tisíc tun spoluspalovaných odpadů za rok.“

JAKÉ ODPADY BY SE DALY ENERGETICKY VYUŽÍT?

Je pravda, že pokud by se postavily všechny spalovny, o nichž se uvažuje, pokryly by zřejmě bezezbytku produkci směsného komunálního odpadu u nás, takže by ho možná začal být i nedostatek.

„Pozorujeme to v Německu,“ pokračuje Milan Maciga. „Spalovny pokryjí kapacitu směsných odpadů, v nichž je ale velký podíl spalitelné složky. Stojíme před problémem, jak tyto spalitelné složky dostat ze směsného KO a využít v cementárně. Došli jsem k závěru, že pro nás je cestou mechanicko-biologická úprava a využívání jejích produktů.“

Jde o trochu překvapující závěr. Před zhruba dvěma lety zpracovaná studie VaV poměrně přesvědčivě doložila, že MBÚ je v našich podmínkách neufinancovatelná a má závažné potíže s uplatněním svých produktů. Kvalita zbytků po biologických úpravách byla podle studie taková, že mají problém i s uložením na běžnou skládku. U vysokovýhřevné (nadsítné) frakce se nepodařilo najít nikoho, kdo by byl ochoten udělat spalovací zkoušky.

„Kdyby nám někdo nabídl pouze nadsítné z testovacích provozů MBÚ, nejspíš bychom ho taky nechtěli, pokud bychom ho neměli kde zpracovat,“ upozorňuje Milan Maciga.

Výhodou ecorecu podle jeho manažerů je, že jsou vlastní firma cementárny a vyrábějí palivo pro konkrétní provoz. Mohou si ho sami namíchat ze zdrojů, které si sami opatřují, disponují vlastní velmi kvalitně a moderně zařízenou laboratoří. Proto si mohou troufnout na nadsítné získané ze směsného komunálního odpadu i na vybudování vlastní „malé“ mechanicko-biologické úpravy.

PROJEKT SE NEDÁVNO ROZBĚHL

„Projekt MBU jsme zafinancovali ze soukromých zdrojů a spustili jsme ho ve spolupráci s Pražskými službami a společností Eco-sun, která jinak již léta dotřiďuje plastové odpady ze žlutých kontejnerů,“ vysvětluje Sedláček. Směsný odpad z pražských domácností se mechanicky upravuje v nové provozovně Eco-sun v Praze -Malešicích. Vytřídí se vysokovýhřevná, tj. nadsítná složka, která pak směřuje do provozu ecorecu na výrobu alternativního paliva pro cementárnu. Zbytek po dotřídění směsného odapdu se bez dalších operací spaluje v pražském ZEVO – zařízení na energetické využití dopadů.

„Celý systém funguje něco přes měsíc,“ říká Milan Maciga, „takže se teprve učíme jak my, tak v třídírně. Postupy jsou jiné než při běžném dotřiďování plastových odpadů.

Toto řešení využívá efektivně některé prvky mechanicko-biologické úpravy a přeskakuje ty, které by ekonomicky činily potíže. Kombinuje v sobě výhody MBU s výhodami spalovny a materiálového využití v cementárně. Ze směsného odpadu se vytřídí to jediné, co je v něm skutečně cenné – nadsítná, vysoce výhřevná složka. Podsítné, tedy zbytky po vytřídění by se v MBÚ měly dále biologicky zpracovat, např. anaerobní digescí nebo jiným typem biologické stabilizace s využitím vzniklé energie a následným uložením na skládku. Převedení podsítného přímo do spalovny (navíc v nejbližší blízkosti) nezatěžuje proces dalšími náklady.

ZÁJEM CEMENTÁRNY, NEZÁJEM MĚST

Dovoz nadsítného z Prahy do Prachovic je možný v rámci ověřování provozu, pro efektivitu provozu by to však chtělo získávat tyto frakce komunálního odpadu v nejbližším okolí. To se však zatím nedaří: „Snažili jsme se dohodnout s městy a obcemi okolních regionů i přímo s krajskými městy. Máme za humny 50 tisíc tun odpadů, které by mohly končit u nás, potřebujeme je, ale obce nemají zájem, nebo řekněme, nemají ještě dořešenou vizi do budoucna.“ říká Miroslav Sedláček.

„Do cementárny se hodně investovalo, aby byla schopna využívat alternativní paliva. Protože máme zajištěnou kapacitu, můžeme podepsat dlouhodobé kontrakty. Jsme schopni se dohodnout i na společném financování výstavby potřebných dotřiďovacích kapacit. Pro spoluspalování vytříděné frakce, tedy úzkou spolupráci cementárny a mechanicko-biologické úpravy, teď hraje čas,“ dodává na závěr Milan Maciga.

NENÍ KDE ČERPAT ZKUŠENOSTI

Říká to Ing. Petr Hrobník ze společnosti Eco-sun, která dodává společnosti ecorec nadsítné ze své linky a dodává: „Provoz není z technického hlediska nijak zvlášť náročný. Náročné je přizpůsobit ho požadavkům ecorecu v reálném čase a v závislosti na druhu odpadu, který zpracováváme. To vyžaduje permanentní hledání řešení. Dále je nutné si uvědomit, že v ČR podobná řešení nejsou příliš rozšířená a proto není téměř kde čerpat zkušenosti. Jedná se také o poměrně náročný logistický problém vzhledem k množství přepravovaného materiálu. Z toho plynou i investiční náklady v řádu 20-30 mil. Kč. Technologický postup, jaký používáme, by se však rozhodně dal použít na větší objemy – jde o metodu široce použitelnou.“

„V poslední době dochází k zásadní změně trhu,“ říká Miroslav Sedláček

„Je čas na úzkou spolupráci cementárny a mechanicko-biologické úpravy,“ dodává Milan Maciga.

Pro výrobu paliv v ecorecu hodně využívají zbytky z třídění komunálního odpadu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *