Bude 2014 zlomovým rokem pro výstavbu spaloven?

Od dubna do konce července letošního roku byla vydána tři rozhodnutí krajských soudů týkající se výstavby spaloven, která mohou být klíčová pro obdobné záměry i do budoucna.

Jaký bude další osud plánovaných spaloven v Karviné, Mostě a Chotíkově a jak ovlivní případné budoucí záměry v dalších lokalitách v ČR? Posílila tato rozhodnutí vliv ekologických občanských sdružení na územní řízení při povolování staveb nejen tohoto typu?

ŽALOBY NA PODJATOST

V letech 2011 a 2012 se různá občanská sdružení začala žalobami u krajských soudů domáhat zrušení rozhodnutí příslušných stavebních úřadů, kterými bylo rozhodnuto o umístění stavby, konkrétně spaloven komunálního odpadu. Žaloby obsahovaly více námitek, za nejzásadnější však lze považovat námitku systémové podjatosti pracovníků daných úřadů, která je všem třem žalobám společná. Také soudy se ve všech třech případech zabývaly primárně právě touto námitkou, neboť jak uvedl Krajský soud v Ostravě „otázka, kdo má v dané věci provést správní řízení a rozhodovat, je natolik zásadní, že všechny ostatní přicházejí v úvahu až po jejím vyřešení“. Již z této věty lze usuzovat, jak velkou roli budou z tohoto hlediska hrát nynější rozhodnutí do budoucna – námitku podjatosti tedy není radno podceňovat, jako tomu bylo doposud.

Jako první rozhodl soud o osudu plánované spalovny v Karviné. V odůvodnění svého rozsudku z dubna tohoto roku, kterým ruší rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrací k dalšímu řízení, se Krajský soud v Ostravě opírá o nálezy Nejvyššího správního soudu (zejména o nález č. 2802/2013 Sb. NSS), se kterými se svým závěrem také ztotožňuje. Riziko systémové podjatosti shledává v tomto případě Krajský soud ve skutečnosti, že statutární město Karviná a Moravskoslezský kraj jsou akcionáři žadatele o územní rozhodnutí, a dále v tom, že za vybudování spalovny na svém území mělo statutární město Karviná získat kompenzaci ve výši 100 milionů Kč.

Ve druhém případě se jednalo o výstavbu spalovny v Mostě-Komořanech. Zde rozhodoval začátkem července Krajský soud v Ústí nad Labem a také on se v odůvodnění svého rozsudku se stejným výsledkem opíral o výše zmiňovaný nález Nejvyššího správního soudu. Pro vyhodnocení rizika systémové podjatosti pracovníků Magistrátu města Most byl klíčový podpis „Dohody o partnerství a spolupráci na rozšíření systémového řešení odpadového hospodářství Ústeckého kraje“ a dodatku Dohody o vzájemné spolupráci pro rok 2011 mezi statutárním městem Most a investorem, společností United Energy. Město Most mělo získat kompenzaci ve výši 500 tisíc Kč.

Krátce na to padl verdikt na konci července u Krajského soudu v Plzni. Občanská sdružení zde také uspěla se žalobou napadající územní rozhodnutí pro stavbu spalovny, tentokrát plánované v Chotíkově u Plzně. Důvodem možné systémové podjatosti je v tomto případě Dohoda o partnerství uzavřená mezi městem Plzní, Plzeňským krajem, Sdružením měst a obcí a společností Plzeňská teplárenská. Plzeňský soud již ve svém rozsudku zohlednil předcházející dvě soudní rozhodnutí z Ostravy a z Ústí nad Labem. Zdá se tedy, že zásada, aby soudy rozhodovaly v analogických případech obdobně, v tomto případě platí.

ÚSKALÍ KOMPENZACÍ

Z výše uvedeného vyplývá, že vznese-li v územním řízení některý z účastníků námitku systémové podjatosti z důvodů vztahu rozhodujícího subjektu jako celku k žadateli o vydání územního rozhodnutí, a není-li této námitce vyhověno, může se jednat o porušení práva na spravedlivý proces. Přitom není nutné namítat podjatost konkrétní úřední osoby i s odůvodněním, jak tomu bylo dle dosavadní rozhodovací praxe. Všechny tři výše uvedené krajské soudy považovaly vzhledem k charakteru námitky systémové podjatosti za dostatečně určité i obecné označení všech pracovníků daného úřadu.

Snad každé město či obec, ve kterém byla nebo měla být umístěna nějaká významná stavba, která však zároveň určitým způsobem omezovala místní obyvatelstvo, získalo nebo mělo přislíbeno za tato omezení určité kompenzace. Nejčastěji ve formě finanční podpory kulturních či sociálních potřeb daného města nebo příspěvku na rozvoj místní infrastruktury. Nachází-li se na území obce skládka odpadů, dostává tato obec poplatek od původců odpadů dokonce ze zákona.

Dosud byly tyto kompenzace považovány za jakési „odškodnění“ místních obyvatel za jejich omezení, ať už šlo o zvýšené zatěžování hlukem, zhoršení ovzduší či jiné. Pokud nynější směřování judikatury povede k tomu, že již kraje či města a významné společnosti nebudou uzavírat dohody o spolupráci, jako tomu bylo ve výše uvedeném případě města Plzně a Ústí nad Labem včetně kompenzací, z obavy, aby v potřebných řízeních nebyla vznesena námitka podjatosti, bude ještě nějaký kraj či město souhlasit s výstavbou jakékoliv stavby omezující jakýmkoli způsobem jeho obyvatelstvo? Nebo postačí, jak naznačují citované rozsudky, že ve věci rozhodne sousední kraj? V takovém případě by ale zase kompenzace mohly být považovány za platbu za nevznášení námitek ze strany kraje, o jehož území je jednáno.

POTÍŽE V PROCESNÍM POSTAVENÍ

Bude-li napříště územní rozhodnutí v takovýchto případech vydávat sousední kraj, může to přinést i další problémy. Místní obyvatelstvo by mohlo například namítat ztížení svého procesního postavení, nemluvě o eventuálních problémech způsobených neznalostí místních podmínek ze strany rozhodujícího kraje. Jelikož v případě spalovny v Karviné nebylo na rozdíl od ostatních dvou ještě vydáno stavební povolení, bude Moravskoslezský kraj možná první, který tuto novou cestu zakusí.

Jak již bylo uvedeno výše, pro mosteckou a chotíkovskou spalovnu bylo již vydáno stavební povolení. Podle stavebního zákona tedy v tomto případě platí, že územní řízení bude zastaveno a územní rozhodnutí již vydáváno nebude. Minimálně v případě Chotíkova však občanská sdružení napadla žalobou i stavební povolení vydané pro spalovnu. O této žalobě dosud nebylo rozhodnuto.

Pokud žalované krajské úřady nepodaly proti rozhodnutím krajských soudů kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, pak jsou tato rozhodnutí pravomocná a další vývoj bude záležet především na investorech předmětných spaloven a také na tom, zda občanská sdružení uspějí se žalobou napadající stavební povolení. Je však zřejmé, že v každém případě bude řešení odpadového hospodářství v daných krajích dále protahováno, z čehož mohou investorům i dotčeným městům a krajům vznikat škody. Není nereálné, aby se některý ze zúčastněných subjektů poté domáhal náhrady škody soudně.

Alena Šíchová

právnička, Dvořák, Hager & Partners

Jaký bude další osud plánovaných spaloven v Karviné, Mostě a Chotíkově? (na obr. vizualizace spalovny v Karviné)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *